Ve svitu luny

Šestá kapitola

Cathlia pomalu otevřela oči, okamžitě je však zase přivřela, když zjistila, že se dívá přímo do svítidla na stropě. První dojem byl, že ji vlci roztrhali a teď je v nebi. Nebyla nijak věřící, ale v tuhle chvíli jí to přišlo jako jediné logické vysvětlení.

„Už jsi vzhůru? Dělala jsem si starosti," ozval se hlas.

„Wichiten? Co ta tu dělá," pomyslela si Cathlia. Pootočila hlavu a přišla na to, že leží na pohovce. Také zjistila, že ta věc, která ji lehce chladila, byla utěrka namočená v něčem, co hrozně smrdělo a Cathlia to nedokázala identifikovat.

„Kde to jsem?" samotnou ji překvapilo, jak slabě její hlas zní.

„U Wichiten doma, jsi v pořádku? Už tě nebolí hlava, že?" druhý hlas, tentokrát patřící Serenity.

Cathlia něco zabručela a vzápětí ucítila drobné vibrace.

„Co se to děje?" zeptala se a pokusila si sednout.

„Počkej, pomůžu ti," dvě ruce se jí dotkly a pomohly nahoru. U toho Cathlii přišlo, že jí je, jako by dostávala elektrické šoky.

„Děje se něco? Mám ti uvařit ještě nějaký čaj?" teď už seděla, a tak viděla Wichiten, jak se sedí na kolenou a uklízí nějaké kameny.

„Ne děkuji, jen jsem měla divný sen. Byla jsem na hřbitově a povídala si se svojí babičkou, potom na mě zaútočila smečka vlků, a tak jsem dostala..." Cathlia se zarazila, když opravdu nahmatala řetízek s přívěskem na svém krku. „Co se to tu sakra děje?!" podívala se vyděšeně na obě dívky.

„No nevím, jestli bude nejlepší ti to říct jemně nebo..." Wichiten pokrčila rameny.

„No ty radši uklízej kamínky, vysvětlím to já. Máš cit jak kráva v rohu," hodila po ní ošklivý pohled Serenity. Wichiten se urazila a dál si dělala své. Serenity se zadívala na Cathlii.

„Víš pravda je taková, že se to vše opravdu stalo. Opravdu si viděla paní Moonovou, opravdu jsi dostala ten přívěsek a žel bohu na tebe zaútočila i temná smečka. Vlastně, měla jsi štěstí. Jejich pohyby sledujeme už delší dobu, takže to bylo obrovské štěstí, že jsme tě našly včas a skončila jsi tady," usmála se Serenity. Cathlia jen zavrtěla hlavou, i když maličká část uvnitř vědomí jí napovídala, že má ta tmavovlasá dívka pravdu.

„Jste jen dvě a tamto byli vlci.Nemohly jste je porazit, a navíc není možné mluvit s mrtvým...," argumentovala Cathlia. Ty vibrace byly čím dál větší a netušila, čím to je.

„Na, vezmi si ho do dlaní a párkrát se nadechni a vydechni," přerušila Wichiten svou urážlivost.

„Co to je?" vzala si Cathlia do rukou zelenavý kámen a plnila to, co po ní rusovláska žádala.

„Avanturín. Jednak pomáhá proti stresu, a i já vidím, že by to s tebou za chvíli znovu seklo, ale taky ti ho dávám, protože nezvládáš ovládat moc přívěsku, který ti ukazuje nadpřirozeno," Wichiten nebyla jako Serenity, prostě byla přímočará, což jí často přivádělo do problémů, jelikož často říkala pravdu a pravda občas bolí.

„Nadpřirozeno, jakože čarodějnice s křivými nosy, co lítají na koštěti a tak?" nechápala Cathlia. V předsíni se ozval smích, i Serenity se uchechtla.

„Prosím, moc prosím, chci vidět svou milou, jak mi lítá na koštěti s křivým nosem," z předsíně vyšel Matthew.

Cathlia okamžitě nabrala nachovou barvu tváří, jelikož na sobě měl jen ručník okolo pasu, jinak byl nahý. Serenity protočila panenky a vzala hromádku oblečení, kterou po něm hodila.