Ve svitu luny

Třináctá kapitola

  ,,Cathlio, vstávej," ozvala se Serenity.

,,Jo, Cath. Nebudeme Wichiten držet dlouho, jakmile ji pustíme, sní ti oběd," dodal Matthew. Cathlia něco zabručela a pokusila se znovu zahrabat do deky a usnout. V tom jí přerušil Wichitin velmi ostrý řev, že má hlad. To by probudilo i mrtvolu, pomyslela si Cathlia a otevřela obě oči. Rychle se převlékla a seběhla schody.

,,Omlouvám se, včera jsem šla spát dlouho. Přemýšlela jsem," omlouvala se Cathlia za pochodu.

,,V pořádku. Dneska navštívíme jednu osobu, která ti poradí v tom, co máš dělat," oznámil jí Matthew.

,,A při troše štěstí narazíme na Felixe. To je takový sladký hoch, co je upír, ale myslí si, že je vlkodlak," přidala se Serenity.

,,Nemysli si, že je magor, teda trochu je ale to není podstatné, před třemi roky utrpěl vážnou autonehodu a my můžeme být rádi, že si vzpomněl na většinu věcí. Jo amnézie je mrcha," řekla Wichiten. Cathlia na ty tři nechápavě koukala.

,,To pochopíš, neboj," usmál se na ní Matthew. Cathlia jen zavrtěla hlavou, upír, co si myslí, že je vlkodlak, dneska už by jí tedy nic nemělo překvapit.

,,Jo, chtěla jsem vás poprosit, jestli bychom nemohli jet přes město, chci si koupit nějaký sešit," požádala je Cathlia během oběda. Wichiten mohutně zakývala hlavou a pokračovala v jídle. Matthew vedle ní taky klidně přikývl a na rozdíl od Wichiten jedl klidně. Serenity se přehrabovala vidličkou ve svém talíři, ve kterém bylo o dvě třetiny méně než na talíři Wichiten a o třetinu než u Matthewa.

,,Jasně, v pořádku," zněla její odpověď.

Cathlia se zadívala na svůj oběd, pak na Wichiten, která se cpala, jako by týden nejedla a zatvářila se všelijak.

,,To si zvykneš," snažila se jí uklidnit Serenity. Cathlie si povzdechla. Prej zvyknout, určitě jí dávají najíst jen před lidmi, jinak by to nešlo, aby snědla tolik a nepřibrala, pomyslela si Cathlia a klidně jedla.

,,Bezva, takže Cath, chceš nejdřív město nebo až pak?" zeptala se Wichiten.

,,Radši nejdřív překvapení," poprosila Cathlia.

,,Jistě. Nemusíš se bát, dneska nebudeš muset Wichiten prosit, aby nejezdila rychle. Jedeme totiž mým broučkem," usmál se na ni Matthew. Wichiten něco zamumlala o rozpadající se rachotině a o tom, že na její lásku prostě nikdo nemá, ale jinak se zdržela komentářů. Serenity se jen usmívala, bavilo ji je poslouchat.

,,Jo Cath, ona ví víc, než je zdrávo, jen abys ses nedivila," upozornil jí Matthew. S tím všichni nasedli do auta. Na místě řidiče seděl Matthew, vedle něj Cathlia a Serenity s Wichiten byly vzadu. Samozřejmě Wichiten uražená na svět.

,,Wí, no tak. Alespoň se s ní znovu uvidíš," ušklíbla se lišácky Serenity.

,,Dobře víš, že jí nesnáším," koukla po ní Wichiten.

,,To je teda úcta," koukla dozadu Cathlia.

,,Jí žádnou úctu prokazovat nebudu. Stráží ji tam dva upíři. Od nás je to Felix, což tedy nese těžce, protože s tou čarodějnicí tam je sám, a pak ještě jeden od temných. V tom území po sobě nemůžeme zaútočit. Je to něco jako neutrální území," vysvětlila jí Wichiten.

,,Taky se tam musí chodit v tvojí pravé podobě," dodal Matthew.

,,Neboj, i když je to vlkodlak, uvažuje lidsky," uklidnila jí Serenity.

,,Takže budeme venčit vlka na úrovni člověka," shrnula to Cathlia.

,,No dovol," ohradil se Matthew a zaparkoval u jednoho lesíka.

Serenity klidně vylezla kdežto Wichiten se z auta vykutálela.

,,Jsem zvyklá na svoje autíčko," snažila se jim objasnit svoji nešikovnost.

,,Alespoň že má výmluvy, že?" ušklíbla se Cathlia na Matthewa i Serenity.

,,To by jinak nešlo," řekla Serenity a překročila stejně jako Matthew, který již byl ve své vlčí podobě, hranici. Křídla jí okamžitě vyrostla ze zad.

,,Páni!" Ujelo Cath.

,,Tohle člověku nezevšední," usmála se Wichiten a popostrčila Cath do lesíku a sama vstoupila nakonec. Cath, na rozdíl od svých kamarádů, vypadala úplně stejně. Za to Wichiten se mohla pyšnit novým vzhledem.

Na její hlavě tkvěla kočičí ouška, schovaná pod kloboukem a dokonce měla i ocas. "

,,Wichiten, ty jsi dokončila přeměnu!" Vypískla nadšeně Serenity. Zato vlk Matthew jen začal slintat.

,,Slintá ti domácí mazlíček a partner v jednom," upozornila ji Cath. Wichiten se jen ušklíbla a prohlásila, že je jí líto, že není blecha, protože by ho prohnala líp než projímadlo. Dívky se krátce zasmály a všichni vyrazili.

,,Jak je to daleko?" zafuněla Cathlia po hodinové chůzi.

,,Už moc ne," ozval se nový hlas a ten donutil všechny otočit. Cath a ostatní koukali do tváře chlapce, který měl podivně bílé oči, černé vlasy ke krku a přes celý krk měl záplavu vlasů, jenže blonďatých. Přes dolní ret měl piercing. Na sobě měl červené triko, přes něj černou mikinu, kterou měl napůl rozeplou, tmavě modré rifle a normální botasky.

,,Nazdárek Felixi," pozdravila jak Serenity, tak Wichiten a Matthew zaštěkal.

,,Ahoj holky, Matthe," usmál se.

,,Jasně Felixi, tohle je Cathlia, Cath tohle je Felix Kanashi, spolu s nějakým temným tu hlídají věštkyni," seznámila je Serenity.

,,Věděl jsem, že to je Cathlia. Mluvila o tom, že přijdete a poslala mě, přeci jen nebyli jste tu dlouho a mohli jste zabloudit," usmál se.

,,Však on by to Matthew zvládl po čuchu," rýpla si Cathlia.

,,Neurážej šéfa," zazubil se Felix. ,,Jsem vlkodlak, ale bůh ví, proč se nedokážu změnit," posmutněl. Serenity na ni významně mrkla, aby nic neříkala, Felix dokázal být v těchto ohledech velice tvrdý. Cathlia se usmála.

,,Kdo je ona?" zeptala se Cathlia, když se vydali na cestu.

,,Kiara je poslední, kdo vykládá budoucnost. Nejhorší na ní je to, že potřebuje najít někoho, kdo by s ní dokázal vydržet a zajistit, aby její umění zůstalo zachováno," vysvětlil jí Felix ochotně.

,,Umění?" nechápala Cathlia.

,,Ano. Její věštecké umění, ví toho opravdu hodně, víc, než by si přála. Také zná, dá se říct cesty budoucnosti".

,,Aha. A... na jaké je straně?" zeptala se.

,,Čekal jsem, že se zeptáš. Kiara, vlastním jménem Shi Tenshi, se nestaví na ničí stranu. Protože ona ví více než my všichni, a tak, jak říká, udržuje rovnováhu. Stejně tak ti nemůže říct přímo, co máš udělat, jsou dvě-" v tom ho někdo přerušil- ,,A více cest. Záleží jen na tobě, kterou si zvolíš a tím ovlivníš budoucnost Cathlio Moonová," ozval se hrubý ženský hlas.

Cathlia se otočila po hlase a spatřila malou dívku, která mohla mít maximálně metr padesát. Stále tam ve vysokých botách, delších kraťasech fialové barvy, stejnou barvu měl i piercing v pupíku a krátké triko, které jí zakrývalo jen prsa. Přes to měla krátkou mikinku, která dosahovala o malinko delší délky než triko, v tmavě modré barvě. Dívala se pronikavě na Cathlii, jedním okem černým jako noc a druhým podivně zelenožlutým s červenou zorničkou. Její vlasy, které sahaly až k pasu, měly čtyři barvy. Levá strana ofiny měla fialovou, druhá strana oranžovou, za fialovou barvou se až k pasu linuly vlasy barvy růžové a z druhé strany modré.

,,Pojď dál," pozvala ji, a zkoumavě se ji prohlížela.