Part Of My Life [Neymar Jr]

9. kapitola

Poslední dny v Americe byly vcelku obyčejné, vůbec mi nepřipadalo, že bych měla v nejbližších dnech sednout na letadlo a odletět na jiný světadíl. Máma se mnou nemluvila, odmítala přijmout fakt, že si chci zkusit splnit svůj sen, a že i pro mě není jednoduché tu vše zanechat. Pro všechny případy jsem jí tedy ani neoznámila, že následující měsíce strávím u svého biologického otce. Sama jsem se s tím ještě smiřovala.

Náš hovor trval téměř hodinu, bylo to zvláštní. Dřív jsme si byli hodně blízcí a nyní jsem nevěděla, co přesně mám říkat. Jeho hlas byl stejný, ale i přesto cizí. Když jsem mu oznámila důvod, proč volám, byl překvapený a zároveň zaražený, ale po chvíli se mu nápad se společným bydlením líbil. Upřímně jsem z našeho setkání měla strach. Zároveň jsem však byla zvědavá, jak to bude probíhat. Přeci jen je to můj táta a chybí mi každý den.

Přetáhla jsem si přes hlavu růžovou mikinu s kapucí a vlasy si stáhla do dlouhého ohonu. Natáhla jsem se po svém mobilním telefonu a bezdrátových sluchátkách, a vyšla z pokoje. Okamžitě jsem se zarazila, když jsem slyšela pohyb v kuchyni a ucítila vůni smažených vajíček.

„Co tu blbneš?" zeptala jsem se překvapeně své spolubydlící, která odbíhala od sporáku k lince. Nevím, jestli mě více překvapilo, že tu chystá snídani anebo že je vzhůru před osmou hodinou.

Přestala s krájením a pomalu se na mě otočila. „Krájím papriku." Ukázala nožem na prkýnko se zeleninou.

„O půl osmé ráno? Ty?" Pobaveně jsem se usmála a založila si ruce na hrudi.

„Chtěla jsem tě překvapit snídaní." Povzdechla si a nůž položila vedle kousků paprik. „Dneska v poledne odlétáš a já pro tebe chtěla udělat něco pěkného. Ty jsi mi to úplně zkazila a-" Najednou si mě prohlédla od hlavy až k patě. „-kam jdeš?"

„Chci si jít zaběhat," odpověděla jsem a přešla k ní. „Ty jsi mi opravdu chtěla udělat snídani?"

„Samozřejmě i sobě, ale chtěla jsem, abys na mě nikdy nezapomněla a pamatovala si, že já jsem tvá nejlepší kamarádka a lepší už nenajdeš." Vyplázla na mě jazyk a okamžitě se otočila ke sporáku a z pánvičky vysypala na talířky s vajíčky slaninu.

„Vzhledem k tomu, že věřím, že mi to budeš neustále připomínat, tak na to nikdy nemůžu zapomenout." Šťouchla jsem do ní a uzobla si kousku okurky.

„To je účel." Významně na mě mrkla a začala na velký talíř aranžovat zeleninu. „Takže se, prosím, teď posaď, dáš si vydatnou snídani a poté si můžeš jít zaběhat." Kývla k jídelnímu stolu.

Věděla jsem, že nemá cenu protestovat a navíc, opravdu mě svou ochotou mile překvapila, tak jsem ji poslechla a posadila se. Okamžitě přede mnou přistál talířek s míchanými vajíčky a opečeným toustem. Do sklenice mi nalila můj oblíbený mangový džus, doprostřed položila talíř se zeleninou a sama si vzala i svou porci vajíček, která byla obohacena slaninou.

„Když už jsem tě v sobotu ráno viděla tak brzo vzhůru a evidentně vyspanou, tak můžu v klidu odletět." Pousmála jsem se na ni, když se posadila, a vzala do ruky vidličku. „Je to od tebe opravdu milé."

„Ode mě je přeci milé vše." Vyplázla na mě jazyk. „Ale udělala jsem to schválně v den tvého odletu, aby sis na to nezvykala." Nabodla na vidličku slaninu a strčila si ji do úst.

Pobaveně jsem nad ní zakroutila hlavou. „Rose, neboj. Na tohle tě znám opravdu moc dobře."

„A jak se cítíš? Je to tvé poslední dopoledne v Americe." Pohled zabodla do svého talířku. Vidličkou si hrála s kousky slaniny a vajíček.