Part Of My Life [Neymar Jr]

19. kapitola

Do sportovní tašky jsem si naskládala všechno potřebné oblečení a hygienické věci na tréninky, vlasy si nechala rozpuštěné a s taškou vyšla z pokoje. Měla jsem ještě dost času, než mě Bela vyzvedne, ale měla jsem na něco chuť a nechtělo se mi poslední minuty trávit v pokoji. Sešla jsem schody, tašku odložila na chodbě u botníku a vešla do kuchyně, kde za stolem seděl táta a četl si noviny. Beze slova jsem kolem něj prošla.

Od našeho včerejšího rozhovoru, kdy mi řekl pravdu, jak to tenkrát bylo, jsme spolu neprohodili slovo navíc. Byla jsem z toho všeho rozhozená a stále jsem nad tím přemýšlela. Čas v posilovně mi sice na moment pomohl, ale večer v posteli už se mé myšlenky kolem toho zase točily. Chtěla jsem to všechno říct Chrisovi, jak jsem mu slíbila, ale nevěděla jsem jak, a hlavně jsem nechtěla něco takového řešit přes mobil.

„Jdeš na trénink?" zeptal se najednou táta, když jsem otevřela lednici a vytáhla z ní meruňkový jogurt.

„Za chvíli," odpověděla jsem jednoduše a s jogurtem si sedla ke stolu naproti tátovi. Maya s Ritou seděly venku na terase, takže jsme tu byli sami.

„Chceš tam odvést?" Poskládal novinový plátek a položil ho před sebe na stůl.

Věnovala jsem mu pohled. Nervózně se na mě díval, jako by hledal ta správná slova, která mi chtěl říct, ale nic z něj nevyšlo. Lžičkou jsem hrábla do jogurtu a zamíchala ho, aby meruňkový džem nebyl naspodu.

„Bela mě vyzvedne." Nabrala jsem si mléčný výrobek. „Jako vždy," dodala jsem a lžičku si vložila do úst.

„Poslyš, Nicole," začal najednou táta a spojil si na stole ruce. Prsty si propletl, chvíli jim věnoval pohled, než se zaměřil zase na můj obličej. „Všechno, čím jste si museli projít, mě moc mrzí."

Čekal, jestli na jeho slova nějak zareaguji, ale nebyla jsem toho schopná.

„To, co se tenkrát stalo, je mezi mnou a vaší matkou. Nechtěl jsem tě do toho zatahovat, a tak doufám, že se v tom nebudeš nijak zvlášť vrtat."

Nadzvedla jsem obočí a nechápavě se na něj podívala. „Jak to jako myslíš – vrtat?"

„Vaše matka, je vaše matka. A nerad bych, abys, až s ní budeš mluvit, na ni nějak vyletěla a vychrlila to všechno na ni. Neřekla vám to z určitého důvodu a-"

„Tajila nám pravdu," řekla jsem rozhodně. „Myslíš si, že to nechám jenom tak? Neomlouvá tě to za tvůj nezájem a bolest, kterou jsi nám způsobil, ale rozhodně se nenechám umlčet jenom tím, že jsi mi řekl část pravdy. Takto jste mě nevychovali."

Táta si povzdechl a prohrábl si jednou rukou vlasy. Dnes mu směřovaly do všech stran. On i Maya měli volno, což jsem se u táty divila, jelikož za tu dobu, co jsem tady, pracoval kolikrát i o víkendu a práce pro něj byla důležitá. Avšak uvítala bych, kdyby byl dnes v kanceláři a neseděl tu přede mnou s tím svým pohledem, kterým mi jasně dával najevo, že si chce znovu, a hlavně v klidu o všem promluvit. Včera jsem vše vstřebávala a potom jednoduše vystřelila jako střela z vily ven do posilovny. Po pořádném tréninku jsem se ještě šla projít a vrátila se až za tmy. A to jsem beze slov vyšla schody a zavřela se u sebe v pokoji. Tvrdohlavost jsem však zdědila po tátovi, a tak mi bylo jasné, že nemůžu utíkat navždy.

„Rozumím." Přikývl nakonec. „Ale nechtěl bych, aby se historie opakovala."

„Jak to myslíš?" Zamračila jsem se.

„Aby někdo zase vykládal, že s vámi manipuluji a stavím vás proti matce."

Uchechtla jsem se, zakroutila hlavou a spolkla sousto jogurtu. „Myslím, že já i Chris máme svoji hlavu a můžeme si o tom všem konečně udělat svůj obrázek a rozhodovat se podle svého. Takže mi je úplně jedno, co si kdo myslí. Už nejsme malé hloupé děti, které uvěří lži." Nabrala jsem si dalších pár lžiček jogurtu, než jsem k tátovi opět vzhlédla. „Máš vůbec tušení, kdo si to o tobě tenkrát vymyslel? Kde vzal důkazy, podle kterých soud rozhodl? Jak to celé probíhalo?" chrlila jsem jednu otázku za druhou. Pokud chtěl o tom táta mluvit, já chtěla znát více detailů.