Part Of My Life [Neymar Jr]

Part of my life

Opřela jsem se o umyvadlo a podívala se na sebe do zrcadla. V odrazu jsem viděla dívku, kterou jsem nepoznávala. Zhluboka jsem se nadechla a zakroutila sama nad sebou hlavou. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem skutečně cítila žárlivost. Ale i když jsem se to sama sobě snažila zapírat, věděla jsem, že je to pravda. Spravila jsem si řasenku a rtěnku, naposledy se na sebe podívala a vyšla na tmavou chodbu, kam tlumeně doléhala elektronická hudba. Okamžitě jsem byla přišpendlená ke zdi vedle dveří. Měla jsem nutkání vykřiknout, ale něčí dlaň mi zakryla ústa.

„Pšt, to jsem já, Nicole," řekl svým typickým způsobem a já se mu zadívala do čokoládových očí.

„Idiote, lekla jsem se." Praštila jsem ho do hrudi, když stáhl ruku podél těla, a úlevně jsem si oddechla.

„Co se děje?" zeptal se. Barevná světla z reflektorů se mu mihla obličejem. Mohla jsem tak vidět, jak se mu na něm objevil úšklebek. „Tváříš se příšerně."

„Nic," zalhala jsem. „A netvař se, jako by tě to zajímalo." Protočila jsem očima a chtěla ho obejít, ale okamžitě mi v tom zabránil. „Co po mě chceš?" vyhrkla jsem nepříjemně. Měla jsem na něj vztek kvůli tomu, jak se choval. Nechápala jsem ani, proč tu se mnou teď ztrácí čas a není raději se svou přítelkyní.

„To řekni ty mně." Nadzvedl obočí. „Viděl jsem, jak jsi mě vraždila pohledem." Uchechtl se a o pár centimetrů se ještě víc přiblížil. Jedna jeho ruka sjela na můj pas a druhá mi zastrčila pramen neposedných vlasů za ucho.

Tepová frekvence se mi zrychlila, snažila jsem se ale dýchat pravidelně, abych na sobě nenechala nic znát. Byla jsem si však vědoma, že on moc dobře ví, co se mnou dělá. „Nevím, o čem mluvíš," zapírala jsem a sklopila oči na prázdný prostor mezi našimi těly.

Chvíli mlčel, ale potom jsem ucítila jeho horký dech u mého ucha. Přes tělo mi přejel mráz a mírně jsem se zatřásla. „Nesluší ti, když se mračíš," zašeptal a rty se dotkl mého lalůčku. Poté se jimi objevil na mém krku, kam mi věnoval drobný polibek.

Zaklonila jsem hlavu a vzrušeně vydechla, prsty mu zajíždějíc do vlasů, zatímco on svými rty putoval blíže k mým. „Není to správné," pronesla jsem šeptem s přerývavým dýcháním.

Nespokojeně zavrčel a přestal. „Hodně věcí není správných a dějí se," odpověděl mi. Věnovala jsem mu pohled, ale vzápětí sklouzla jím na jeho rty. „Ale dělat to, co chceme, je správné," dodal a v tu stejnou chvíli jsme se k sobě oba naklonili a nechali naše rty spojit v jedny. Líbal mě vášnivě a já mu polibky s radostí oplácela. V ten moment jsem hodila za hlavu, že o pár metrů dál sedí společně s našimi přáteli jeho přítelkyně, vnímala jsem jen jeho přítomnost a chtíč, který plál z nás obou.

I'M BACK!

Vítám vás u dalšího příběhu z mé dílny, opět s fotbalovou tématikou. Doufám, že znovu najdu zájemce tohoto žánru. Věřte, že to nebude pouze o fotbale, ale i o jiných věcech, se kterými se můžeme setkat v běžném životě. 

A jen pro ujasnění - Neymar je v této povídce stále členem barcelonského kádru, taky je o něco mladší a není otcem. Vše je pozměněno kvůli ději.

Přeji příjemné čtení a doufám, že se bude líbit.

Btw. Nahoře máte trailer, tak se podívejte^^