Part Of My Life [Neymar Jr]

5. kapitola

Už nikdy nebudu pít!

Typická přísaha, která je příhodná po probuzení ze zdařilé party, a která ráno vystihuje naprosto přesně váš aktuální stav. Nemusíte tedy nikomu říkat, jak se skutečně cítíte, nemusíte popisovat své pocity. Tohle je součástí a důsledkem slušně propařeného večera.

Hlava mě bolela jako střep, celkově jako celé tělo. Přišlo mi, jako by po mně přeběhlo stádo buvolů, nejméně dvakrát. Zasténala jsem přes zuby od bolesti a přetáhla si deku přes hlavu, když k mým uším dolehlo cinknutí skleniček, které mi přišlo extrémně hlasité než obvykle. Křečovitěji jsem zavřela oči v domnění, že okolní svět kolem mě opět zmizí a já se ocitnu uprostřed nenarušitelného ticha. Jenže další nepříjemný zvuk mi způsobil bolest v oblasti spánků a tlak narůstal. Znovu jsem zasténala a opatrně otevřela oči, stahujíc si deku z hlavy. Zmateně jsem zamrkala, když jsem zjistila, že se nenacházím ve svém pokoji, jak jsem si myslel, a naproti sobě spatřila obrazovku plošné televize, což značilo o jediném – spala jsem v obývacím pokoji. Opatrně jsem se posadila a promnula si obličej.

V hlavě jsem si matně přehrála, co se předešlou noc odehrálo a kolik jsem toho vypila, protože jsem se skutečně necítila vůbec dobře, žaludek jsem měla jako na vodě. Okamžitě se mi samozřejmě vybavil náš incident s Timem, za který jsem se skutečně nenáviděla. Doteď jsem nevěděla, co to do mě vjelo, ale především, že si mohl myslet on, že je to správné.

Prohrábla jsem si vlasy, které mi trčeli na všechny strany a při zjištění, že jsem oblečená přesně v tom, v čem jsem včera odcházela do klubu, a kabelku měla pohozenou vedle sedačky, jsem se snažila rozvzpomenout, proč jsem nedošla do svého pokoje, ale neúspěšně. Měla jsem prostě od určité chvíle naprosté okno.

Postavila jsem se, přičemž jsem se téměř nepatrně zakymácela a ucítila, jak se mi udělalo špatně od žaludku, ale i přesto jsem se dala do kroku, znovu si mnouc obličej. Svaly po celém těle jsem měla ztuhlé, jako bych uběhla několika mílový maraton. Avšak to bylo důsledkem nepohodlného spánku na našem malém gauči.

„Ty teda vypadáš," dolehl ke mně posměšný mužský hlas.

Jelikož jsem úplně zapomněla, co bylo hlavní příčinou mého probuzení, a ještě k tomu jsem netušila, že je tu někdo jiný kromě Rose, jsem leknutím nadskočila. Přiznávám se, že jsem si na chvíli nebyla jistá, jestli jsem se skutečně nacházela u nás doma. Podívala jsem se před sebe a spatřila vysokého bruneta, který byl zády opřený o kuchyňskou linku s pobaveným úšklebkem a oděný jen v černých jeanách. „Zmlkni, Maxi," zachraptěla jsem nepříjemně, ale s oddechem, že jsem tam, kde být mám. „Co tu vůbec děláš?" zeptala jsem se a pomalu přešla k ledničce, kterou jsem otevřela a vytáhla z ní krabici džusu, jelikož jsem měla v ústech sucho jako bych týden nepila.

„Momentálně se dobře bavím." Ušklíbl se, načež já po něm hodila nepříjemný pohled. „Promiň, ale netušil jsem včera, že jsi na tom až tak moc špatně," zkonstatoval, když jsem se lokty opřela o kuchyňskou linku a zavřela oči, protože se mi začala motat hlava. „Zvládáš to, nebo budeš zvracet?"

„Já nikdy nezvracím, jsem v pohodě, jen si asi radši sednu," řekla jsem a i s džusem se přesunula k malému stolu, který nám sloužil jako jídelní, avšak moc často jsme ho nevyužívaly.

Cítila jsem se docela trapně, že mě Max vidí v takovém stavu. Bůhví, co si o mě v tu chvíli myslel. Podepřela jsem si hlavu dlaní a druhou rukou odšroubovala víčko z krabice, načež jsem se dlouze napila. Cítila jsem tu sladkou chuť, která ulevila mému suchému hrdlu. „Kolik je vůbec hodin?" Podívala jsem se na něj, protože jsem u sebe neměla mobil a nástěnné hodiny náš dům zatím nezahrnoval.