Part Of My Life [Neymar Jr]

34. kapitola

„Zavři oči," řekla Rita a já ji beze slov poslechla. Byla neděle dopoledne a já se chystala na Archieho oslavu narozenin. Rita se mi nabídla, že mi udělá make-up, protože bez make-upu se na oslavu nechodí – její slova. A i když na tohle moc nejsem, na základě jejího nadšení a Mayina potvrzení, že je v tom opravdu šikovná, jsem nakonec svolila a nechala svou pleť opečovávat.

Jemnými tahy štětce mi přejížděla po víčkách, zatímco jsem si hrála s gumičkou na mém zápěstí a přemýšlela nad tím, jaké to bude jít na oslavu kamaráda, který nemá, stejně jako zbytek skupiny, ponětí o tom, co jsem zažila a co právě teď prožívám.

Byla jsem z toho všeho rozpolcená. Jedna má část měla strach z neznámého, co mě s Neymarem čekalo – přátelství s výhodami. Ale ta druhá část byla natěšená na dobrodružství, jež jsem věřila, že s ním prožiji. Tento druh „vztahu" nebyl nikdy nic pro mě, vyhledávala ho spíše Rose, což překvapilo i mě samotnou, že jsem na to kývla a nebránila se dalším dnům v jeho společnosti. Neymar byl něco jako nepřečtená kniha, která potřebovala prolistovat všechny své stránky a prozkoumat všechny metafory a tajemství, jež v sobě skrývá. Myslím si, že tohle všechno je to, co mě k němu tolik táhlo.

„A kdo to vlastně slaví narozeniny?" zeptala se najednou Rita a vytrhla mě tak ze vzpomínek na noc, která pro mě vše změnila. Štětečkem mě trochu zašimrala, načež jsem slyšela, jak jej za něco vyměňuje. Oči jsem ale nechala stále zavřené.

„Archie Estevo. Jeho rodiče jsou přátelé táty a tvé mámy."

„On pracuje v kavárně, že ano?" vyzvídala dál, přičemž jsem na svých víčkách ucítila špičku fixy na oční linky. „Je pěkný," dodala, když jsem přikývla.

Hrudník mi zavibroval smíchem. „Pěkný? Prosím tě, kolik ti je, že se díváš po tak starších mužích?"

„Všechny holky se po něm dívají, když si tam jdeme sednout. Je taky hodně milý a občas nám dá sušenku k milkshaku navíc." Z jejího hlasu jsem poznala, že se usmívá od ucha k uchu.

„Když to vnímáš takto, tak když je kluk pěkný, a ještě k tomu milý, je to win-win situation. A pokud dává ještě sušenky navíc-" nechala jsem větu vyznít do prázdna.

„Taky si myslíš, že je pěkný? Už jsi ho někdy viděla bez trička?" vyhrkla na mě má nevlastní sestra otázky, které jsem skutečně nečekala. Prudce jsem otevřela oči a měla štěstí, že mě zrovna nemalovala. Ale při zjištění, jak blízko je fixou na oči, jsem se trochu odtáhla.

„Prosím?" Koutky úst mi zacukaly a zvedly se do úsměvu. „Proč se mě na něco takového ptáš?"

„Protože mě to zajímá." Pokrčila rameny. „Znáš ho líp a trávíš s ním celkem dost času."

„Trávím spíš čas s jeho sestrou, ale díky tomu, že mají pěkný vztah a společné kamarády, tak tím pádem se s ním občas vidím."

„Občas?" Tentokrát to byla Rita, kdo se zasmál. „Chodíš za ním na snídani a nedávno jsi s ním byla i v kině, nebo to byl někdo jiný? Nazvala bych to rande." Naklonila hlavu na stranu. „Máma si myslí, že s ním randíš a taky, že jsi u něj včera přespala."

Byla jsem opravdu překvapená, jaké téma otevřela a jak byla všímavá. Když jsem včera dorazila domů a táta mi ještě jednou dával otcovské kárání, Rita sice seděla u stolu, ale měla v uších sluchátka, a já si myslela, že má svůj svět a vůbec nás neposlouchá. Ale zřejmě byl opak pravdou a uměla to dobře zahrát.

„Nespala jsem u Archieho," řekla jsem rozhodně. „Spala jsem u Bely," dodala jsem po kratší odmlce. V tu chvíli se mi však hlas změnil na nejistý. Lhaní nebyla moje parketa, o čemž jsem se přesvědčila už hodně dávno.