Part Of My Life [Neymar Jr]

18. kapitola

Povzdechla jsem si, když se opět ozval z telefonu ten monotónní hlas, oznamující, že volaný účastník hovor nepřijímá. Už po páté jsem se pokoušela dovolat mámě, která mi neodpovídala na zprávy, ve kterých jsem se ji ptala, jak se mají a co je nového. Byla jsem si jistá, že na zprávy ani hovory nereaguje záměrně, aby ve mně vzbudila výčitky. Ale to se nestane, protože já žádné mít nemusím. Chtěla jsem pouze slyšet její hlas a taky hlas svých bratrů, které jsem už dlouho neslyšela.

Zklamaně jsem položila mobil na desku stolu, vyměnila ho za lžičku a nabrala si zmrzlinu, která už se začínala roztékat.

Bylo pondělí odpoledne, trénink se nám přesunul na úterý kvůli úpravě trávníku a nějakým dalším technickým věcem, a já tak měla dnes volno. Táta byl v práci, Maya řešila na soudu nějaký případ a Rita byla zavřená ve svém pokoji a pouštěla si nahlas písničky. Nebo to jsem alespoň slyšela naposledy z jejího pokoje, když jsem scházela dolů a hledala něco, čím bych potěšila mé chuťové buňky. V mrazáku na mě koukala jahodovo-vanilková zmrzlina a já ji prostě nemohla říct ne.

Nepřestávala jsem hypnotizovat černou obrazovku mobilu a v duchu odpočítávala sekundy. Nevydrželo mi to dlouho a vzala jsem mobil opět do ruky. Zkusila jsem znovu vytočit mámino číslo, ale opět bez úspěchu. Naštvaně jsem zavrčela a vyjela z ikony hovoru. Zahnala jsem obhajoby, jakože má moc práce nebo můj mobil neslyší. To rozhodně nebyl důvod, proč by mi neodpovídala ani na zprávy, které jsem ji poslala v předchozích dnech. Mohla jsem sice zkusit zavolat Jonathanovi, ale neměla jsem na to chuť ani náladu. I když jsem ho respektovala a vycházela s ním lépe než Chris, tohle bylo mezi mnou a mámou. A já věděla, že když je máma naštvaná, dokáže s dotyčným nekomunikovat hodně dlouho a dává mu to náležitě najevo.

Přisunula jsem si misku se zmrzlinou blíž, na mobilu otevřela kolonku Instagramu a podívala se na nové příspěvky. Sam přidala novou fotku sebe uprostřed květinové zahrady, Kim společnou fotku sebe a Elly, Zach vyfotil krásný západ slunce, a Tim neváhal zveřejnit selfie s mým bratrem a dalšími jejich přáteli. Na všechny příspěvky jsem dala srdíčko a Sam nezapomněla přidat i komentář.

Pokračovala jsem dál, prstem rolovala stránku, až jsem se zastavila na fotce, která na mě vyskočila úplnou náhodou. Dívala jsem se na společný snímek Neymara a Bruny. Zveřejnila ji Bruna a jelikož ji nesleduji, musela mi tam vyskočit na základě podobných lajknutých příspěvků. Fotka byla bezesporu vyfocená v sobotu, kdy jsme spolu byli na letním kině a potom na víně, odkud jsme se nechali svést kolem jedné hodiny. Večer to byl z jedné stránky příjemný, ale z druhé jsem se cítila nekomfortně v přítomnosti Bruny a hlavně Neymara, který se prostě začal chovat zvláštně a já neměla tušení, co od něj čekat. Celý večer sledoval každý můj pohyb, usmíval se, vyměnili jsme si pár slovních argumentů a poznámek, a potom se zase plně věnoval své přítelkyni, která se k němu sápala jako pijavice. A já nevěděla, proč mi to bylo nepříjemné anebo jsem si to nechtěla připustit.

Fotku jsem poznala podle oblečení, které měli toho večera na sobě. Neymar byl na fotce za Brunou, která do kamery ukazovala svůj zářivý úsměv, zatímco Neymar se usmíval tím svým typickým způsobem, u kterého člověk nevěděl, co přesně si myslet a co má znamenat.

Zadívala jsem se na Brazilce, hlavně do jeho čokoládových očí, ve kterých se odrážela drobná světýlka. Někteří lidé dokážou osobnost člověka poznat na základě jeho očí a mně by se právě taková osoba právě teď hodila, aby mi analyzovala jeho chování. Ztrácela jsem se v něm. Choval se úplně jinak ve společnosti své přítelkyně, přátel a když byl se mnou o samotě. Provokoval mě, urážel mě, ale taky mi skláněl komplimenty. Jdou tyto věci vůbec dohromady?