Sherlock: Hra nekončí

Kapitola čtrnáctá

Po dobu několika dalších dní nastal klid před bouří. Cítili to všichni, ještě nebyl konec. Když byl teď opět Oliver Brown volný a neobtěžoval se se soudním procesem.

Kristin se však rozhodla, že se tím nenechá ovlivnit a nebude sedět doma v koutku a se strachem očekávat, kdy si pro ni ten magor přijde. Pokračovala dál ve svém novém životě tak, jako každý člověk. Rozhodla si udělat radost tím, že si pro sebe koupila něco pěkného a zašla na kávu se svou dávnou kamarádkou, se kterou se rozhodla opět obnovit jejich dávné přátelství. Běžný ženský den.

Cestou zpátky domů na Baker Street se rozhodla jít pěšky. Ačkoliv si nesla papírový sáček, či spíše tašku, napěchovanou nerůznějšími potřebami na malování a dalšími drobnostmi, kterým nemohla odolat a musela si je koupit. Užívala si tu volnost, protože jeden nikdy neví, kdy vše hezké skončí.

„Vykradla jsi obchod s malířskými potřebami?" ozval se náhle vedle ní známý hlas.

„Kde ses tady vzal?" zasmála se překvapeně na Sherlocka.

„Sbírám informace," řekl krátce.

„Další případ? Něco zajímavého?" vyptávala se zvědavě.

„Pár úmrtí za podivných okolností." Řekl a odklonil jejich trasu k parku. Kristin bez námitek šla s ním, než se zastavili u ženy ve starém, lehce otrhaném oblečení, která seděla na lavičce a kolem sebe měla několik tašek, bezdomovkyně.

„Nebyl by nějakej drobák, pane?" houkla na Sherlocka, který k ní přišel a vytáhl z kapsy pár bankovek.

„Dneska to bude čtyřicet," řekl jí. Ona mu předala přeložený papírek na půl a vzala si od něj peníze.

„Díky moc, pane," houkla na něj opět. Kristin to vše pozorovala, jak si Sherlock přečetl, co stálo na papírku, zase jej složil a schoval k sobě do kapsy.

„Co to bylo?" pousmála se, když šli opět klidnou chůzí dál.

„Jak jsem řekl, sbírám informace. Moje síť bezdomovců, spolehlivější než celý Scotland Yard," pousmál se a pak se galantně nabídl, že jí vezme její napěchovanou tašku. Společně takhle kráčeli pomalou a klidnou chůzí směrem domů.

„Takže ty jim jednoduše zadáš, co potřebuješ vědět a oni ti danou informaci zjistí. Geniální, jak ale víš, že je ta informace pravdivá?" vyptávala se.

„To už jsem si dříve prověřil." Pousmál se Sherlock. „Navíc za peníze jde vše."

„Jak to, že na tohle už dříve někdo nepřišel?" zasmála se.

„Většina jsou jenom idioti. Dívají se, ale nevidí." Řekl stručně.

„Stejně je to úžasný, jak to všechno dokážeš vidět. Každý detail. Ukaž mi, jak to vlastně děláš," dívala se na něj. Zajímala se, toužila proniknout do tajů Sherlockových dedukcí a vidění i těch nejmenších detailů. Sherlock tak dostal příležitost se opět před někým předvést, což pochopitelně nemohl odmítnout. Zastavili se na cestě, která vedla parkem, v němž se při tomto poměrně příjemném počasí na Anglii, vyskytovalo celkem dost lidí. Chtěli využít právě tak příjemného počasí.

„Stačí jen pozorovat. Z pozorování pak vydedukuješ všechno. Poté stačí jen eliminovat vše nemožné a to, co zůstává, ať už je jakkoliv šílené musí být pravda. Příklad." Mluvil rychle, jako z učebnice. Papírovou tašku, kterou Kristin nesl, si přendal do jedné ruky a za rameno ji otočil k běžkyni, která byla pár metrů od nich a přibližovala se.

„Pozoruj," řekl a počkal, až žena proběhne kolem nich. Oba zatím v tichosti setrvali na místě pozorujíce ženu v běhu, která si jejich pohledů všimla, ale přesto jen proběhla bez toho, aby jim jej opětovala. „Cos viděla?" zeptal se Sherlock po chvíli. Kristin ji ještě dál sledovala, když se jim žena vzdalovala.

„Žena přibližně kolem pětadvaceti, podle nehtů nedělá nějak těžkou práci, možná ještě studuje. Běhání se asi věnuje dlouhodobě, je rychlá. Dál jsem nestihla. Ještě možná, že si barví vlasy podle odrostů."

„No to nebylo špatné," pousmál se Sherlock. „ Dle chlupů na kolenou bude mít středního bílého psa, možná dva. Dříve trpěla obezitou, což vedlo k šikaně ve škole a sebepoškozování, ale vypracovala se jak osobně, tak pracovně vzhledem k drahé značce jejího oblečení a bot, je na sebe pyšná."

„Jak víš, že se sebepoškozovala?" přerušila jej Kristin.

„Jizvy na zápěstí, které nedokonale překrývalo tetování."

„A ta obezita? Mohla mít třeba jen deprese."

„Jizvy po žaludečním bypassu, nebyly už tak moc vidět."

„Já je neviděla vůbec," pověděla Kristin zamyšleně a přesto s úžasem. Běžkyně měla odhalené břicho, přesto si Kristin všimla jen toho, jak bylo ploché. „Musí to být prokletí vidět úplně všechno, co?" zasmála se po chvíli a společně se opět pomalou chůzí vydali dál.

„Nepředstavitelné," zasmál se taktéž Sherlock.

Společně došli až do Baker Street, pro oba to bylo příjemné povídání. Kristin se Sherlockovi zamlouvala, především dokázala s ním vydržet a přehlédnout mnohé jeho výlevy, výkyvy a podobně. Stejně tak jako to dokázala Mary či Molly.

Jen co přišli až ke dveřím s velmi známými číslicemi a písmenem abecedy k tomu, vyšel z nich John, kterému tento pohled na Sherlocka s Kristin vykouzlil úsměv na tváři.

„Kdy mám očekávat termín svatby?" neodpustil si a zastavil se u nich. Sherlock mlčel jako vždy, ale Kristin to náramně pobavilo.

„Někdy v září, nesnáším velký horka," řekla se smíchem a nakazila jím i Johna.

„Nemůžu se dočkat," dodal John.

„Kam se chystáš?" zeptal se místo toho Sherlock, který se jejich debaty neúčastnil, nenapadalo jej nic vhodného, čím by přispěl do mlýna smíchu.

„To víš, pořád jsou tady lidi, co musí chodit do normální práce a navíc musím už konečně vyřešit to zpropadený auto." Odpověděl John.

„Řešení případů není normální práce?" namítl Sherlock.

„Ne, Sherlocku, to je jen čistý adrenalin do žíly."

„Vidím, pánové, že vedete vážnou debatu," přerušila je Kristin, která si od Sherlocka vzala zpět napěchovanou tašku. „Děkuji, drahý," neodpustila si ještě jedno rýpnutí a s úsměvem šla dovnitř. John celé to představení v tichosti sledoval a jen se pro sebe polovičatě pousmál.

„Co?" řekl Sherlock, který se tvářil vážně a celé situaci nerozuměl, především Johnovu úsměvu.

„Ale nic, kámo," poplácal ho jen po rameni a přešel na kraj chodníku, aby si chytil taxi.

„Co, Johne?" zopakoval Sherlock naléhavěji, nechápal to. John mu však již neodpověděl, pouze se na něj ještě podíval a nastoupil do taxi, které u něj zastavilo. Sherlock se rozhodl ignorovat celou tuto skutečnost a zmizel za černými vchodovými dveřmi.