Uvězněn v okamžiku

Sluneční

Zhluboka se nadechnul a natáhnul ruku směrem ke klice. Stiskl ji. Pomalu otevřel dveře.

Vešel do temné místnosti. Bylo zde šero kvůli zataženým žaluziím. Timothy za sebou zavřel dveře a vydal se k oknu. Byl v pokoji svého nejlepšího kamaráda z dětství. Byl s ním domluvený, že jej navštíví, ale doma ho nenašel. Jelikož však byl domek otevřený, rozhodl se na něj počkat v jeho pokoji. Poutalo ho k tomuto místu mnoho vzpomínek. Nalevo nad Ronaldovou postelí visely plakáty. Ke každému z nich si pamatoval určité okamžiky. Chvíle kdy je vylepovali. Každý byl z jiného období. Mapovali celé jejich dětství a dospívání.

Timothy došel k oknu a vytáhnul žaluzie. Do očí jej udeřilo sluneční světlo. V prvním okamžiku měl pocit, že oslepne. Po chvíli si ale na záplavu světla zvyknul. V pokoji hned vše vypadalo veseleji. Paprsky poskakovali po nábytku a házeli odlesky od všeho blyštivého. Timothy se usmál. Pokoj vypadal šťastně, teple a přívětivě. Promlouval k němu. Už to nebyla ta zamračená temná místnost. Vše zářilo. Tomuto okamžiku chyběli jen dvě věci. Čerstvý vzduch vonící po jaru a Ronald, který by s ním tento okamžik sdílel.

Timothy otevřel okno a dovnitř zavál jemný vánek. Zhluboka se nadechl. Cítil to. Cítil slunce, probouzející se zemi a nadcházející jaro. Usmál se. Závan chladného vzduchu jej pohladil po tváři, avšak nebyla mu zima. Sluneční paprsky jej příjemně hřáli. Cítil jak se mu teplo rozlévá po těle. Zavřel oči. Sluneční svit jej prostupoval od hlavy až po konečky prstů. Od pokožky hlouběji, až se mu usadil v srdci. Cítil se nevýslovně šťastný. Tohle už bylo něco jiného. Zimu a dlouhé noci vystřídalo jarní probouzení a záplava světla.

Přál si, aby tento okamžik trval věčně. Chvíle, kdy je člověk šťastný a vlastně k tomu ani nemá žádný konkrétní důvod. Endorfiny mu zaplavovaly tělo, až měl tak dobrou náladu, že si začal pobrukovat a lehce poskakovat do rytmu. Z ničeho nic se rozesmál. Takovým tím lehkým smíchem, který je velmi nakažlivý. Rty se mu sami formovaly do úsměvu. Ani kdyby chtěl, nedokázal by se nyní mračit. Zahleděl se s okna do dáli.

Obloha byla jako vymetená, bez mráčku. Slunce zářilo osto šest a venku to žilo. Viděl velkou zahradu a za ní pole, louky a lesy. Když se trochu vyklonil a podíval do stran, viděl další rodinné domky a další zahrady. Na některých zahradách stáli lidé a chytali první letošní sluneční paprsky. Tráva už se začínala lehce zelenat. V korunách stromů poletovali a zpívali ptáci. U vedlejšího domu zaštěkal pes.

Svět se zdál být radostným místem plným slunečních paprsků. Slunce má opravdu až magickou moc. A Timothy tam jen tak stál u okna, rozhlížel se po vnější krajině, dýchal únorový vzduch, nechal na sebe dopadat sluneční paprsky a byl šťastný. V tu chvíli mu chyběla už jen jedna věc. A ta jedna věc se brzy dostavila. Ronald vešel do dveří.

"Čaauuuu Timi!!!" vykřikl hned, co jej uviděl.

"Čau brácho," odpověděl mu.

A už stáli u sebe, přátelsky se objali a poplácali po zádech a byli šťastní, že se zase jednou po dlouhé době vidí. Ronald se přidal k Timothymu. Oba postávali u okna a užívali si sluneční atmosféru. Povídali si, smáli se a vzpomínali na vše, co už spolu zažili. Lehké studené závany větru je šimrali na obličeji, ale teplé sluneční paprsky je krásně hřály, takže zima jim nebyla. Byli šťastní a v tuhle chvíli nic jiného nepotřebovali. Oba si přáli, aby tato chvíle nikdy nezkončila.