Uvězněn v okamžiku

Přátelský

Zhluboka se nadechnul a natáhnul ruku směrem ke klice. Stiskl ji. Pomalu otevřel dveře.

Vešel do prostorné místnosti. Většinu prostoru zabírala veliká klec. Rozprostírala se od země až ke stropu a vyplňovala celý prostor mezi bočními stěnami. Ke dvířkám na západku stačilo udělat jeden větší krok. Timothy jej udělal a zadíval se přes kovové mříže do klece. Naproti byli dvě okna, tudíž světla zde bylo dostatečné množství.

V nejvzdálenějším rohu se krčil vlk. Přesněji vlčice Azurka, jak věděl od svého kamaráda, který jej sem pustil. Pozorovala jej blankytně modrýma očima. Timothy postrčil zápatku, otevřel dvířka a vešel do klece. Zavřel za sebou, aby mu neutekla. Vlčice na něj vycenila zuby a začala temně vrčet. On však necítil strach. Byl přesvědčen, že mu neublíží.

"Ahoj Azurko. Neboj se mě," promluvil tiše a začal se k ní pomalu přibližovat. Snažil se nedělat žádné prudké pohyby a chovat se tiše. Vlčice Azurka jej pozorovala a nehýbala se. Ale nepřestávala vrčet. Když byl Timothy od ní dva metry, tak najednou vystřelila, proběhla kolem něj a napasovala se do protějšího rohu. Timothy si povzdechl a jal se postup opakovat. Tiše na ní promlouval a pomalu se přibližoval. Další pokusy však dopadaly stejně. Azurka vrčela a když byl jen dva metry od ní, tak přeběhla na druhý konec. Neměl šanci se k ní přiblížit více a proto se rozhodl zvolit novou strategii.

Opět se k ní pomalu přibližoval, ale tentokráte se ve vzdálenosti dva metry od ní zastavil a posadil se. Bylo vidět, že vlčice je poněkud zmatená jeho chováním. Stoupla si na všechny čtyři a naježila srst. Všechny svaly měla napnuté. Udělala jeden váhavý malý krůček k Timothymu. Ten to vzal jako dobré znamení a natáhnul k ní ruku. Azurka sklonila hlavu a dál stála nehnutě. Timothy se opatrně zvedl a chtěl se k ní přiblížit. Ve chvíli kdy vlčice zaznamenala pohyb, ucukla, uskočila a odběhla na vzdálenější místo. Hlavu měla lehce na stranu a čekala, co se bude dít dál.

Timothy se odmítal vzdát. Chtěl mít za kamaráda vlka a byl tu i jeden konkrétní důvod proč jím měla být zrovna Azurka. Zadíval se jí upřeně do očí a ona před ním ucouvla. Opět se k ní krok za krokem přibližoval. Když stál už jen kousek od ní, tak se zastavil. Ještě na ni nemohl dosáhnout, ale byl blízko. Azurka se krčila u zdi a pozorovala jej. Stále na něj cenila zuby, ale už nevrčela. Timothy napnul všechny síly a připravil se ke skoku. Odrazil se. Azurka ani nestačila zareagovat a už jí Timothy pevně svíral za kůži za krkem, přidržoval ji nohama a druhou rukou jí chytil tlamu, aby jej nemohla kousnout.

Toto postavení ovšem netrvalo dlouho. Rychlý, unáhlený a nepromyšlený krok se Timothymu nevyplatil. Zatím co před tím reagovala Azurka lehce vstřícně a při troše trpělivosti mohl získat její přátelství, tímto své předchozí snažení smazal. Azurka se začala vrtět. Hemžila sebou, oháněla se tlapama a snažila se jej kousnout. Vydávala divoké vrčení a házela sebou ze strany na stranu. Timothy neměl vůbec žádnou šanci ji udržet. Vyškubla se mu. Přitom jej drápy poranila na levé noze a zuby mu poškrábala ruku. S vrčením a naježenými chlupy se stáhla do ústraní. Timothy se tvářil zděšeně. Toto nečekal. Cítil pálení na noze a z ruky mu tekla krev. V první chvíli ucítil vztek. On chtěl být hodný a ona mu to oplácela takhle! Když jej záchvat naštvanosti přešel, tak si uvědomil, že vlčici z ničeho obviňovat nemůže. Že přeci jen je to divoké zvíře, které potřebuje více času a on šel na ní dost zhurta.

S touto myšlenkou se posadil doprostřed a čekal. Byl odhodlán tu vydržet jakkoliv dlouho. Zpočátku to také vypadalo značně beznadějně. Azurka se držela u vnějšího okraje klece, obcházela ji a házela po Timothym podezřívavé a nenávistné pohledy. Timothy takto seděl několik hodin, aniž by zaznamenal jakýkoliv posun k lepšímu. Ale když už to chtěl vzdát, tak nastal obrat. Azurka se k němu začala pomalu zezadu přibližovat. Zastavila se od něj ve vzdálenosti natažené ruky. Timothy cítil za sebou její přítomnost a mluvil na ní tichým hlubokým uklidňujícím hlasem.

Pomaloučku se otočil čelem k ní. Azurka o krok ustoupila, ale stále stála poměrně blízko. Timothy k ní pomalu natahoval ruku, avšak ona začala vrčet. Tak tedy ruku stáhl a zůstal opět nehybný. Vlčice ustala s vrčením a jen lehce cenila zuby. Srst měla stále naježenou, ale již se netvářila tak nepřátelsky. Oba dva byli nehybní a zvědavě se pozorovali. Po chvíli se Azurka vzdálila, ale již to nebylo úprkem, jen ladně poodešla k misce s vodou.

Timothy vstal a z kapsy vyndal psí pamlsek. Jo Azurka není pes, ale vlk, ale předpokládal, že jí to stejně bude chutnat. O dva kroky postoupil směrem k ní a čekal až i ona udělá krok k němu. Nemusel čekat dlouho a Azurka se k němu o kousek přiblížila. Timothy se usmál a natáhl k ní ruku s pamlskem. Na vlčici bylo vidět, že je zvědavá, co to drží, ale zároveň k němu nechtěla přijít. Tudíž jen natahovala krk co nejdál to šlo, ale nepohla se ani o píď. Nakonec pamlsek přistál před ní. Škubla sebou a uskočila dozadu. Hned vzápětí se ale vrátila na původní místo a pamlsek spořádala. Olízla se a zvědavě pozorovala Timothyho.

Ten už mezitím v ruce držel nový pamlsek a opět k ní natahoval ruku. Azurka natáhla krk a čekala, že jí pamlsek opět hodí. Avšak to se nestalo. Timothy trpělivě čekal s pamlskem na dlani. Stáli takhle notnou chvíli. Nakonec však přeci vlčice udělala ještě jeden malý krok dopředu a dotkla se čumákem ruky s pamlskem. Rychle jej schramstla a zase ustoupila. Již nevrčela ani necenila zuby. Stála na dosah ruky od Timothyho a vyčkávala. Timothy seděl na zemi a také čekal. Čekal na vhodný okamžik, kdy k němu buď Azurka sama přijde, nebo kdy on bude moct se pohnout k ní, aniž by utekla. Trpělivost přináší růže a na některé věci je lepší nespěchat.

Timothymu se čekání vyplatilo. Azurka sklopila hlavu a popošla k němu. On pomalu pozvedl ruku a položil jí na Azurčinu hlavu. Strnula, ale dál stála nehnutě. Opatrně ji pohladil. Posadila se vedle něj. Timothy se začal postupně usmívat, až jeho úsměv zářil jako hvězda na letní obloze. Uvnitř byl šťastný a u srdce ho hřál dobrý pocit. Podal Azurce pamlsek a ona si jej bez váhání vzala. Zůstal u ní až do večera. Povedlo se mu získat její přátelství a byl šťastný. Když odcházel, tak k němu přiběhla, otřela se mu o nohy a upřeně se na něj podívala. Ale již to nebyl pohled plný nenávisti.

Ve chvíli kdy vyšel z klece, začala Azurka kňučet. Timothymu to rvalo srdce.

"Azurko, slibuju, že už tu dlouho nebudeš. Vrátím se pro tebe. Já to zvládnu tě odsud dostat," řekl jí a otočil se k odchodu.

Vlčice jej pozorovala a když se za ním zavřeli dveře, svěsila ocas a stočila se do klubíčka. Přátelství mezi člověkem a zvířetem může být velmi silné. Mnohem silnější než některá lidská přátelství. Ačkoliv vlčice v tuto chvíli netušila, kam ten člověk zmizel a proč jí v té kleci nechal, již brzy se jí mělo dostat nového domova. Timothy v ní našel věrnou kamarádku a už teď měl v hlavě plán, jak si jí vezme domů. Jejich přátelství rozhodně nekončilo tímto dnem. Ba naopak, toto byl začátek...