Uvězněn v okamžiku

Pavoučí

Zhluboka se nadechnul a natáhnul ruku směrem ke klice. Stiskl ji. Pomalu otevřel dveře.

Vešel do tmavé místnosti, která neměla okna a prosvětlovala ji jen slabá záře žárovky zavěšené u stropu. Dveře se sami hlasitě zaklaply, až nadskočil leknutím. Rozhlédl se kolem. Byli zde židle a stoly. Na stěnách visely obrázky jídla. Vypadalo to jako jídelna. Jídelna bez kuchyně, bez jídla a bez lidí.

V místnosti byl Timothy sám. Nevěděl proč tu má být. Prostě mu jen řekli ať sem přijde a vyčká příchodu někoho dalšího. Netušil co tu má mezitím dělat. Tato místnost působila hodně ponuře a on tu nechtěl být. Nakonec se rozhodl posadit na židli zhruba uprostřed místnosti tak, aby viděl na dveře. Na stole uviděl ležet časopis. Byl bez názvu. Jen jednotlivá témata na něm byla vyznačená. "Invaze do světa lidí", "Slunce se blíží ke svému hvězdnému konci", "Společnost Astrofert ovládne svět". Takové a další nadpisy ho z úvodní stránky vítaly. Radši časopis zase odložil. Nic z toho tady se mu nelíbilo.

Najednou v zámku u dveří zašramotil klíč. Nebylo co odemykat, když nebylo zamčeno, ale to dotyčný evidentně nevěděl. Ozvalo se zakletí a dveře se prudce otevřely. Do místnosti vešel mladý muž. Nejdříve se tvářil naštvaně, ale jakmile uviděl Timothyho začal se široce usmívat. Ráznou chůzí došel k němu.

"Dobrý den. Jsem John Babin a jsem zástupce společnosti Astrofert. Bylo mi řečeno, že vás zde mohu čekat."

"Dobrý den. Já jsem Timothy. Bylo mi řečeno, že sem musím přijít, ale nikdo mi neřekl proč," odpověděl mu Timothy v průběhu podání ruky.

Nevěřil tomuto muži. Působil na něj nepřirozeně a podle. Jakoby jeho úsměv byl jen přetvářkou, za kterou se skrývala opravdová podstata všeho.

"Těší mě Timothy. Mohu navrhnout tykání? Říkej mi John."

Timothy jen lehce kývl na souhlas, ale nic neříkal. Čekal, co se z této situace vyvine. Co po něm bude John chtít.

"Asi tě zajímá, proč jsi tu?" zeptal se John.

Timothy opět přikývl.

"Viděl jsi ten časopis?"

Další přikývnutí.

"Je tam pár článků a možná jsi si nějaké přečetl. Ale pojďme k jádru věci, čas kvapí. Svět je ve velikém nebezpečí. A ty jsi schopný a mohl by jsi nám pomoct."

"Jak? O co jde?"

"Světu hrozí záhuba v podobě pavoučí invaze. Musíš nám pomoct vymyslet zbraň proti nim. Nezastírám, že pokud vyhrajeme, tak Astrofert ovládne svět. Máme své lidi úplně všude. Rozhodnutí je na tobě. Svět pod naší vládou nebo zkáza světa pod vládou pavouků," dořekl a upřel na Timothyho pronikavý pohled, kterým ho vyzýval k odpovědi.

"Pavouci?" řekl Timothy a rozesmál se. "To ti mám věřit? Z hlediska biologie je to blbost. Proč mi rovnou neřekneš, že vám jde jen o to získat neomezenou moc nad celým světem? Proč do toho pleteš drobné pavouky? I kdyby se přemnožili, o čemž jsem četl, tak je to jen lokální otázka. A to maximálně Afriky a jižní Ameriky. Řekni mi pravdu o vaší činnosti a co z toho mohu mít já. Až poté se rozhodnu zda se k vám přidám."

"Chápu, že mi nevěříš. Zní to nereálně. Ale je to pravda. Už teď se pohybují všude po světě a je jen otázkou okamžiku, než zaútočí. Máme možná posledních pár hodin."

"A odkud by se vzali?"

"Z laboratoří. Potupně musím přiznat, že z našich laboratoří. Chtěli jsme novou účinnou zbraň. A tak se naši vědci vypravili do řad živočišné říše. Psí monstra nám byly k ničemu, krysy nešlo dostatečně geneticky upravit. Ale pavouci! Panečku to byl materiál. Naši vědci je přetvořili v dokonalou zbraň. Jedovatá kusadla, srts smrtelná na dotek, velikostně odpovídali mohutnému vlčáku a jak byli chytří! Poslouchali a plnili rozkazy. Jenže nám utekli. Něco se zvrtlo a začali se sami množit v Amazónii. Zlikvidovat se nám je nepovedlo. Jsou zprávy, že nyní jsou ještě větší a po jejich doteku se stane něco hrozného. A jsou organizovaní," z jeho hlasu začal zaznívat strach. "Musíš nám pomoct!"