Uvězněn v okamžiku

Ztracený

Zhluboka se nadechnul a natáhnul ruku směrem ke klice. Stiskl ji. Pomalu otevřel dveře.

Za dveřmi byla tma. Rozsvítil baterku, kterou držel v ruce, a vkročil do malé místnůstky. Dveře se za ním pomalu zavřeli. Timothy se nacházel v tmavé neosvětlené místnosti, veliké asi tak 2x3 metry. Bloudil kuželem světla po stěnách. Všude byla špína a vrstva pavučin. Jinak zde nic nebylo. Naproti němu byl vidět průchod. Dlouhý černý tunel.

"Haló? Je tu někdo?" zavolal potichu Timothy.

Nikdo mu neodpověděl. Všude bylo naprosté ticho. Najednou však za sebou uslyšel zvuk zámku! Rychle se otočil a vrhnul se ke dveřím. Vzal za kliku... ale nic se nestalo. Dveře byly zamčené! Timothy lomcoval klikou, bouchal a narážel do dveří, ale ničeho tím nedosáhnul. Byl zamčený a jediným řešením mohlo být jíti dále. Otočil se zpátky k chodbě. Srdce mu bilo jako splašené. Nádech, výdech... Snažil se sám sebe uklidnit a přimět racionálně uvažovat.

Na protější stěně objevil nápis "JDI!". Timothy si byl téměř na sto procent jistý, že ještě před chvílí byla ta zeď prázdná. Bez nápisu. Přeběhnul mu mráz po zádech. Posvítil baterkou do tunelu a pomalu se rozešel. Postupoval krok za krokem a přitom baterkou i očima těkal po okolí. Chodba se postupně zužovala a přišlo mu, že se svažuje směrem dolů. Že jde z kopce. Zužování se zastavilo na šíři jeho ramen, což bylo na polovic oproti původní velikosti.

Timothy se zastavil a přejel prsty po zdi. Byla měkká a lepkavá. Na prstech mu utkvěl fialový sliz. Posvítil si na ní a přiblížil hlavu blíže, aby si mohl pořádne prohlédnout detail stěny. Měla šupinatý povrch, připomínající rybu. Objevil malinké místečko, ze kterého vystupovala řada štětinek. A to místo na něj mrklo! Bylo tam oko!

V tu chvíli začala stěna ožívat! Hemžilo se to rukama a nohama. Pableskovala fialová, zelená a hnědá barva a mrkalo na něj snad tisíc očí. V první chvíli Timothy zkoprněl. Nemohl se hnout z místa a jen fascinovaně koukal na tu změť. Vzápětí ho už nohy sami nesli pryč. Běžel rychle jako ještě nikdy v životě. Přesto za sebou pořád slyšel šelest stvůr.

Pohybovali se poměrně tiše, ale s neuvěřitelnou rychlostí. Na začátku jich bylo téměř nekonečné množství, teď Timothyho pronásledovaly už jenom dvě. Byli vysoké asi jako desetileté dítě. Měly dlouhé nohy a ruce. Na hlavě mnoho očí, jako pavouci, a tělo bylo pokryto šupinami a slizovou vrstvou. Nemluvili, ale vydávali jakési sičivé zvuky.

Timothymu začínal docházet dech. Cítil, že každou chvíli se buď skácí k zemi vyčerpáním nebo zvolní a ty stvůry ho doženou. Nevypadali vůbec přátelsky a jejich vzhled mu naháněl strach. Chodba kolem něj se opět rozšířila. Stěny se změnili ve skálu. Najednou se před ním objevila křižovatka. Cesta se dělila na dvě. Timothy dostal spásný nápad. Naznačil, že chce běžet doprava a pak zhasnul baterku. Po slepu se přemístil do levé chodby a jen doufal, že ty stvůry nemají noční vidění a poběží doprava. Přitiskl se ke zdi a čekal. Po pár sekundách se přiřítili.

Nevběhli hned do pravé chodby, jak Timothy doufal, ale zastavili se. Funěli a vydávali podivné skřeky. Znělo to jako když se dohadují. Timothy se snažil dýchat co nejtišeji a nehýbal se. Uslyšel vzdalující se kroky. Oddechnul si, odlepil se od stěny a tiše se vydal dál. Baterku si rozsvítit neodvažoval. Vůbec si v tu chvíli neuvědomil, co mu před cestou radil otec.

"Na každé křižovatce se dej do prava. Jen tak se neztratíš a dojdeš k cíli," řekl mu.

On si však na to nevzpomněl a dál se vzdaloval levou odbočkou. Konečky prstů pravé ruky jel po zdi a levou měl před sebou, aby do ničeho nenarazil. Chodba před ním se mírně stáčela do leva a stále se svažovala. Všude kolem bylo ticho. Až podezřelé ticho. Společnost mu dělali jen jeho myšlenky. Zvládne splnit úkol, který mu leží na bedrech? Povede se mu přerušit rodinné prokletí? Nezklame otce?

Jelikož už nutnou chvíli se v okolí nedělo nic podezřelého, tak se trochu uvolnil a odvážil se rozsvítit baterku. Paprsek světla zalil chodbu a Timothy se hned cítil ještě o trochu lépe. Jeho pozornost upoutali stěny - byly pocákané červenou barvou. Podíval se na svoji ruku a strnul. Konečky prstů měl tmavě rudé! Otočil se směrem odkud přišel a posvítil na zeď, které se před chvílí dotýkal prsty. Vedlo na ní pět tenkých červených linek!

Znovu se podíval na své prsty a uvědomil si, že je má rozedřené do krve! Přitom ale nevnímal bolest! Nechápal to. Otřel si prsty do košile, ale krev nechtěla zmizet. Jediným výsledkem byla zakrvavená košile. Timothy se zamračil. Rozhodl se tomu ale nepřikládat příliš velkou váhu a jít dál. Nyní už za svitu baterky postupoval vpřed.

Zem se začala svažovat ještě více, než předtím. Za nedlouho už musel jít opravdu velmi pomalu a opatrně, neboť pod jeho nohy byl prudký svah. Opatrně slézal dolů. Najednou se prostor zvětšil ve velkou síň. Jakýsi sál. Oproti rozměrům těchto prostorů si připadal nepatrný, malličký a bezmocný. Chodba kterou sem došel byla jen malým bodem na obrovské stěně. Stěna nebyla kolmá, ale byl to prudký svah, který se po pár metrech měnil ve skálu.

Toto místo vůbec nevypadalo jako to, které mu otec popisoval. Měl dojít do malé místnosti, kde by se pod kamenným stolcem skrýval vlez do země se schody vytesanými do zdi. Tohle byl ale přesný opak toho co očekával. Pomalu postupoval dál. Najednou se ocitl na konci schůdné cesty. Pod ním se rozprostírala jen bezedná propast. Zmocnilo se jej zoufalství. Co teď?

Náhle ticho prořízl hlasitý pisklavý zvuk. Timothy si musel zacpat uši, protože měl pocit, že tak vysoký tón jeho ušní bubínky nevydrží. Rozhlédl se, aby zjistil odkud ten zvuk vychází. Až teď si uvědomil, že je tu nějak moc světla. Všude ve vzduchu totiž poletovala hejna podivných světlušek, která vydávala dost světla na to, aby člověk kolem sebe viděl. Timothy zhasl baterku. Drásavý zvuk se ozval znovu. A spolu s ním se uprostřed této obří jeskyně objevil drak! Vznášel se uprostřed a své velké oči upíral na Timothyho. To je on, blesklo mu hlavou. Drak byl karmínově zbarvený a jeho tělo se lesklo, jakoby bylo z kovu. Byl obrovský! A vůbec nevypadal přátelsky. Naklonil hlavu ma stranu a rozletěl se směrem k Timothymu. Ten se zatvářil zděšeně.

Chtěl se otočit a vyšplhat zpátky do chodby, jenže z ní se vyhrnuly dvě stvůry, které jej již předtím pronásledovaly. Byl v pasti. Neměl kam se schovat. Stvůry se přibližovaly a s překvapivou obratností a rychlostí překonávali příkrý svah. Timothy udělal krok do zadu. Dál už ale nemohl neboť stál na samém okraji srázu. Drobné kamínky se pod jehou vahou uvolňovaly a řítily dolů.

Náhle se stvůra zjevila přímo před ním. Mrkala na něj asi třiceti očima a fialový sliz jí odkapával z celého těla. Udělala grimasu, která měla býti nejspíš úsměvem. Pomalu začala natahovat své zelené ruce k Timothymu. Přitom se syčivě smála. Mezitím za ním se k němu přibližoval rudý drak. Lehce mával křídly, ale nápor vzduchu byl obrovský. Zakymácel se a málem ztratil rovnováhu.

"Vzdej se," řekl hrdelním hlasem drak.

Timothy zavrtěl hlavou. Nikdy se nevzdá. Zachrání a obnoví rodinnou čest. Když drak poznal, že je to marné, kývnul na pableskující stvůru. Ta se přiblížila k Timothymu ještě blíže a vší silou do něj strčila. Timothy zavrávoral a nakonec se neudržel. Až příliš se zaklonil a začal padat dolů. Letěl vzduchem jen pár centimetrů od skalnaté stěny. Padal a padal. Místo kde původně stál se od něj vzdalovalo závratnou rychlostí. Za chvíli z něj byl už jen malý bod. Drak mu zmizel z dohledu. Jedině jeho pisklavý ryk jej provázel dál a on si přikryl uši rukama.

Konečně s velikou ránou dopadl. Přežil to. Věděl, že se mu stejně nemůže nic stát. A navíc ještě dopadl do měkkého. Spadl do hromady listí. Netušil, kde se tu vzalo. Postavil se. Zamotala se mu hlava a skácel se zpět na zem. Ucítil, že mu po tváři teče něco teplého. Setřel to a zjistil, že je to jeho krev! Zřejmě se musel při pádu poranit. Ránu si nahmatal na čele. Táhla se od levého oka k pravému obočí. Opět však necítil bolest. Cítil se poněkud malátný. Znovu se pokusil vstát. Svět kolem něj se chvilku točil, ale nakonec se ustálil. Timothy se rozhlédl.

Byl odhodlaný splnit své poslání. Zrušit kletbu. Když však uviděl, kde se nachází, jeho přesvědčení poněkud ochablo. Stál na nevelké, listím pokryté, planině. Směrem vzhůru se prostor rozšiřoval. Až nahoru však dohlédnout nemohl. Chtěl si rozsvítit baterku, ale pádem se rozbila. Otočil se kolem své osy. Bylo tu více jak padesát vchodů do nových chodeb. Timothy byl zdrcený. Najednou si vůbec nebyl jistý, zda splní svůj úkol. Nevěděl kde je a nevěděl jak se odsud dostat pryč, natožpak jak dojít k cíli. Timothy byl ztracený...