Uvězněn v okamžiku

Vánoční

Zhluboka se nadechnul a natáhnul ruku směrem ke klice. Stiskl ji. Pomalu otevřel dveře.

Vánoce byly tady. Štědrý den byl tady. Štědrý večer byl tady.

Vešel do obývacího pokoje, kde kromě světýlek na stromečku byla tma. Všude bylo cítit vůni jehličí a cukroví. Malá jedlička stála uprostřed místnosti na stole. Pod ní byl Betlém a dárky. Letos byla řada na něm, aby zazvonil na zvoneček umístěný na stromku a přivolal sem tak ostatní. Tato tradice se udržovala hlavně kvůli jeho malé sestřičce Zorce. Bylo jí šest let.

Timothy došel ke stromečku. Usmíval se. Miloval vánoční atmosféru. To, že alespoň na chvíli se všichni zastaví, aby se setkali se svou rodinou a přáteli. Vánoce pro něj byly svátkem lásky, přátelství, radosti a společně strávených chvil. V hlavě mu běžely vzpomínky na dětství. Usmál se.

Pak se ale poněkud zachmuřil. Těmto Vánocům chyběla do dokonalosti jedna věc. Jeho starší bratr Nicolas. Již dva roky bojoval ve válce na východě. Poslední zprávu od něj měli z půl roku zpátky. Na frontě to nevypadalo vůbec dobře. Timothy a i všichni ostatní se o něj báli. Podíval se na Betlémek s Ježíškem. Vedle něj byla svíčka s křížkem.

"Bože, jestli opravdu existuješ, prosím dej ať se Nicolas vpořádku vrátí domů. Ať se mu nic nestane a ať se vrátí živý a zdravý. Děkuju. Amen," zašeptal Timothy.

Najednou zavál mírný vánek, jakoby zde byl průvan. Timothymu přeběhl mráz po zádech. Svíčka pod stromečkem se rozsvítila! Z ničeho nic!

"Zázrak," blesklo Timothymu hlavou. A v tu chvíli se začal usmívat. Věřil a věděl, že Bůh se o Nicolase postará a že jim ho přivede zpátky domů. Cítil se šťastně. Natáhnul ruku a zazvonil na malinký zvoneček.

"Ježíšek je tadyyyy!" vběhla do místnosti s křikem Zorka.

Hned za ní vešli rodiče. Oba dva se usmívali. I Timothymu hrál úsměv na rtech. Zorka působila kouzelně. Dětská radost z ní přímo sálala všemi směry a v očích jí vesele jiskřilo. Přiběhla ke svému velkému bráškovi a natahovala po něm ruce, aby ji vzal do náručí. Timothy to ochotně udělal. Zorka se ho chytla pevně kolem krku.

"Kterou koledu zazpíváme?" zašeptala mu do ucha.

"To já nevím. Vyber ty jakou znáš."

"Tak dobře. Chci Štědrý večer nastal."

"Štěědrý večer nástal. Štěědrý večer nastal, kólédy přichystal..." zpívali společně.

Každý rok to tak dělali. Než se pustili do rozbalování dárků, tak stáli před stromečkem a zpívali koledy. Vstřebávali do sebe vánoční atmosféru a užívali si ten okamžik. Stromeček svítil, žárovičky házely všude odlesky a panovala slavnostní, pohodová nálada.

Timothy pustil Zorku na zem a ta vyrazila k dárkům. Maminka mezitím rozsvítila velké světlo. Všichni se usadili na pohovku a Zorka jim nadšeně nosila dárky. Vždycky jeden vzala do ruky, pomalu přečetla, co je na něm napsáno a pak ho předala dál. Ikdyž ještě nechodila do školy, tak něco málo přečíst uměla.

Najednou se místností rozlehlo hlasité zvonění. Všichni se zarazili. Byl to zvonek od venkovních dveří. Zvonil naléhavě a neodbytně.

"Kdo by to mohl být?" zamyslel se nahlas tatínek.

"Třeba je to Ježíšek! Něco si tu zapomněl!" vyhrkla Zorka, čímž poněkud uvolnila atmosféru.

"Jdu se tam podívat," řekl tatínek a zvedl se.

V místnosti zavládlo ticho. Dokonce i Zorka zůstala vklidu sedět. Timothy se snažil zaslechnout jestli jeho táta s někým mluví, ale neslyšel nic. Maminka seděla rovně jako svíčka a bylo na ní poznat, že je napnutá. Zorka seděla s hlavou nakloněnou na stranu, jako kdyby přemýšlela.

Po chvíli bylo slyšet hlasité bouchnutí venkovních dveří a dvoje kroky. Timothy přemýšlel, kdo by to mohl být. Otevřely se dveře. Do místnosti vešel táta a za ním...

"Nicolasi," vykřikli všichni současně. Tatínek se usmíval od ucha k uchu a o krok ustoupil. Maminka objala Nicolase jako první. V očích měla slzy štěstí. Hned po tom mu v náručí zkončila Zorka a nakonec ho objal Timothy.

Nicolas se usmíval. Vypadal sice značně neupraveně, byl zarostlý, ve starém sepraném oblečení, zjevně dlouho nemytý... Ale šťastný! A doma mezi rodinou! A to jediné bylo podstatné. Rodina se sešla po pár letech celá. Nicolas byl živý a zdravý. Všichni se usmívali. Posadili se zpátky na pohovku a pokračovali v rozdávání dárků. Maminka se nenápadně vytratila a přidala pod stromeček ty pro Nicolase.

Stromeček svítil, místností se nesla radostná nálada a Nicolas vyprávěl. Říkal ale jen ty lepší zážitky, neboť byly přece Vánoce a tak ošklivé věci z fronty vynechával. Ukázalo se, že válka na Východě zkončila a proto mohl přijet domů.

Timothy se podíval na Betlémek, na malého Ježíška a vedle na hořící svíčku s křížkem.

"Děkuju," zašeptal.