Uvězněn v okamžiku

Divergentní

Zhluboka se nadechnul a natáhnul ruku směrem ke klice. Stiskl ji. Pomalu otevřel dveře.

Vešel do malé místnosti. Uprostřed stálo lehátko, přesně jako v nemocnicích, a vedle něj židle a stolek s nějakým přístrojem. Jinak byla místnost prázdná. Až na mladou ženu, která mu kynula rukou, aby šel dále. Byla celá oblečená v šedivém. Tedy patřila k Odevzdaným.

"Pojď si sem lehnout. Nemáš se čeho bát," usmála se na Timothyho. "Já se jmenuji Veronica Steelová a budu tě provázet tvojí zkouškou," oznámila mu.

Timothy se vydal vpřed a posadil se na lehátko. Toto byl jeho velký den. Den ke kterému se ubíral celý jeho dosavadní život. Dnes zkouška a zítra Den volby. Toto město je rozděleno do pěti frakcí a on si bude muset jednu zvolit.

Odevzdanost. Pro ty, co věří, že příčinou všech válek je sobeckost. Jejich barvou je šedivá. Jsou obětaví a vždy myslí prvně na ostatní.

Sečtělost. Dle jejich mínění je jádro všech problémů v nevědomosti. Jejich symbolem jsou brýle a modrá barva. Jsou bezpochyby chytří.

Neohroženost. Tato frakce odsuzuje strach a bezbrannost. Jejich členové se starají o bezpečnost tohoto města a jsou volní. Často provozují adrenalinové zábavy. Jejich barvou je černá.

Upřímnost. Podle nich je příčinou všeho zlého lhaní a zamlčování. Lidé v této frakci jsou velice otevření co do sdílení informací a vždy mluví pravdu. Jeden před druhým nemá žádné tajemství. Nosí bíločerné oblečení.

Mírumilovnost. Lidé optimističtí, přátelští a nekonfliktní. Přesně v této frakci se Timothy narodil. V tomto prostředí vyrůstal. Vše bylo dokonalé. Až na jednu drobnou chybu. Lidé byli nuceni do štěstí a dobré nálady. Do jídla byla přidávána afrodiziaka a lehké drogy. A pokud měl někdo jakoukoliv negativní emoci, píchli mu sérum štěstí. Z toho důvodu si Timothy nebyl jistý zda zde chce zůstat. Doufal, že mu zkouška poradí.

Nejdřív frakce, potom rodina. To bylo heslo tohoto města. Lidé měli být hlavně oddaní své frakci a až pak rodině. Člověk si vybral svojí frakci a pak už ji nikdy nesměl změnit. Bylo to rozhodnutí na celý život. A pokud jste si vybrali jinou frakci, než ve které jste vyrostli, tak jste se už nemohli vrátit domů a s rodiči a příbuznými jste se mohli vídat jen občas a to ve veřejných společných prostorách uprostřed města.

"Jsi připraven?" zeptala se Timothyho Veronica Steelová.

Timothy lehce přikývl. Ačkoliv připravený si nepřipadal. Na tohle se nedá připravit. Bál se. Bál se, co o sobě teď zjistí. Jaká frakce mu bude doporučena? Měl strach z toho, že by měl zůstat v Mírumilovnosti. Ale zároveň se bál toho, že by měl odejít do jiné frakce, kde nikoho nezná, a opustit tak svoji rodinu. Jak by reagovali?

"Na, tohle vypij," řekla Veronica a podávala mu malou skleničkou se zelenou tekutinou.

Vzal si ji od ní a trochu podezřívavě se na ni podíval. Nakonec však bez řečí obrátil obsah do sebe. Chutnalo to trochu jako lék na kašel smíchaný s vodkou. Takže ve výsledku to bylo dost nechutné. Timothy měl pocit, že to jeho žaludek nezvládne. Začal zhluboka dýchat. Veronica jej mezitím napojila na přístroj vedle lehátka. Připnula mu senzory na spánky a na hrudník. Timothy ještě chvilku odolával pocitu žaludku v krku a vnímal bílou místnost, když najednou upadl do stavu změněného vědomí. Propadl se do simulace.

Otevřel oči. Už se nenacházel ve zkušební místnosti, ale na rozlehlém poli. Pšeničném poli. Obloha byla azurově modrá, bez jediného mráčku. Slunce svítilo a příjemně hřálo. Všude byl klid a ticho. Až podezřelé ticho, uvědomil si. Dostal žízeň. Zjistil, že má přes rameno tašku a v ní lahev se špetkou vody. Náhle se před ním objevila dívka. Byla zraněná a sotva šla. Spíš se potácela, až se nakonec sesunula k zemi. Timothy se k ní rozeběhnul. Chtěl jí pomoct, ale nevěděl jak. Podepřel ji do sedu.