MCL/My step brother

69.

Vydali jsme se do garáže. Rozhodli jsme se, že pojedu s Cameronem. Přes dálkové ovládání Cam odemkl auto a já si sedla na místo spolujezdce. Po chvilce seděl Cam vedle mě. Nastartoval a my odjeli. V autě bylo ticho a byla zde napjatá atmosféra. Měla jsem ruku opřenou o okýnko a pozorovala ubývající cestu. Po pár minutách jízdy jsem na svém stehně ucítila tlak. Camova ruka se mě dotýkala. Malinké elektrické výbojky na místě doteku, byli nepopsatelné. Bylo to něco, co jsem zažila pouze s ním, a s nikým jiným ne. Bylo mi to příjemné. Podívala jsem se na něj. Věnoval se cestě před námi, ale na jeho rtech se usídlil velmi krásný úsměv. Kdybych ho tak viděla poprvé, rozteču se jako led na kamnech. Otočila jsem se zpátky a dívala se dál na plynoucí krajinu. Po pár minutách jsme sjeli na příjezdovou cestu ke škole. Povzdychla jsem si a odpoutala se.

„Princezno!?" řekl přísným hlasem Cameron a já se až bála co jsem provedla. Nadzvedla jsem obočí, ale to se mu zjevně nelíbilo. Dál mi nevěnoval ani pohled. Bylo to nepříjemné, divné a docela ošlivé. Bála jsem se co nastane. Zastavili jsme a v tu chvíli se naše oči střetli.

„Jak to že si se odpoutala dřív než jsem zastavil?! Co kdyby to do nás nějakej... Ehm, někdo vrazil?! Jai, tohle mi už nedělej jasný?" Hned po jeho mluvě jsem se usmála a oddychla si. Naklonila jsem se k němu a skousla jeho spodní ret, se slovy, že už to nikdy neudělám. Vzala jsem si tašku a vylezla z auta. Hned na mě padl jeden hnusný pohled. Nick. Postával vedle školy se svojí partičkou, kde kouřili. Nick jim něco řekl a hned poté spadlo 10 párů očí na mne. Krev se ve mně vařila nehorázně rychle a já myslela, že každou chvílí bouchnu, naneštěstí či naštěstí? Přišel Cam, který mě objal a políbil. Spolupracovala jsem jak jen to šlo. Hned po polibku jsem se podívala na Nicka, zíral na nás jako na ježíše. Pardon, na bohy.

„Princezno, jdu do školy, ještě musím za ředitelem, sraz ve třídě?"

„Ehmm, no, jo, jasně..." Odpověděla jsem mu s trochou nervozity. Cam mě plácl po zadku a rošťácky se usmál. Jako malý puberťák. Pomyslela jsem si. Nad tou poznámkou jsem se uchechtla. Vyndala jsem mobil, jelikož mi zavibroval.

Nick-Tak ty a tvůj bratříček, jo?

Me- Do toho ti vůbec nic není ;*

Nick- Ale to si piš, že je kotě. Ty nenažrané kurvy z naší třídy, ti ho seberou dřív než se nadáš. A jakože já o ty buchty nechci přijít, takže bejt tebou, klidím si ho stranou. Třeba teď, podívej se ke vchodu, Patricia ti s nim zatočí ;D

Me- Nestarej se.

Hned potom jsem mobil vrátila zpátky a nevšímala si opakovatelného vibrování. Šla jsem do školy, jelikož za 10 minut začíná hodina, a já nechci, jak už je u mne zvykem, přijít pozdě.

-------------------------------------

Zlatíčka.... Já.... 
Se šíleně, mega moc brutálně omlouvám, že jsem... jedna,dva,tři... No prostě dlouhou dobu nevydala žádnou kapitolu :( Nevím jak se vám omluvit... Ale jedno vím určitě... Nepsala jsem, protože se mi k psaní naskytl jakýsi odpor... Nevím proč a ani jak, ale už mě to nebaví... 

Nevadilo by vám, kdybych knížku na neurčitou dobu pozastavila a psala si kapitolky do wordu, a pak bych je průběžně přidávala? :/ :(

Moc se omlouvám a moc, ale MOC děkuji za 7K reads!!! Sama tomu nedokážu uvěřit <3 

Mějte se...

Nanynka02 <3