Lapená vášní

Potřeba

                    

Přišlo mi jakoby se všechno okolo mě zrychlilo, viděla jsem jak Jason naštvaně zavrčel dolů na svou matku, která pod ním klečela a natřásala se od vzlyků a poté kolem mě proběhl sotva jsem ho mohla zahlédnout.

Stála jsem tam, pusu šokem pootevřenou ale překrytou rukou. Mé tělo začala fungovat na autopilota, otočilo se a kráčelo po schodech nahoru, za Jasonem.

Těžce jsem polkla, když jsem stála za pootevřenými dveřmi jeho pokoje a mohla slyšet jak rozhazuje věci po pokoji a jak se některé z nich rozbíjejí.

Popravdě jsem se bála, takhle rozzuřeného Jasona jsem ještě neviděla a neměla jsem nejmenší tušení jak se zachová, co bude následovat když vejdu dovnitř a budu mu čelit, když budeme jenom já a on mezi čtyřma stěnama.

Ztěžka jsem polkla, zvedla ruku a zatlačila do pootevřených dvěří. Zaskřípání pantů při jejich otvírání odvedlo Jasonovu pozornost od toho co právě dělal.První věc co jsem uviděla byly roztrhané polštáře a kusy látky které byly jejich výplň ležela všude na zemi. Noční lampička, která byla předtím na jeho straně postele ležela roztříštěně na zemi mezi kusy výplně.Pohledem jsem vyhledala Jasona a našla ho stát u okna. Oči tvrdé, bez jediného náznaku citu, svaly tváře zatnuté, zrychlený dech a sevřené pěsti.

                    

„Jasone," vyslovila jsem opatrně jeho jméno. „Vypadni!" Naštvaně zavrčel, otáčejíc se mi zády. Udělala jsem krok a tím vešla do pokoje, pomalu jsem za sebou zavřela dveře a zamkla.Neměla jsem nejmenší ponětí jestli je to dobré rozhodnutí, ale věděla jsem že zamčené dveře ho nikam nepustí a tím mi bude muset čelit, pokud se teda nerozhodně vyskočit z okna.

„Nikam nejdu," zavrtěla jsem hlavou, udělala několik kroků jeho směrem.

Jeho hlasité zavrčení mě sice přimělo jemně cuknout rukou kterou jsem měla naraženou jeho směrem, ale nevzdávala jsem se. „Odejdi než udělám něco čeho budu litovat," moc dobře jsem věděla, že tohle řekl jenom proto aby se mě zbavil, neznala jsem ho sice dlouho, ale jedním jsem si byla naprosto jistá. Může být sebevětší parchant, ale pořád je v něm, tam někde hluboko, ta část která by to nedopustila, ta část která mě pomilovala před hodinou ve sprše.„Nikam nejdu," řekla jsem rozhodnutě, „Nešla jsem předtím, nejdu ani teď."

Došla jsem k němu a opatrně položila svou dlaň na jeho záda. Leknutím sebou jemně škubl, ale hned na to se pod mým dotekem uvolnil. Udělala jsem další krok a byla kousek od něj. Položila jsem na jeho záda i svou druhou ruku, přejela jsem s nimi po jeho zádech a poté je mezerou mezi jeho tělem a rukama vsunula před něj a tím ho objala.Ruce jsem položila na jeho hrudník a poté s nimi přejela dolů, opět jsem udělala krok, tentokrát jsem byla hrudníkem přitisklá na jeho záda. „Nikam nejdu, zlato." Zašeptala jsem vsunujíc své ruce do jeho, propletajíc nám prsty.