Lapená vášní

Dvakrát za jeden den

                 

Trvalo mi nějakou chvíli, než mi došlo kde stojím a že každou minutou mám větší zpoždění. Otřesená z celé situace, která se před chvílí odehrála jsem kráčela dlouhou chodbou plnou plechových skříněk, které byly popsané, polepené nebo nějak jinak „ozdobené". Podlaha byla šedá a každých pět metrů jsem měla možnost spatřit školního maskota, který byl....bobr?

Uchechtla jsem se nad tím a kráčela dál chodbou, když jsem neměla nejmenší ponětí kam jdu.

„Hej, ty tam!" Dívčí hlas se nesl prázdnou chodbou a odrážel se od plechových skříněk. Mé tělo jakoby automaticky zastavilo a ztuhlo.

Pomalu jsem se začala otáčet směrem, odkud se nesl hlas.Do mého zorného pole se dostala drobná postava se zrzavou hřívou na hlavě, kulatými brýlemi na očích a knihama v rukou.

„Zvonilo, co tu dělaš ?" Ukazováčkem si posunula brýle nahoru po nose.

„J-já hledám ředitelnu." Zakoktala jsem se.

„Pojď za mnou." Drobná zrzka se otočila na patě a začala kráčet úplně opačným směrem, než jsem předtím šla já, nezbylo mi tedy nic jiného než jít za ní.

Celou cestu se mnou pak už nepromluvila, zavedla mě až k tmavě červeným dveřím s nápisem, ředitelna, a odešla, kdo ví kam. Myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou, ale neměla.

Ještě horší než naštvaný pohled ředitelky kvůli tomu že musí rušit výuku, kvůli tomu, že jedna Američanka neumí přijít v čas do školy ale nejhorší z toho byl moment, kdy zrak celé mojí budoucí třídy spočinul na mě, holky ve třídě si o mě začaly něco šeptat a kluci..no ti prostě zírali, bylo to nepříjemné.

Celý zbytek dne jsem se pak snažila dělat, že neslyším jak si holky šeptaly mezi sebou, která z nich by měla jít za mnou a promluvit se mnou jako první. Lidi, já jsem pořád tady a dokážu vás slyšet. Děkovala jsem Bohu, že jsem se vyhnula obědu ve školní jídelně, protože jsem už měla za dnešek dost těch pohledů.

Jak jsem se pomalu blížila k východu z téhle pakárny vytáhla jsem z kapsy svůj telefon a začala do něj ťukat esemesku pro tetu s tím, že odcházím ze školy a kde ve městě si dáme sraz na oběd. Kouskem oka jsem viděla, že se už pomalu blížím ke dveřím a tak jsem natáhla ruku, abych potáhla za dveře, díky kterým jsem měla dnes srážku s neznámým chlapcem.

Obraz tmavě hnědých očí, které připomínaly spíše čokoládu se mi objevil před očima. Otázka jako kdo byl ten cizinec mě začala zajímat ještě víc. Jak hebké jeho vlasy asi byly? A co ty rty? Jsou tak chutné jak vypadají?

Prudký náraz do něčeho pevného mě probudil z mých myšlenek.

„Prosím, dneska už né." Zaskuhrala jsem tiše, když jsem ve své ruce uviděla bílé tričko a do nosu se mi dostala pánská voňavka.

Pomalu jsem zvedla hlavu a čekala další várku nadávek na mou hlavu a to jak nepozorná jsem, ale nic nepřišlo. A tak jsem uvolnila stisk očí a otevřela je.

„Že by byl dneska můj šťastný den?" Sametový hlas pohladil mé uši.

„Aspoň jeden z nás." Zamrmlala jsem.

„Někdo tu má špatný den." Zdálo se mi to, nebo se opravdu choval jako bych do něj právě nevrazila? Po dnešním incidentu s hnědookým krasavcem jsem zůstala po reakci neznámého modrookého kluka přede mnou trochu zaražená.

„Nejsi nová?" Naklonil hlavu do boku, našpulil rty a já si ho až v ten okamžik prohlédla.

Krátké černé vlasy měl nagelované tak aby mu stály, husté obočí ve tvaru oblouku, černé husté řasy, které zakrývaly nádherně modré oči.

To jsou všichni kluci tady tak krásní?

Cítila jsem jak se mi pomalu začaly nad tím úžasem pootevírat ústa. Možná jsem chtěla něco říct? Netuším, protože z mého mozku se stala najednou kaše, mé nohy se začaly třást a mé dlaně se začaly potit.

Hlasité pípnutí mého telefonu mi připomnělo fakt, že stojím mezi dveřmi s jeho tričkem v mé pěsti,pootevřenou pusou a slinou, která se pomalu drala ven z toho, jak nádherný byl.

Sklonila jsem hlavu tak, aby mi prameny vlasů, které se mi uvolnily z chaotického drdolu spadly do obličeje a rychle jsem se kolem něj protáhla.S posledním nasátím jeho vůně jsem seběhla schody do školy a utíkala pryč co mi nohy stačily.

Měla bych se sakra začít dávat bacha na to kam jdu, protože pak se dostávám do situací jako jsou tyto.Narážím do chlapců a slintám nad jejich krásnou.Někdo se dneska určitě bude bavit na můj účet.