Secret

8.Kapitola

Pohled Seokjina:
Pomalu, ale jistě už uběhl týden od té doby, co se ke mně Yoongi přestěhoval. Pořád nechodil do školy a to že mi nebral mobil, bylo vysvětlené tím, že mu ho roztřískal. Byl pátek a já se vracel domů ze školy. Teda, když nepočítám tu zastávku v krámě, abych mu konečně koupil nový mobil.

Otevřel jsem hlavní dveře a celý byt byl v tichu. Hned jsem šel do ložnice a tam našel Yoongiho zachumlaného v peřinách. „Vítej doma." zamumlal a posadil se. Už vůbec nebyl bledý a jeho obličej začal ztrácet nepřirozené barvy a podlitiny. „Mám tu pro tebe něco." hodil jsem po něm krabičku s mobilem a on se zamračil.

„Nechci, abys mi kupoval drahé věci." našpulil pusu a já se posadil vedle něj. Pohladil jsem ho po vlasech a pak mu dal polibek na tvář. „Yoongi mí rodiče jsou nechutně bohatý a zaplatěj mi cokoliv. A věř, že s tím co jsem za tu dobu ušetřil z kapesného, nemusím do konce života nic dělat a pořád budu mít peníze." Yoongi přikývl a pak si skousl ret. „Děkuju." zamumlal a já mu podal simku ze zničeného mobilu.

„Měl by ses ozvat těm dvou. Vypadali dnes nějak nervózně." řekl jsem a on přikývl. „Když jsem jim volal od tebe, řekl jsem, že se ozvu a neozval." Yoongi začal vytahovat z krabičky mobil a začal si ho zprovozňovat. „Líbí se ti? Když tak ti koupím jiný." řekl jsem a on po mě šlehl pohledem. „Jine!" praštil mě do hrudi. „Ano líbí a ne, nechci jiný." zavrčel a pak se usmál. Bingo, líbil se mu. Byl jednoduchý a bílý. Miloval bílou.

„Yoongi já vím, že o tom nechceš mluvit. Ale bil tě často? Myslím tvůj otec." Gi vyvalil oči a pak zavrtěl hlavou. „Ten chlap byl můj strýc. Máma zemřela při porodu a táta se kvůli tomu uchlastal k smrti, když mi byli asi tři. Ani jednoho si nepamatuju a ne nebil mě. Bylo to podruhé. Nevím proč tak šílel kvůli tomu, že jsem měl tvoje značky nebo ten kousanec." Gi pořád dělal s mobilem a nakonec něco do něj naťukal a položil ho na stolek. Bylo zvláštní, že najednou vše řekl a ještě divnější, že to řekl s takovým klidem. Nelíbilo se mi, co si musel prožít.

„Je mi líto tvé mámy a táty a moc se omlouvám... Sakra já nevím co říct kvůli mně-" „Ani to neskoušej!" Yoongi mi zacpal pusu rukou a pak si na mě obkročmo sedl. „Teď mě poslouchej Kim Seokjine! Ten chlap nebyl psychicky v pořádku. Nechtěl jsem, aby ses s ním potkal, protože vím, že není normální a ty jsi za to kurva vůbec nemohl, tak o tom nemluv a ani na to nemysli, jasné?!" řekl rozhodně a já přikývl.

„Jine?" zamumlal po chvíli a já kývl na znak, že poslouchám. „Děkuju, že už nemusím žít s ním." položil si čelo na moje rameno a já kolem něj omotal ruce. „Děkuju, že ses ke mně nastěhoval a já můžu žít s člověkem, kterého miluju." Yoongi se jen zasmál a pak mě začal líbat na krku. Tohle bude super večer.

Pohled Yoongiho:
Ze spánku mě probral můj vyzvánějící mobil. Naštvaně jsem zavrčel a podíval se na hodiny. Kruci byla neděle a někdo mi volal v devět ráno. Přijal jsem hovor, bez toho aniž bych se podíval, kdo to je. „Ano?" zachrčel jsem a hlas na druhé straně se rozesmál. „Hyuuung stýská se mi." zaječel Tae a já protočil očima. „Promiň, ale u mě je doba spánku." zavrčel jsem a on se začat chechtat ještě víc. „Kookie dost!" vypískl nakonec a já protočil očima. „Vydrž chvíli, hned jsem u tebe." řekl jsem nakonec a vypnul mikrofon u hovoru.

Vstal jsem a vydal se hledat Jina. Našel jsem ho v kuchyni, jak s úsměvem připravuje snídani. Přišel jsem k němu a obmotal kolem něj ruce. Uslyšel jsem jeho zvonivý smích a zavrtal mu hlavu do zad. „Jine, jak to mezi námi teď bude?" zeptal jsem se a Jin ze sebe sundal moje ruce. Otočil se ke mně a pohladil mě po tváři. „Co myslíš?" zeptal se a já si skousl ret. „No kluci už o nás vědí takže... Teda jen kdyby ti to nevadilo. Že by přišli Kookie a Tae?" zeptal jsem se a jeho úsměv se zvětšil.