Secret

7.Kapitola

Pohled Seokjina:
Do dvou hodin se nám podařilo sbalit všechny Yoongiho věci i přes jeho protesty. "Já to udělám sám" nebo "Jine, nechci tě otravovat" Slyšel jsem tolikrát, že bych to nespočítal ani na prstech. Popravdě bych nejradši toho kluka vzal a odvezl ho na pohotovost, ale to by se mnou už nikdy nepromluvil. Znám ho a vím, v jakých případech bych přešel přes čáru. A to já rozhodně nechtěl.

Teď jsme seděli u Joona v autě a Yoongi začal usínat. Pomalu jsem si ho začal stahovat k sobě, aby se mi opřel o rameno a mohl usnout. Byl jsem pomalý a opatrný, abych nenarušil jeho přicházející spánek. Yoongi nakonec něco nesrozumitelného zamumlal a konečně usnul. Usmál jsem se a lehce ho pohladil po tváři.

„Jsi v pořádku, Jine?" zeptal se Joon a podíval se do zrcátka, aby na mě viděl, jelikož jsem seděl vzadu a on řídil. „Jo jsem." usmál jsem se a on přikývl. „Jen, že vypadáš, že se ti chce brečet." povzdychl si a já zavrtěl hlavou. „Jen nevím co s Gim. Sežral by mě za živa, kdybych ho táhl do nemocnice." povzdechl jsem si. „Můžu se na něj podívat, jestli chceš." pronesl nakonec a já a kluci jsme se na něj zmateně podívali.

Namjoon se začal smát, ale dál dával pozor na cestu. „Dokážete si vzpomenout, co dělají mí rodiče?" řekl nenuceně a mě to hned došlo. „Tvoje máma je zdravotní sestra a tvůj otec vlastní celou nemocnici." pronesl jsem a Joon přikývl. „Sice nejsem vystudovanej, ale rodiče do mě od mala cpou medicínu. Jen ho zkontroluju, a když se mi nebude zdát, můžeme ho vzít k nám nebo zavolám mámě. Nebude se ptát proč a jak, když ji poprosím."

„Bože Joone to by bylo skvělé. Já... nečekal jsem to." šťastně jsem se usmál a byl tolik vděčný, že zrovna on je můj nejlepší přítel. „Myslím, že nějak to musím vynahradit." zamumlal a pak zastavil u mého domu. „Nikdy jsi nebyl tak milý Joone a rozhodně co se týká Yoongiho-" „Je mi to líto jasný!" vyštěkl a já se zarazil. „Co?" můj hlas lehce poskočil.

„Je mi líto co jsem dělal Yoongimu, jen kvůli vlastní hrdosti. Prostě jsem chtěl, aby se cítil, jako já. Poníženě a ublíženě. Nedošlo mi, jak moc to přeháním a ani mi nedocházelo, že se kvůli tomu s tebou hádám..." vydechl a zmáčkl volant. „A nejhorší je, že mi nedocházelo, že ti tím ubližuju. Jine, jsi jako můj bratr. Všichni tři jste a já pro vás chci dělat to nejlepší. A teď to nebude o chtění, ale fakt se pokusím..." Joon se odmlčel a já si Yoongiho vzal do náruče.

Opatrně jsem vystoupil z auta a Yoongiho si k sobě víc přitiskl, ale aby se nevzbudil. Kluci začali brát tašky s Yoongiho věcmi a já se na ně děkovně usmál. Jimin vzal klíčky, které jsem mu dal v autě a šel nám odemknout. „Joone připomeň mi nahoře, že si s tebou musím něco vyřídit." promluvil jsem klidně a slyšel, jak Joon nahlas polkl.

Snažil jsem se co nejrychleji dojít ke mně do bytu a pak do ložnice. Opatrně jsem ho položil na postel, ale očividně mi to nevyšlo a on se probral. Pomalu se rozhlédl a pak se na mě usmál. „Mohl jsi mě vzbudit, zvládl bych to." lehce se obořil, ale nemyslel to zle. Sehnul jsem se k němu a políbil ho.

Slyšel jsem, jak kluci pokládají tašky a já zavolal na Joona. Yoongi překvapeně vyvalil oči a Joon vešel do místnosti a rozsvítil. „Yoongi věříš mi?" zeptal jsem se a on bez váhání přikývl. „Tak prosím udělej co ti Joon řekne." Gi si skousl ret a po chvíli přikývl. Nelíbilo se mu to a možná se i trochu bál. Nedivil jsem se, Joon mu už několikrát ublížil a já ho žádal, aby ho poslouchal.

Joon si sedl na druhou stranu, než jsem seděl já a pak Yoongimu vyhrnul tričko. Gi si ho okamžitě stáhl zpátky a vystřelil ke mně. „Yoongi uklidni se. Jen se chci ujistit, že ti nic není a s nemocnicí mě pošleš někam." můj hlas byl žalostný, ale nevěděl jsem co dělat. Gi si nakonec povzdychl a vrátil se na svoje předchozí místo.

Joon mu znovu vyhrnul tričko a podíval se na něj. „Když to bude bolet, řekni to." řekl Joon a Gi přikývl. Joon mu opatrně prohmatal břicho a pak si skousl ret. „Co?" řekl jsem a on zavrtěl hlavou. „Kdy jsi přišel k těm modřinám?" zeptal se Joon. „Obličej ve středu. Zbytek včera." zamumlal a Joon přikývl. „Ten zbytek... myslím hlavně tvoje břicho bolí to hodně nebo tak?" zeptal se nervózně Joon a Yoongi zavrtěl hlavou.

Joon vzal do ruky Yoongiho ruku a nahmatal mu tep. Vytáhl si mobil a našel stopky. Spustil je a začal se soustředit. Po minutě přestal a usmál se. „Je v pohodě, že jo?" znovu jsem vyjekl a on zavrtěl hlavou. „Nemůžu to říct jasně. Popravdě měl jsem... možná i trochu mám podezření na vnitřní krvácení. Takovýhle modřiny se nevytvoří jen tak." Joon mluvil potichu a já se o Yoongiho bál víc. Joon si toho očividně všiml a usmál se na mě.

„Je to kvůli tomu, že byl a je bledý. Kdyby krvácel, krev se bude stahovat hlavně do srdce, plic a mozku a pak lidi začnou blednout. Taky to doprovází malátnost, že je člověk slabí, zvrací anebo ztratí vědomí. Člověk je taky studený, někdy i opocený a taky má žízeň. A jeho popraskané rty na to vypadají. Ale to může být tím, že v posledních dnech nemusel dostatečně pít." pronesl Joon a Yoongi si stáhl tričko zpět.

„Takže? On-" začal jsem, ale Joon mě přerušil. „Nemyslím si. Ano je bledý a malátný. Ale nepřijde mi studený nebo opocený. Ty rty jsem ti už vysvětlil a nakonec se taky zrychluje srdeční tep, protože srdce se snaží zvýšit tlak krve, ale on ho má naprosto stabilní. Takže by mohl být v pořádku, ale nemůžu to říct jistě." řekl Joon a já přikývl. „Jak to zjistíš na sto procent?" zeptal jsem se a Joon se zasmál.

„Ultrazvuk Jine." podíval se na mě a já sklopil hlavu. „Ujisti se, že bude v teple, bude mít dostatek tekutin a bude mít klid. Jakmile by začal zvracet, ztrácet vědomí, nebo by byl ještě více bledý, zavolej mi a já pošlu matku." usmál se a já přikývl. Hned jsem Yoongiho zabalil do peřiny a Joona vyprovodil z ložnice a zavřel dveře, aby jsme Giho nerušili.

„Kdyby se cokoliv dělo zavolej mi." řekl znovu Joon a já přikývl. „Měl jsi mi připomenout, že si s tebou mám něco vyřídit." řekl jsem a Joon přikývl. Udělal jsem dva kroky k němu a pevně ho objal. „Sakra Joone, to co jsi v autě řekl. Věř, že my čtyři jsme jako rodina a my tě bereme stejně. I když jsi někdy arogantní idiot a trochu pomstychtivý. Pořád tě milujeme." zamumlal jsem a dál ho objímal.

„Za všechno ti moc děkuju. Jestli tu chcete zůstat, můžete je pozdě. Vedle je ještě jedna postel a ten gauč se dá rozložit. Vlastně pokud nikam nemusíte, byl bych rád, kdybyste zůstali, je pozdě a nechci, aby se vám něco stalo." usmál jsem se a ostatní přikývli. „Vezmu si gauč a vy se vyspěte v posteli." řekl Joon a kluci bez protestu přikývli.

Znovu jsem se vrátil do ložnice a vypadalo to, že Yoongi znovu usnul. Potichu jsem ze skříně vytáhl polštář a náhradní deku a zanesl to Joonovi. „Kdybys cokoliv potřeboval tak mi řekni anebo se obsluž sám. Víš, že u mě můžeš jako doma." řekl jsem a on přikývl. „Dobrou Jine a díky." řekl trochu ospale. „To já děkuju." odpověděl jsem a znovu jsem šel k Yoongimu.

Pomalu jsem zavřel dveře a vysvlékl se jen do trenýrek. Vytáhl jsem si ze skříně tričko, které jsem si oblékl a pak i pro Yoongiho. Opatrně jsem mu začal sundávat kalhoty a on se na mě podíval. „Myslel jsem, že spíš." zašeptal jsem a on se usmál. „Čekal jsem na tebe." odpověděl mi a začal mi pomáhat s jeho vysvlékáním. Nakonec si převlékl i tričko a oba jsme se zachumlali do peřin.

Yoongi se ke mně začal tulit a já mu dal pusu do vlasů. „Miluju tě." zašeptal jsem a on přikývl. Zavrtal se mi do hrudi a já cítil, jak se usmívá. „Já taky Jine a moc. Děkuju." zamumlal unaveně a za chvíli jsme už oba pomalu a jistě usínali v náruči toho druhého.

≈≈≈≈≈≈

Chci vám všem moc poděkovat za vaše vote :3 Secret už přesáhlo 300 vote, což jsem nečekala a moc vám děkuji za podporu :3

Doufám, že se líbilo a zanecháte vote či komentář 😊😊