Secret

3.Kapitola

Pohled Yoongiho:
Můj dech se zadrhával a já naprosto netušil co říct. Jimin vytáhl mobil a vypadalo to, že něco hledá. Nakonec se na mě znovu podíval. „Jsem si stoprocentně jistý, že tohle je Jinův nový byt. Tak co tu sakra děláš ty? A bez kalhot." zavrčel a já zrudl. Cítil jsem, jak si mě znovu a znovu prohlížel. „A proč máš kruci na sobě tričko, co měl v pátek!" řekl překvapeně, možná až zděšeně.

Sakra! Jin říkal, že o tom nikdo neví. „Já... ehm.. možná máme podobný tričko a očividně ses spletl. Jin tu není." řekl jsem a snažil se vypadat v klidu. Dobře jsem věděl, že mi ani za píď nevěřil. Sakra i to tričko mi bylo velké, že jasně ukazovalo, že není moje.

Jimin do mě lehce strčil a prošel dovnitř. No to mě poser, tohle bude ještě sranda...

„Jine okamžitě jsem pojď a kurva vysvětli mi, co se tu děje." zařval Jimin a já slyšel z ložnice ránu. Sakra, sakra, sakra...

Jimin se rozešel za zvukem a já ho chytl za zápěstí. „To není dobrý nápad, on přijde." snažil jsem se ho zastavit, ale on mi vytrhl ruku a přidal na kroku. Do prdele, vždyť byl Jin nahý. Šel jsem hned za Jiminem a když jsme dorazili do ložnice, Jin si zrovna natáhl trenýrky.

„To si ze mě kurva děláš prdel?" vyštěkl Jimin. „Jak sakra víš, kde mě najít?" řekl Jin s klidem, ledovým klidem. „Myslím, že to není teď důležité... Spíš by mě zajímalo, proč je u tebe on. Polonahej a ty kurva úplně... bože!" Jimin byl očividně naprosto vytočenej a zmatenej.

Popravdě nedivil jsem se. „Může ti být jedno s kým, co dělám." zavrčel Jin. Bylo to poprvé, kdy jsem viděl, že by byl na někoho z nich nepříjemný. Jimin se jen ušklíbl. „Možná může, ale není. Zajímá mě, co s ním máš..." pronesl Jimin a my oba byli ticho, ani jeden z nás nevěděl, co říct.

„Nemůžeš si najít někoho jiného na šukání. To musíš zrovna s touhle kurvou!" vyštěkl Jimin, když dlouho nikdo nic neříkal a já sklopil hlavu. To bolelo. Věděl jsem, že Jin mě má rád, ale slyšet, jak o mně někdo tohle říká, prostě bolelo. Hlavně jsem se bál, že Jin bude pokračovat v tom, že ta kurva jsem. Protože jestli to řekne, tak to asi fakt už dál nezvládnu.

Jin se začal nadechovat k odpovědi a já cítil, jak mi začínají téct slzy. Bál jsem se, tak moc jsem se bál toho, co řekne. „Yoongi..." bylo jediné, co z Jina vyšlo a znělo to tak moc bolestně, že se ze mě vydral i vzlyk a prudce jsem zavřel oči.

Cítil jsem, jak se mi kolem zápěstí obmotaly prsty a najednou jsem byl přitisknutý k teplé hrudi a automaticky se k ní víc přitulil. Cítil jsem, jak mi Jin čechrá vlasy a zvedl jsem k němu pohled, který byl pořád rozmazaný kvůli slzám. Jin se ke mně začal sklánět a já znovu zavřel oči. A nakonec jsem ucítil jeho rty na mém nose a znovu se zavrtal k němu do hrudi.

„Mám vás dost." řekl nakonec Jin. „Mám dost toho, jak mu Joon a Hobi ubližují a přísahám, že jestli řekneš o něm něco podobného ještě jednou... Tak kurva skončíš špatně." Jinův hlas jsem nepoznával, byl plný vzteku, ale i bolesti. A jediné co jsem slyšel od Jimina, bylo zalapání po dechu.

Odtáhl jsem se od Seokjina a utřel si slzy. „V pořádku?" zeptal se sladce Jin a já přikývl. „Jo promiň, nevím, proč jsem začal brečet." zamumlal jsem a on mi dal pusu na čelo. Pak se znovu podíval na Jimina.

„Ptal ses, co mám s ním za vztah? Jestli ti to podle toho nedošlo, tak s ním chodím. Není to žádná kurva, ale kluk, kterého miluju a jestli chceš, tak si utíkej za těma dvěma a klidně jim všechno řekni. Protože tohle už je prostě moc. Nedovolím vám mu dále ubližovat." Jinovi v hlase hrálo tolik pocitů, že jsem je ani všechny nerozpoznal.

Moje srdce bušilo nepřekonatelnou rychlostí, až se mi z toho trochu motala hlava. Nedokázal jsem, ale nic říct a jen jsem chytl Jina za ruku. Potřeboval jsem cítit, že to co říká, je pravda. Že mě až tak moc miluje.

„Nebudu za nima utíkat, hyung. Omlouvám se, já fakt netušil, že bys... opravdu mě to mrzí. Znovu nic takového neřeknu." Jimin zněl ublíženě a jeho hlava byla sklopená, aby se Jinovi nemusel dívat do očí. Vypadalo, že je mu to opravdu líto.

„Je to dobrý, měl jsi právo to říct." zamumlal jsem a Jin po mně střelil pohledem. „Sakra Yoongi nech toho." zavrčel. „Jimine jdi zatím do obýváku, my se převlékneme a ty mi můžeš říct, co jsi potřeboval." Jimin přikývl a hned opustil pokoj.

„Co to mělo znamenat? Jaký právo sakra!?" znovu zavrčel a já se smutně usmál. „Kdybys slyšel, co se o mně ve škole říká, tak bys věděl, že má právo. Takhle před ostatníma prostě vypadám." skousl jsem si ret a Jin mě pohladil ve vlasech. „Yoongi je mi to tolik líto-" „Ne Jine, tohle je můj boj. Do toho už jít nemusíš." Jin se na mě smutně usmál a pak mi podal tepláky.

Oba jsme se oblékli a šli za Jiminem. Ten seděl na gauči a provinile si okusoval ret. „Hyung, já si s tebou promluvím později. Jen jsem tě chtěl ujistit, že to nikomu neřeknu. Yoongi by to měl těžší, kdyby se o vás vědělo, a vůbec netuším, co by se stalo s tebou. Mám tě rád hyung a tak tobě a... a ani jemu nebudu ubližovat. Kdybys potřeboval podporu, jsem tu." a bez dalšího slova či rozloučení se vydal ke dveřím.

„Děkuju Jimine. Ne kvůli mně, ale Jinovi." můj hlas ještě trochu skřípal a Jimin se na mě otočil s přátelským úsměvem. „Od teď tu budu pro vás oba." a s tím zmizel.

Překvapeně jsem zamrkal nad jeho chováním. „Co?" řekl jsem a Jin se zasmál. „Jimin je snad to nejhodnější dítě. Jen když je prostě něco s čím se nedokáže poprat, vybouchne jako před chvílí. Přehnal to a ví to. A jemu to i líto." tu poslední část řekl spíše pro sebe. „Myslím, že ho začínám mít rád, hyung." přišel jsem k němu blíž a on se zasmál. „Hyung moc často neříkáš." pořád mu na tváři hrál pobavený úsměv.

„Hyung, mohli bychom se vrátit do postele?" zeptal jsem se a snažil se vypadat nevinně. Jin okamžitě moje tělo přitáhl na to svoje a políbil mě. Bez toho aniž by polibek musel přerušit, mě tlačil do ložnice a já věděl, že dostanu to, co chci.