Secret

6.Kapitola

Pohled Seokjina:
Věc, kterou určitě nenávidím nejvíce, je běh, ale právě teď jsem běžel jako o život, jen abych byl u něj. U Yoongiho. Mohl jsem se mýlit a nic se nemuselo dít, ale taky to mohlo být horší, než jsem si představoval.

Konečně jsem doběhl k jeho domu a natahoval se po zvonku. Ne, blbej nápad, jestli se fakt děje něco špatného v rodině, nepustí mě k němu. Yoongiho pokoj byl v přízemí a ze zahrady jsem se k němu mohl v pohodě dostat. Rychle jsem doběhl k jeho oknu, ale bohužel bylo zavřené. Naštvaně jsem do rámu okna praštil a ono se jako zázrakem otevřelo. Někdo při mě asi stojí.

Otevřel jsem okno dokořán a vyskočil dovnitř. V pokoji vládla tma, stejně jako venku, ale tady nebyly pouliční lampy. Snažil jsem se co nejdříve rozkoukat a pak viděl nehybné tělo vedle postele. „Yoongi!" vypískl jsem a vrhl se k tělu. Opatrně jsem ho začal zvedat a on zaskučel bolestí a pomalu otevřel očka. Jeho tvář byla plná podlitin a rty napuchlé a popraskané.

„Sakra Gi, kdo ti to udělal?!" cítil jsem, jak se mi z očí řine horká tekutina, ale bylo mi to jedno. Musel jsem ho odsud dostat. „Neměls sem chodit, Jine." zasténal, když se trochu pohnul. Jeho hlas byl pisklavý a slabý. Znělo to jako když proječel několik hodin. „Blázníš? Měl jsem přijít dřív!" nesnášel jsem se, že jsem to tak neudělal.

„Musíme odtud." řekl jsem, ale on zavrtěl hlavou. „Ty odtud musíš, já tu zůstanu. Jine, prosím poslechni mě." nepřipadalo v úvahu, abych odešel bez něj. Oba jsme uslyšeli dusot bot a Yoongi ztuhl. „Prosím uteč!" vyštěkl a strčil do mě. Dělal jsem, jako že neslyším a přitáhl si ho k sobě.

„Co to kurva!" do pokoje vrazil asi dvoumetrový chlap a já zalapal po dechu. To bude bolet. „Kdo jsi a co děláš u něj?!" vyštěkl po mně a já sklopil oči. U něj? Takhle se mluví o vlastním synovi? Chlap se ke mně přiblížil a chytil v pěst moje tričko. „Na něco jsem se tě kurva ptal!" jeho hlas byl silný a z dechu mu byl cítit alkohol.

Jak tu mohl Yoongi žít a nic mi neříct? Nadechoval jsem se k odpovědi, ale netušil jsem, co říct. „Pusť ho!" vypískl Yoongi a stáhl si mě k sobě. „Tobě to nestačilo, ty nevděčnej parchante?!" natahoval se, aby mohl Yoongimu vrazit pěstí, ale já si ho schoval k sobě k hrudi. Nemůžu dovolit, aby mu ještě více ublížil.

Chlápek se rozesmál a já zavřel oči. Netušil jsem co udělat, ani co bude následovat. Jediné co jsem dokázal, bylo k sobě tisknout Yoongiho. „Dávám ti střechu nad hlavou, šatím tě, živím tě a ty zasranej hajzle, nedokážeš nic jinýho, než se s někým kurvit!" vyštěkl a kopl do Yoongiho. Víc jsem si ho k sobě přitáhl a on vzlykl. Musel jsem ho dostat pryč. A to co nejdřív.

„To stačí! Nechte ho!" zařval jsem, ale můj hlas byl plný vzlyků. Místností se ozval pleskavý zvuk a moje hlava se otočila, bez toho aniž bych s ní pohnul. Na mé tváři se začínal rozlévat pálivý a štiplavý pocit. Z mých očí se řinulo víc slz a Yoongi se začal klepat strachy. To dopadne špatně.

Muž se začal napřahovat znovu a tentokrát měl ruku v pěst. Sakra! Když v tom jsme uslyšeli, jak se dveře rozlítly, a za chvíli jsme slyšeli, jak sem někdo běží. Muž se zmateně stáhl a podíval se na dveře, kterými přišel. V bytě se začalo rozsvěcet a pak jsem uviděl Joona s Hoseokem. Mé srdce poskočilo a malinko se mi ulevilo, i když jsem nevěděl, jestli je to konec.

„Sakra. Hoseoku volej policii." vyštěkl Joon a od muže si držel rozumný odstup. „Já je volal cestou sem." prohlásil Hoseok a já se zarazil. Nevěděl co se děje, proč by kruci volal policii. Nedávalo mi to smysl. Muž zaťal pěsti a vražedným pohledem kluky zpražil. „Vy malý sráči, na co si tu hrajete!" vyštěkl a kluci se začali stahovat.

Najednou se zvenčí ozvaly sirény a muž se zarazil. „O co se snažíte?!" zavrčel a Joon se vítězně ušklíbl. „Myslím, že ten kluk na zemi postačí jako důkaz na domácí týrání. K tomu je to dítě a myslím, že když policie bude chtít, nebude to jediné, co najde. Pár let za to bude. Možná se to vyšplhá i na patnáct, ale za dobré chování tam budete jen deset. I když to ve vašem případě asi nehrozí." Namjoon si překřížil ruce na hrudi a Hoseok muže propaloval očima.

Muž začal utíkat, a když vyběhl ven, kluci si plácli. Vypustil jsem zadržovaný dech a přestal Yoongiho křečovitě svírat. „Jsi v pořádku?" zeptal jsem se a hleděl do jeho zmlácené tváře. Yoongi se ode mě odstrčil a znechuceně se na mě podíval. „Co tu kurva předvádíš? Proč si přišel!" vyštěkl a já zbledl. Udělal jsem něco špatně? Ne! Vždyť ho kopl i přede mnou.

„Co kdyby ti kurva ublížil?! Mohlo to dopadnout hůř než facka! Jak bych s tím asi pak měl žít?!" zařval a pak se mi vrhl kolem krku. „Zasranej, tvrdohlavej idiote." vzlykl a hlavu mi zabořil se do ramene. Pomalu jsem mu začal hladit záda a podíval se na kluky. „Děkuju." usmál jsem se a oni přikývli. Najednou se k nim přidal i Jimin s mobilem v ruce.

„Netušil jsem, že sirény z mobilu fakt zaberou." zasmál se Jimin a já pochopil proč Hoseok řekl, že už po cestě. „Jste blázni, jak vůbec víte, kde bydlí?" posadil jsem si Yoongiho na klín a on se ke mně víc přitulil. Nevypadalo to, že by se ode mě chtěl vzdálit.

„Jimin pomáhá sekretářce, takže už Yoongiho adresu párkrát viděl. Štěstí pro nás, že si jí i zapamatoval. A pak vše ostatní byla jen improvizace. Jimin měl pustit ty sirény, kdyby ho Hoseok začal prozvánět. Což se stalo a to o vězení a to okolo byli keci. Vůbec netuším, kolik by dostal. Řekl jsem první číslo, co mě napadlo." zasmál se Joon a já přikývl.

Yoongi se ode mě odtáhl a našpulil pusu. „Asi mám něco s hlavou, zdálo se mi, že tví kamarádi pomohli jak tobě, tak dokonce i mě." zamumlal roztomile a já se zasmál. Začal jsem mu prohrabovat vlasy a pak mu dal pusu na čelo. „Nechci kazit vaší romantickou chvilku, ale myslím, že by se Yoongi měl sbalit a vypadnout, ten chlápek se vrátí." začal mluvit Hoseok, ale Yoongi zavrtěl hlavou. „Nemám kam jít. On je jediná má rodina." vzlykl a já se zamračil.

„Děláš si srandu? Můžeš se nastěhovat ke mně. Tak si koukej sbalit věci. Protože tady zůstaneš jen přes mou mrtvolu." zavrčel jsem a Yoongi přikývl. Pomalu ze mě začal vstávat, a když udělal jeden krok, zase spadl k zemi. „Gi!" hned jsem se k němu vrhl a on se chytil za hlavu.

„Myslím, že to není dobrý nápad. Jine, sbal mu a já s Hoseokem dojdeme pro auto. Jimine ty přines Yoongimu vodu a pomoc Jinovi." rozkázal Joon a já se ušklíbl. Před týdnem ho sám zranil a teď se o něj stará, no to mě poser. Ten kluk to nemá v hlavě v pořádku.

Ale bez jediného slova jsem začal balit Yoongiho věci a modlil se, abychom vypadli bez jakékoli úhony.

≈≈≈≈≈≈  

Okey, tak jsem samozřejmě nemohla nechat tuhle povídku bez toho, aby se někomu něco nestalo, ale všichni jsou v relativním bezpečí... snad...

No chci vám moc poděkovat za 1K přečtení :3

Je to naprosto neuvěřitelné, že už tahle povídka má tolik přečtení a moc vám za to děkuji, jste fakt úžasní :3

Doufám, že se vám Secret bude líbit i nadále a budete ho stále podporovat vote nebo komentáři :3