Příběh Adriena

Je po všem

Dveře se pomalu otevřeli a dovnitř vstoupila Marinette, která si sedla na židli u postele. "Jak ti je?" zeptala se mě. "Teď už je mi líp. Co se stalo?" zeptal jsem se poněkud zmateně. "Ovládla tě temná moc Lišaje. Bojoval si sám se sebou a najednou z tebe vylétl houf akumů. Na nic jsem pak nečekala a vzala si zpět svá mirákula. Akumy jsem polapila a Lišaje porazila. Billy mi tě pak pomohl odnést sem. Jsi v mistrově ložnici," řekla a usmála se na mě.

"A co se stalo s Lišajem?" zeptal jsem se starostlivě. Vědomí že můj otec terorizoval Paříž, bylo dost zdrcující, ale s tím se hold už nedalo nic dělat. "Adriene, vím že je to pro tebe těžké, ale neboj se. Tvůj otec je v pořádku. Mirákulum mu bylo odebrano a jeho jsme zavřeli do sklepa. Bude lepší když se nikdo nedozví, kdo byl tajemný Lišaj," prohlásila Marinette a já věděl, že má pravdu.

"Radši už půjdu. Musíš odpočívat," řekla a chystala se k odchodu. "Mari, než odejdeš, rád bych tě, po tom všem... Políbil," řekl jsem poněkud stydlivě. Mari se začervenala a přišla ke mě. Sedla si na okraj postele. Pomalu sklonila tvář k té mé. Naše rty se dotkly v lehkém polibku, který jsem prohloubil a proměnil jej ve vášnivý. Chytil jsem jí za pas a stáhnul si jí k sobě na klín. Dala mi ruce kolem krku.

Na chvilku se odtáhla aby popadla dech. Potom mě opět vášnivě políbila. Oba dva jsme chtěli něco víc a oba dva jsme věděli, že to není možné. Odtáhla se a vstala. "Přeji ti dobrou noc," řekla, jakoby se nic nestalo a s klidem odešla. Když za sebou zavřela dveře, spadl jsem hlavou do měkkých polštářů a ještě chvili jsem o ní přemýšlel. Vyčerpáním jsem však brzo usnul.

Vzbudil ve letmý polibek na čelo. Pomalu jsem otevřel oči a spatřil jsem tu nejkrásnější tvář na světě. "Jak ses vyspal, broučku?" zeptala se mě Mari. "Ne moc dobře, protože si u mě nebyla ty," řekl jsem a věnoval jí jeden z mých nejlepších úsměvů. Mari se na mě sladce usmála a dala mi lehkou pusu na tvář.

Mírně jsem zčervenal. "Miliji, když se červenáš," řekla a pohladila mě po tváří. Zrudnul jsem ještě víc. Pomalu jsem se posadil a objal jí. "Je po všem, má lady," zašeptal jsem jí do ucha. Ona se odtáhla a podívala se mi do očí. "Ano, konečně je po všem," prohlásila a políbila mě. Konečně mohla začít krásná a klidná budoucnost s moji láskou Marinette.