Příběh Adriena

Posilovač

 "Plaggu!" zavolám na malé stvoření, ve snaze, že se objeví. "Plaggu!" Zkouším to znovu a znovu, ale bez odezvy. "Kde zase lítá?" řeknu si sám pro sebe. Pak mě to docvakne. Camembert! Proč mě to nenapadlo dřív. Vytáhnu z kapsy kousek toho smradlavého hnusu co mu tak chutná a zvednu ho nad hlavu. Z pod mé postele vyletí malé černé stvoření a div mi nesežere ruku.

 "A mám tě," zvolal jsem a usmál se vítězoslavně na Plagga. "Dobře, dostal si mě. Cos potřeboval?" zeptá se podrážděně a upře na mě sUvé velké oči. "Prosím Plaggu. Procházka po městě?" zeptám se ho a čekám co odpoví.

 Plagg chvilku přemýšlel, a nebo spíš dělal že přemýšlí. "Schopnosti superhrdinů se používají pouze v nouzi. Kolikrát ti to mám opakovat?" zeptal se mě a byl ještě víc podrážděnější, než před tím. "Já vím, ale.." snažil jsem se pronést námitku, ale Plagg mi skočil do řeči. "Bez ale. Neproměním tě," prohlásil tvrdě.

 Uraženě jsem si sedl na gauč a zapnul televizi. "V Paříži se objevil muž, který si říká Posilovač a terorizuje naše ubohé město. Kde jsou naši hrdinové. Beruška a Kocour? To nikdo neví, ale jedno je jisté. Bez nich Paříž skončí v troskách," oznámila moderátorka ve zprávách. 

 Televizi jsem rychle vypnul. "Tak co Plaggu, už je čas se proměnit?" zeptal jsem se ho škodolibě. Plagg se na mě jen nevěřícně díval. "PLAGGU, DRÁPKY!" zařval jsem a rázem ze mě byl Černý Kocour. "A jde se posilovat," řekl jsem a vyskočil z okna. 

 Běžel jsem po střechách, až k Louvru. Beruška už tam byla a byla dokonalá, jako vždy.

Právě se vyhýbala letícímu autu. Přistál jsem vedle ní a ona se usmála. "Nepotřebujete pomoc Má Lady?" zeptal jsem jí a usmál se. "Ráda tě opět vidím, Číčo," řekla rychle se usmála a svou pozornost pak zaměřila na Posilovače.

Taky jsem se podíval směrem k Posilovači. Vypadal docela namakaně a byl vysoký. Upřímně jsem se z něj malém udělal do kalhot, ale přiznat to? To bych si radši nechal vytrhnou jazyk. Ale teď zpátky do současnosti....

Měl na sobě černé přilnavé kraťasi a nejlépe by se dal přirovnat k Hulkovi. Jediná vyjimka byla, že nebyl zelenej. Zrovna popadl autobus a hodil ho po Berušce se slovy: "Odprejskni ty obtížný hmyze!" To mě docela namýchlo.

Stoupl jsem si k němu ze zadu a hodil po něm kamínek. "Tady jsem Hulku zkříženej s človekem... Mě nechytíš!" zakřičel jsem na něj. Otočil se a vražedně se na mě podíval. "Ty se mi nemůžeš rovnat špunte."