Příběh Adriena

Superschopnosti

"Na co čekáš, dívko s tečkami?! Všichni na tebe spoléhají!" křičela ta dívka a mě konečně došlo na koho mohla křičet. Na tu mou parťačku. Tak si ale pospěš. Ten obr mě stále nehodlal pustit. Ach jo, ten mě spíš umačká, než aby mě pustil. Ble... hnusná smrt umačkáním. Ošil jsem se nad tou představou.

Náhle jsem jí spatřil. Proklouzla mu mezi nohama a postavila se před něj. Byla tak úžasná. "Tohle je špatné zacházení se zvířaty." prohlásila a zatáhla za jakýsi provázek. Obr se skácel k zemi a ja se kutálel. Ani nevím jak dlouho, ale zastavila mě až síť fotbalové brány.

Koukl jsem se nad sebe a spatřil tu dívku s tečkami. "Promiň že to tak trvalo, Kocoure," řekla omluvně. Rychle jsem se postavil. "V pohodě, dívko s tečkami. A teď jdeme nakopat jeden kamenej zadek!" vykřikl jsem a rozběhl se na to monstrum.

Ale moc daleko jsem nedoběhl. Kdosi mě totiž chytil za ocas. Ona osoba mě hned pustila a ja jsem měl co dělat, abych udržel rovnováhu. Otočil jsem se a hned jsem věděl že ona osoba, co mě za něj chytila, byla ta dívka. "Počkat, copak ty sis nevšiml, že pokaždém zásahu se zvětšil a zesílil? Musíme na to jinak," řekla a bylo vidět, že dost uvažuje.

"Takže, myslíš..." řekl jsem a schválně to nedořekl, protože jsem nevěděl co má ta holka za lubem. "Já nevím..." řekla a sklopila pohled. V tu chvíli mě něco napadlo. Teď se před ní vytáhnu. "Fajn, je čas použít naše schopnosti!" řekl jsem a zhluboka se nadechl. "KOČAKLIZMA!" vykřikl jsem. Začala mi zářit ruka. Páni, tak to je pecka. "Takhle mužů zničit vše, na co sáhnu," vysvětlil jsem jí. "Já na to nepotřebuju ani superschopnost." řekla ironicky. Dotkl jsem se brány a ta se rozpadla. "Né! Nedělej to!" křikla, ale už bylo pozdě.

"Cool! Teď je to mezi mnou a tebou! Rozluč se Kameňáku!" prohlásil jsem a rozběhl se proti němu. "Kocoure, počkej!" Chtěla mě zastavit ta holka, ale na to už bylo příliš pozdě. Skočil jsem a dotkl se nohy toho monstra. Nic se však nestalo. "O-ou... Hádám, že to je jen na jedno použití, co?" zeptal jsem se ironicky. To monstrum mě odkoplo zpět k té holce. "Po použití té schopnosti máš jenom pět minut, než se proměníš zpět!" řekla a já se zvedl ze země. "To ti tvůj Kwami neřekl?" dodala. "Asi bych ho měl začít poslouchat..." řekl jsem a nervózně se podrbal na zátylku.