Příběh Adriena

Nemožné

Posilovač se na mě vrhl. Rychle jsem tasil svou tyč, ale bylo mi to k ničemu. Chytil mě za ruku a praštil se mnou o zem. Pomalu jsem se zvedal, když v tom mě znova popadl a hodil se mnou. Hlavou jsem narazil do zdi. Pak už jsem videl jen černě.

Nejspíše jsem ztratil vědomí. Když jsem se probral ležel jsem na posteli. Na posteli? Posadil jsem se. Strašně mě bolela hlava. Všiml jsem si, že už nejsem Kocour, ale kde je Plagg.

"Plaggu?" zašeptal jsem potichu. "Lehni si. Nesmíš se vysilovat, Adriene," řekl mě známý hlas. Ve dveřích se objevila silueta dívky. "B- beruško?" zeptal jsem se nejistě. Vkročila do místnosti a já poznal, že je to Marinette. "Máš milé Kwami... Černý Kocoure," řekla a usmála se.

"M- marinette?" udiveně jsem na ni hleděl. "To ty jsi Beruška?" zeptal jsem se jí. "No... Ano," odpověděla a sedla si ke mě na postel. Myslel jsem, že snad sním. Ona připustila, že je Beruška, i když to chtěla skrývat? "Marinette... Já... Dlouho jsem se snažil zjistit identitu Berušky, abych ti mohl říct, že tě miluji," řekl jsem a sklopil zrak.

Cítil jsem jak si Marinette poposedla blíž. Natáhla ruku a dotkla se mé tváře. "Adriene... Teď není pravá chvíle na vyznávání lásky. Odpočiň si. Za chvíli za tebou zase přijdu," řekla a chtěla se zvednout. Nemohl jsem jí teď nechat jen tak odejít.

Chytil jsem ji za zápěstí a stáhl si jí k sobě. Aniž by stačila cokoliv říct, přitiskl jsem moje rty na její. Do toho polibku jsem vložil své srdce a vše, co k ní cítím. Ona mi položila ruce kolem krku a polibek mi opětovala. Bylo to magické, stejně jako ona.

Nuceně jsem se odtáhl, abych se nadechl. Marinette mě objala. Byl jsem překvapený, ale šťastný. Silně jsem jí k sobě přitiskl. Ucítil jsem jak se chce odtáhnout a tak jsem stisk povolil a pustil jí. Odešla z místnosti. Lehl jsem si a vydechl. Cítil jsem jak se mi chvělo srdce. Miluji jí, ať je to Beruška nebo Marinette.

Napadla mě další otázka, na na níž jsem se Marinette nezaptal. Porazili jsme Posilovače? Musím se jí zeptat. Na chvíli jsem zavřel oči a snil o Marinette.

Když jsem oči otevřel, byla tma. V pokoji hořely vonné svíčky a na posteli seděla Marinette a dívala se k oknu. "Mari?" vyslovil jsem. Podívala se mým směrem a usmála se. "Něco tě trápí?" zeptal jsem se starostlivě. "Adriene, mám takový dojem že jsme prohrály. Je nemožné Posilovače porazit. Lišaj zvítězil," řekla a zkopila zrak k zemi. Našel jsem otázku na mou odpověď a viděl to co jsem vidět nikdy nechtěl. Bezradnou Berušku.