Příběh Adriena

Superhrdinové se vrací

Vzbudil jsem se. Bylo krásné svěží ráno a slunce prosvítalo zataženými závěsy. Mari ještě spala s hlavou na mé hrudi. Dal jsem ji lehký polibek do vlasů a opatrně ji odsunul, tak aby se nevzbudila. Povedlo se a já vstal z postele a zamířil ke dveřím.

Pomalinku jsem je otevřel a vyšel na chodbu. Sešel jsem po schodišti dolů ke kuchyni a nakoukl dovnitř. Na židli seděl mistr a upíjel ze šálku kávu. Kolem něj volně létaly tří Kwami. "Dobré jitro Adriene," řekl, aniž by se na mě podíval. "Dobré jitro," zamumlal jsem a přisedl si k němu.

"Asi máš hlad. Vem si kousek bábovky," řekl a ukázal na bábovku, která byla na stole. Vzal jsem si kousek a ochutnal. Byla výborná. "Dáš si čaj?" zeptal se mě po chvilce. "Jistě," řekl jsem bez zaváhání. Mistr vstal, vzal z malé skříňky hrníček a nalil mi horký čaj z konvice. "Děkuji," zašeptal jsem, když mi podaval hrníček s horkým čajem.

"Mari asi ještě spí, že ano," řekl a znovu se posadil na své místo. Osladil jsem si čaj a tiše přikývl. "To nebyla náhoda, že prsten černého kocoura skončil u mě, že ne?" zeptal jsem se ho tiše. "Ne. Nebyla, usoudil jsem, že si ideální ochránce prstenu. A i Wayz souhlasil," řekl a ukázal na malého zeleného Kwami, který se podobal želvě. "Wayz? Zajímavé jméno," řekl jsem a usrkl si svého čaje. "Děkuji," řekl Wayz a sedl si starému muži na rameno.

"Musím uznat že Kwami jsou lepší společníci nežli lidi," prohlásil mistr. "To ano," souhlasil jsem. "A teď k věci. Jste si opravdu jisti že to zvládnete s Beruškou samy?" zeptal se mi a tím mě uvedl k pochybám. "Ne, ale uděláme vše co bude v našich silách, abychom Lišaje zastavili," prohlásil jsem pevně. "Tomu já říkám odhodlání chlapče, ale k čemu ti bude? Co když to sami nezvládnete? Moje nabídka stále platí," prohlásil. "Pokusíme se o to ho zastavit," řekl jsem tvrdě.

"Můžeme vyrazit?" zeptala se Mari, když vešla do místnosti. "Jistě, třeba hned, má lady," odpověděl jsem a stoupl si. "Super. TIKKY TEČKY!" Za chvilku tu místo Mari stála odhodlaná Beruška. Byla tak úžasná. "PLAGGU, DRÁPKY!" zakřičel jsem chvilku po ní. "Tak Má Lady, kde si myslíš že je?" zeptal jsem se jí po chvíli. "Zeptáme se mistra, třeba o něm něco ví," navrhla Beruška a šla za mistrem šel jsem pomalu za ní.

"Takže jste se ho vydali zastavit," řekl mistr, když jsme vkročili do.místnosti. "Ano a vy víte kde je," prohlásila Beruška a mistr jen smutně přikývl.