Příběh Adriena

Vnitřní boj

Otec tlačil svou dlaň k mým zádům a do těla mi pouštěl temný jed. Cítil jsem, jak mi postupně slábnou všechny svaly v těle. Z posledních sil jsem ho odstrčil. Vyčerpaný jsem se zhroutil k zemi. Netušil jsem o světě před sebou jsem uvidel jen temnotu a cítil jak se na povrch dere mé zlé já. Vše jsem teď viděl černě.

Cítil jsem, jak se zvedam, ale neovládal jsem své tělo a ani svůj jazyk, jak mi později došlo. "Můj pane, co si přejete?" zeptal se ho mé zlé já. Chtěl jsem nad sebou získat znovu kontrolu, ale nešlo to, byl příliš silný.

"Chci po tobě, abys zabil Berušku." řekl Lišaj zlověstně. "Né, to né!" křičel jsem, ale nikdo mě neslyšel, bylo to jako zlý sen, ze kterého se nedalo uniknout. Byl jsem bezmocný a nemohl jsem nic dělat jen přihlížet. Mé tělo přešlo k Berušce a sebralo jí náušnice. "Né!" křičel jsem. Místo Berušky zde stála Marinette. Nebála se a ani se nebránila. "Adriene, vím že tam jsi. Musíš s tím bojovat," řekla s klidem a v očích jsem jí viděl slzy. Tak to ne. Nevím jak ale mé tělo v ruce náhle drželo nůž. Tak dost. Sebral jsem všechny sílí co jsem měl a ruku zastavil. "Utíkej Mari," řekl jsem šeptem. Na malou chvilku se mi povedlo ovládnout své tělo.

"Uteč, dokud je čas," řekl jsem a už jsem cítil jak se mě opět zmocňuje temnota. "Ne neuteču, zůstanu s tebou," řekla odhodlaně a políbila mě. Byl to ten nejsladší polibek na světě. Do mého těla proudilo teplo a světlo. Dodala mi sílu dál bojovat. Odtáhl jsem se a pustil nůž. Snažil jsem se zvítězit nad mým zlým já.

Byl to nelítostný boj. Chvíli vyhrával on a chvíli já nic jsem nevnímal jen se plně soustředil na jeho porážku. Snažil jsem se plně ovládnout své tělo, ale nešlo mi to. Pořád nic. Pak jsem si vzpomněl na ten polibek a nabral novou sílu a naději že zvítězím. A zvítězil. Ovládl jsem své tělo a ucítil prudkou bolest. Temnota se hnala pryč z mého těla. Bolest byla nesnesitelná. Dělali se mi mžitky před očima a omdlel jsem vyčerpaný.

Probral jsem se v posteli s nebesi. Bolelo mě celé tělo a motala se mi hlava. Pomalu jsem se posadil a rozhlédl se po pokoji. Bylo zde jedno okno s rudými závěsi. Dveře byly naproti posteli, ale kde to vlastně jsem?