Černá labuť

35. kapitola

Ten den jsem se vrátil domů a nechápal, co se stalo. Mary neměla v pokoji věci a následně mi William řekl, že jí vyhodil. Zíral jsem na něho jako na přízrak.

,,Proč?"

,,Přišla sem Katherine a slyšel jsem, jak se i s Henrym bavili na schodech.Takže ona tě ta bestie donutila ke sňatku?"

Uvažoval jsem nad tím, jestli přiznat barvu nebo mlžit, ale nakonec jsem tak neurčitě přikývl.

,,V tom případě vám zařídím rozvod. Pokud s tím souhlasíš."

Bylo zvláštní uvažovat nad tím,že bych byl zase svobodný. Za ty měsíce jsem si nějak nedovedl představit, že bych si pronajal byt a našel si jinou práci než ta na statku. Bavila mě, ale už jsem se tam nemohl vrátit.

,,Nejsem si jistý, jestli s tím bude Mary souhlasit."

,,Ta ať mi neleze na oči. Ještě odpoledne zajdu změnit poslední vůli. Takhle mě obelhávat. Co se to s touhle rodinou stalo? Kathy měla pravdu, že jsme falešná rodina." zesmutněl.

Katherine ať mi už nepřipomíná. Byl jsem z toho už tak unavený, že mě nic nebavilo.

To odpoledne jsem byl u babičky, když mi Mary volala. Říkal jsem si,že se chce sejít nebo tak něco, ale oznámila mi docela bombu o Williamově smrti. Byl jsem v šoku a musel jsem uznat, že on jediný byl ke mně upřímný. Měl jsem ho docela rád a připomínal mi mého dědečka.

Přiběhl jsem na panství a samozřejmě, že jsem to nemohl být já, kdybych nenarazil hned u vchodu Katherine. Nikde nikdo, jen ona a její uslzené oči. Chtěl jsem jí obejmout, ale ten pocit, že mi dala košem, byl silnější.

Čekal jsem, že něco poví, ale mlčela. Vešli jsme do haly a tady už byl i zbytek rodiny. Mary si nás s Kathy znechuceně prohlédla,protože si nejspíš myslela, že když už jsme přišli společně,něco spolu máme, ale takhle to nebylo.

Bylo mi Williama líto, ale alespoň byl se svojí láskou.

Na pohřbu bylo neskutečně moc lidí z celého města a nebylo mi to příjemné. Nakonec, když všichni odešli a zůstali jsme tam jen my z rodiny, přišel k nám jejich nějaký notář a oznámil nám schůzku k jeho poslední vůli. Samozřejmě, že se všem zablýskalo v očích, až se mi z toho udělalo zle.

Jediný,kdo to neměl za potřebí byla Kathy. Měla od Jonathana tolik peněz, že už jí nějaké dědictví po Williamovi nerozhazí.

Jediné,co jsem nechápal bylo, že jsem měl být přítomný i já.Nepatřil jsem do rodiny, ale nejspíš tam šlo o nějaké čtení.Nijak mě to nezajímalo,ale přišel jsem.

Postavil jsem se až ke dveřím, aby někdo neměl problém s tím, že tam vůbec jsem. Byla tu skutečně jen Appletonovic rodinka včetně Kathy a Mary v první řadě. Měl jsem jen blbé tušení, že Mary z toho vybruslí s nulou.

Notář vešel do místnosti a každému z nás podal zvlášť dopis,napsaný Williamovou rukou. Dokonce i mně byl jeden z nich adresovaný.

,,Drahý Michaeli,

doufám,že se na mě nebudeš zlobit kvůli tomu, co za chvíli uslyšíš.Nedalo se nic dělat a já skutečně nemohl trpět tolik falešných lidí, kteří se jen rvali o moje peníze. Ty jediný jsi mi přišel jako férový a upřímný člověk, který vyrostl na statku a víš,co je to těžká dřina. Ti, co sedí v téhle místnosti to neznají. Jen tě prosím, abys sebou nenechal cloumat a podepsal ty formuláře k rozvodu s Mary Anne. Věř mi, že na tom vyděláš.

Nezapomeň na mě

William Appleton."

Jeho dopis mě šokoval a skutečně následovalo podepisování nějakých formulářů. Jako první šla Katherine, Mary a následně jsem vyzván já a bylo to hned několik podpisů.

Notář mi ukázal na nějaký formulář s velkým nápisem žádost o anulaci manželství...Mary si nejspíš nepřečetla, co přesně podepisovala, nebo byl tenhle název skrytý pro její oči. Podepsal jsem to hned vedle ní a ačkoliv mě pár očí propalovalo,postavil jsem se na své původní místo.

,,Dámy a pánové, nyní vám přečtu poslední vůli pana Williama Appletona, narozeného dvacátého prvního srpna devatenácetčtyřicet tři..."

Nikdo ani necekl, když se jmenovalo všechno, co William vlastnil. Byla toho pěkná hromada. Notář to četl pár minut a dodával i hodnoty nemovitostí.

,,Pan Appleton dle své poslední vůle odkazuje padesát procent svého majetku své vnučce Katherine Appletonové a druhou část odkazuje osobě, kterou změnil až pár dní před svojí smrtí a to panu Michaelovi Summersovi." všechny oči spočinuly na mě a já byl ještě víc v šoku než oni.

Mary nedostala ani libru a já půlku? Celou půlku jeho majetku v hodnotě několika milionů? A do hajzlu!

Vyběhl jsem z místnosti, protože jsem to potřeboval rozdýchat. Za okamžik jsem se tedy vrátil a Mary se ke mně hned hrnula.

,,No tohle jsem nečekala, ale aspoň to bude v rodině."

,,Slečno Appletonová, je mi líto, ale na žádost pana Williama nemáte nárok na nic."

,, Ale já jsem jeho žena."

,,Už nejste. Pan Appleton dal ten sňatek anulovat s okamžitou platností."

,,Cože?"

,,Zde jste mi to podepsala. Váš souhlas." předložil jí list papíru s jejím podpisem hned vedle toho mého.

,,Ale já jsem podepsala něco, co jsem nevěděla."

,,Proto nikdy nepodepisujte něco, co jste si nečetla, milá dámo."

Bylo pozdě a já jsem byl opět svobodný. Ani jsem nevěděl, jestli o tom Katherine věděla, protože zmizela rychlostí blesku.