Černá labuť

7. kapitola

,,Dohodli jsme se." přiběhla jsem za matkou a ta už nedočkavě přešlapovala v knihovně.

,,Dokonalé.Přes noc seženu Maryinu občanku a můžete se do toho dát."usmívala se spokojeně matka.

Byla jsem strašně nervózní, ale nedala jsem to na sobě znát. To ráno jsme odjeli do Londýna, abychom se oddali na úřadě, kde se berou všichni. Kdyby bylo blíž Las Vegas, už bych tam byla.

Mike byl dost zamlklý a bůh ví, co se mu honilo hlavou.Rozhodně jsem se celou dobu obávala, že couvne a já budu za idiota.

Nervozita ze mě slezla hned, jakmile jsem byla na cestě na panství. Michaela jsem už měla v kapse a on zase moje peníze. Momentálně mě čekalo dlouhé období, kdy jsem musela jen čekat na tu správnou chvíli, abych Mary mohla vyšachovat.

Matka mě chválila a bručela blahem, jak jsme na dobré cestě a jak to bravůrně zvládneme a já budu ta, co všem zavře huby, především Henrymu, který mi neustále nadhazuje jaký jsem odpad celé rodiny.

Po několika týdnech Mary nakonec Henry dokopal, aby se uspořádal zásnubní večírek. Mary z toho očividně vůbec nebyla nadšená a nám to hrálo do karet. O to víc se později nemohl Henry divit,že by se tajně vdala za Michaela.

Při oznamování jí to opět v šedých dlouhých šatech s rukavičkami k loktům velice slušelo. Navíc ten vyčesaný drdol a rodinné šperky jí dodaly šmrnc a já opět vedle ní vypadala jako oschlá větev. Na rozdíl od ní jsem pochvalu slyšela jen od matky a ona téměř od každého, už se mi z toho dělalo zle.

Jistě,že jsem nebyla ta krásná s dokonalými boky, bezchybným držením těla a pohyby, které by jí mohla závidět i královna Alžběta,ale nemuseli mi to tolik dávat najevo. Nejspíš jsem do téhle rodiny nepatřila.

Jonathan byl patřičně hrdý a pyšnil se do širokého okolí, jakou dámu si bude za pár měsíců brát. Jak jsme totiž znali Henryho a Nadiu, nebudou se svatbou otálet.

Sotva se oznámily zásnuby, už se i stanovilo datum svatby a to rovnou na babiččiny narozeniny za dva měsíce. Byla jsem v šoku, ale zároveň jsem musela sledovat, kdy příjde ta příležitost.

S Michaelem jsem se viděla hned po víkendu, abych mu oznámila, že jsou zasnoubení s Jonathanem.

,,Víš,co je vtipný? Že jsem se za Mary oženil, ale viděl jsem jí v podstatě jen párkrát a to na vzdálenost asi dvaceti metrů."smáli jsme se tomu.

Vůbec to nevadilo a možná bylo i lepší, že Mary ho neznala.

Jonathan si vesele vykračoval po stájích a narazil na mě.

,,Ahoj Katherine, nevíš, jestli je Mary doma? Nezvedá mi telefon."

,,Vypadám jako její GPSka?" odsekla jsem.

,,Ne,ale tuším, že bys ráda chtěla být."

,,Víš,Jonathane, každý z ní není tak mimo jako ty."

,, Bude to moje žena, ještě abych nebyl." uculoval se a pozoroval Michaela, jak si právě odkašlal a začal si zpívat.

,,Ještě,že tak, protože já bych si tě nevzala ani kdyby mi slíbili Buckinghamský palác." otočila jsem se na podpatku a odkráčela ven.

Jonathan mi přišel jako šílený slizoun a pan Dokonalý. Na jednu stranu jsem v tom měla Mary nechat vykoupat, ale vzhledově zase nebyl tak špatný, aby si mohla stěžovat. Kdyby vypadal jako Mike, rozhodně bych se cukala.

Jediné,co na Michaelovi vypadalo normálně byly jeho oči. Takový typ mužů mě odpuzoval a nebýt jeho vysoké a vyposilované postavy, byl by nezajímavý. Navíc jeho inteligence a vystupování bylo zcela odlišné od té mojí, ale to se dalo čekat, když vyrůstal mezi zvířaty.