Černá labuť

4. kapitola

Ten den si pamatuju jako by byl včera. Dával jsem ve stáji koňům seno, když jsem zaslechl kroky. Otočil jsem se a kráčela tudy slečínka Katherine Appletonová. Dívala se na mě jako kdybych měl nějakou nemoc.

,,Chcete osedlat Rafaelu?" pozorovala mě.

,,Až to doděláš. Počkám." dala si ruce v bok a dál si mě prohlížela.

Nebyl jsem z toho zrovna moc nadšený, že mi koukala pod ruce, ale co jsem měl dělat. Vyhnat jsem jí rozhodně nemohl.

,,Jak se jmenuješ?" vypadlo náhle z ní.

,,Michael,ale říkají mi Mike."

,,Kolik ti je?"

,,Šest a dvacet, proč?"

,,Jen tak." poklepávala si nervózně nohou.

Úplně jsem nechápal, proč se najednou na tohle ptala. Neřekl bych nikdy, že by to zrovna jí mohlo zajímat.

,,Kolik si tady tak vyděláš?" pokračovala ve výslechu.

,,Tisíc liber."

,,Nesháníš jinou práci?"

Podíval jsem se na ní a nerozuměl tomu, proč se tak vyptávala.

,,Máte zálusk na svoje stáje?"

,,Ne, mám na mysli zcela jiné odvětví." nechápal jsem nic.

,,Já vám asi nerozumím. Proč já?"

,,Nabídnu ti život jako v bavlnce. Budeš finančně zajištěný, ale velice diskrétní."

,,To bych měl dělat gigola nebo, co?"

,,Řekněme,že herce."

,,A koho budu hrát? Strašáka na poli?" začal jsem se smát, ale ona ne.

Upřeně se na mě dívala s vážnou a klidnou tváří.

,,Jakmile si vezmeš slušné oblečení, bude to hned vypadat jinak."

,,Jasně.Ale co teda budu dělat?"

,,Povím ti to někde v soukromí. Hlavně nikomu nic neříkej. Večer se střetneme u starého železničního mostu v sedm."

,,Večer jdu s chlapama na pivo."

,,Prosím?"vyjela po mně.

,,No jako že musím něco říct. Jako kam jdu."

,,To není můj problém, Luku."

,,Mike,jsem Mike." ušklíbla se a odešla.

Ani se nechtěla projet. Asi jsem úplně nevěděl, co měla v úmyslu,ale nakonec jsem si řekl, že pokud mělo jít o prachy a možnost lepší práce, na střetnutí půjdu.

Nebyl jsem zvyklý lhát a proto jsem ani nevěděl, co říct chlapům, že nepůjdu na každodenní pivo.

,,Na co tak zíráš?"

,,Nic,jen že dneska do hospody nejdu. Nějak mi není dobře."

,,Kecy.Jdeš provětrat trencle, co?" začal se mi smát Scott.

,,Kéž by..." řekl jsem si pro sebe.

Přesně jak jsme se domluvili jsem dorazil na místo. Slečna Katherine Appletonová tam dorazila pár minut po mně na kole.

Sice jsem se rozhlížel po obloze a vyčkával, kdy začne pěkně pršet,ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Setmělo se a začal vát čerstvý vítr.

,,Paráda,vypadáš, že máš zájem o novou práci." pozvedla jedno obočí a tvářila se pořád jako panička z vyšší společnosti.

Vlastně kdybych věděl, že statek nepřevezme mladý Jonathan, tak bych z toho vycouvl. Ať si říká kdokoliv cokoliv, tyhle akce s lidmi zhora jsou na nic. Většinou využijí pro svojí potřebu a nezajímá je, že z toho vyjdeš jako blbec.

Dávala mi silně najevo, že jsem pro ní póvl a že jí nesahám ani po kotníky. Myslela si, že mám IQ třicet, ale já jsem si věřil.Neznamená, že když rád dělám se zvířaty, že jsem debil.

,,Tak o co jde?"

,,Jsi svobodný?"

,,No...jsem."zakoktal jsem se, protože takovou otázku jsem rozhodně nečekal.

,,Nejdřív ti ukážu o jakou sumu se tu bude na začátku jednat." sundala batoh a vyndala z ní obálku.

,,Já bych radši věděl o co půjde."

,,Pět tisíc liber." zamávala mi jimi před nosem.

Byl to parádní pohled. Nikdy jsem pohromadě tolik peněz neviděl.

,,Hmm...takže?Proč svobodný?"

,,Oženíš se za deset tisíc?"

,,Cože?S kým? S vámi?"

Tak divně se zatvářila.

,,To ti vysvětlím..."

Začala mi vyprávět o své sestřenici Mary Anne a jejich vztahy byly docela přiblblý. Prostě jí záviděla, žárlila na ní a chtěla jí zahanbit.

,,No já nevím..."

,,Dám ti kolik chceš. Třeba doživotní rentu."

,,Neumím lhát."

,,To se naučíš. Hlavně tě nikdo nezná."

,,Co na to řeknou chlapi na statku?"

,,Ty soc...individua?"

,,Nejsme socky, protože lidi jako vy byste se bez nás zbláznili." začal jsem se docela zlobit.

Chtěla ode mě pomoc a pak se takhle vyjadřuje o mně a mých kamarádech ze statku. Nechápal jsem ji.

,,Takže co? Uzavřeme tu dohodu?"

,,Chci si to rozmyslet."

,,Hele,..."přistoupila ke mně a zrentgenovala mě od paty až nahoru.,,...nabízím ti tu hodně dobrou šanci, jak se odrazit ode dna a ty tady kňouráš, co kamarádi...Myslíš si, že by někdo z nich na tebe myslel, kdyby měli takovou možnost? Podívej se na sebe,jak vypadáš. Jak vypadá tvoje sebevědomí. Jsi nula a tohle je tvoje jediná možnost."

,,Ale díky tý nule si polepšíte i vy, co?" už jsem byl vytočenej.

,,Půjdeme na půl na to ti dám ruku. Možná na tom budeš i líp než já."