Černá labuť

46. kapitola - Závěr

Dobrý pocit ze mě vyprchal stejně tak jako smizela Mary z tohoto domu. Moje matka, Nadia i Henry byli natolik v šoku, že nedokázali říct ani kloudnou větu. Až u večeře jsem si vyslechla, že to Michael přehnal.

,,Kathy, jak jsi mohla dovolit, aby z Mary udělali blázna a odvezli jí na kliniku?" rozčiloval se Henry.

,,Potřebuje, aby se jí někdo věnoval. Nemá to v hlavě v pořádku."

,,Tady jediný, kdo to nemá v pořádku jsi ty a Michael."

,,Tohle nehodlám poslouchat. Ta kráva dělá ochrnutou a vy jste na její straně? Dejte mi pokoj."praštila jsem vzteky do stolu a raději jsem si nechala přejít chuť.

Oporu jsem měla v Mikovi, což bylo jediné plus. Do své role a s majetkem Appletonových si uměl poradit a dokázal se ozvat. Jakmile jsem se zmínila o incidentu u večeře, nečekal ani chvíli a šel jim to vytmavit.

,,Jestli máte problém s tím, že se věnuju vaší nemocné dceři, tak vás tam nechám převézt taky.Mary je fyzicky úplně zdravá takže nejspíš nebude po psychické stránce. Proto bych vás rád upozornil, že pokud hodláte mít kecy na mě nebo na Kathy, tak můžete jít balit kufry. Není tady vaše ani ta večeře."

,,Neotvírej si na nás hubu,chlapečku, nevydělal sis nikdy na nic a že ti to spadlo do klína díky mojí neteři, to byla obrovská chyba."

,,Nevydělal? Já od ráda do večera makal jako šroub. Kydal jsem hnůj, opravoval a těmahle rukama dřel, takže o práci mi tady nebudete nikdo nic vyprávět. To vám všechno spadlo do klína. Najmout si managery, aby za vás dělali práci není žádná dřina. A jsem už fakt vytočenej, jestli ještě ceknete, tak si jdete pro kufry." řádil jako tajfun.

Ta atmosféra se mi líbila.

,,Kdy hodláš vrátit mé neteři majetek Appletonových?" zajímala se Nadia.

,,Nebude mi ho vracet. Bude náš společný až se vezmeme." vložila jsem se do toho.

Věděli moc dobře, že se mnou by mohli opět manipulovat, ale s Mikem měli smůlu. A já jsem byla jedině ráda. Potřebovala jsem někoho, kdo bude mít takový postoj. Vlastně jsem Mika takhle ani neznala. Za ta léta se změnil,ale mně se líbil. Bránil svojí rodinu a nenechal ze sebe dělat blbce jako kdysi.

Čekala mě návštěva u Jonathana,který se z úrazu docela rychle zotavoval a jakmile mě viděl, usmíval se.

,,Kathy."

,,Ahoj, jak se ti vede?"

,,Bylo i líp, ale hodně ti dlužím."

,,To neříkej. Udělal bys to samé."

,,To si nejsem jistý. Možná, že teď na to budu koukat jinak, ale dlužím ti hodně."

,,Chci po tobě jen jediné."

,,Cokoliv."

,,Abys přišel na to poslední stání u soudu, abychom měli rozvod za sebou."

,,Chceš mít novou rodinu s Mikem?"

,,Chci."

,,Mohla jsi být vdova, ale samozřejmě,že udělám po tvém a půjdu tam."

Musela jsem mu povyprávět o Mary abyl z toho docela znechucený, ale očividně byl po tom všem, co ho postihlo jiný člověk. Vážil si mě jako člověka po tom, co jsem pro něho udělala a byl ochotný mi pomoci jakkoliv.

,,Jakmile se uzdravím, vezmu si Mary ksobě. Před nehodou jsme si docela rozuměli a je mi jí na jednu stranu líto. Od té doby, co ses vrátila ze studií to s ní šlo zkopce."

,,Jako že já jsem jí pomohla na dno?"

,,To víš, člověku stačí jen to,že příjde o lásku nebo peníze."

,,V jejím případě jsou to ty peníze."

,,Fajn. Zavolám svému právníkovi a dáme se do toho co nejdříve."

Zatím všechno vycházelo tak, jak jsem si přála a za čtyři týdny mi přišlo vyrozumění, že jsem znovu svobodná.

Hodlala jsem udělat Mikovi radost a tak jsem uspala malého a připravila v ložnici pár svíček, abych mu mohla říct oficiálně ,,ano".

,,Co se děje?" vešel do dveří a usmíval se od ucha k uchu.

,,Já budu stručná..." začala jsem mávat listem papíru, na kterém bylo jasně napsáno, že jsem svobodná. ,,...ano, lásko moje."

,,Ano?"

,,Na tvojí otázku, jestli si tě vezmu."

,,A co když už návrh neplatí?"

,,Je mi to fuk. Dělej si se mnou co chceš. Odteď jsem tvoje otrokyně." usmívali jsme se jeden na druhého.

,,Rozmyslím si to."

,,A vlastně ještě jedna zpráva,ačkoliv je to ještě brzy tvrdit, ale moje perioda má zpoždění.Jinak je to přesné jako hodinky."

,,To myslíš vážně, že bych si konečně vychutnal vlastní dítě se vším a do syta?"

,,Zasloužíš si to a stejně tak i já." hodila jsem sebou na postel a konečně se mohla usmívat aniž by mi to někdo zkazil.

,,Děkuju dědečku. Nikdy na tebe nezapomenu." pošeptala jsem směrem k oknu a zavřela oči.