Černá labuť

20. kapitola

Neúnavná Mary se stále doprošovala a já už jsem toho začínal mít dost.Pane Bože, co by za to jen dali chlapi ze statku.

,,Ty jsi gay?" zaskočila mě otázkou Mary.

,,Co prosím?" zamračil jsem se na ni.

,,No pořád se ti tu nabízím a nakrucuju a ty jsi jako led. Tak mě napadlo, jestli nejsi homosexuál."

,,Ne, to fakt nejsem." popadl jsem vztekle sako a vystřelil z ložnice.

Mary okamžitě letěla za mnou. Doběhla mě až v hale než jsme vkročili do obýváku. Pár lidí už tu bylo a nemohl jsem si nevšimnout těch pěkných nohou, čouhajících z džínových šatů, které patřily Kathy. Vybavovala se s Jonathanem a samozřejmě vím, jak chlapi myslí. Jeho pohledy do jejího výstřihu, rozhodně nebyly jen přátelské.

Slavnostní otevření nové kavárny rodiny Mansfeldových bylo pojato ve velkém stylu. Účastnilo se jí přinejmenším sto lidí a jen samí konzervativci, kteří pomlouvali jeden druhého. Když jsem tak nad tím přemýšlel, vědět tohle předtím, snad bych se do tohodle světa moc nehrnul. Ačkoliv ty prachy jdou dost silným dráždidlem.

Na slavnosti jsem se dost nudil. Seděl jsem u jednoho ze stolů a občas jsem si zašel pro pivo nebo pro nějakou tu jednohubku. Byl to opruz a těšil jsem se domů. Milým spestřením pro mě byla Kathy a pohled na její nohy, zatímco se bavila s Jonathanem. Bylo to zvláštní, že spolu mluvili, ale nejspíš to muselo mít nějaký pádný důvod.

,,Má páru, co?" přisedla si Mary a měla na mysli Kathy.

,,Jakto myslíš?"

,,Ty šatičky. Nevím, co si myslí."

,,Co je na tom špatného. Sluší jí to."

,,Jo a že mně jsi to nikdy neřekl."

,,Nejspíš ti to ještě tolik neslušelo."

,,Takže se neoblékám dost sexy?"

,,To jsi řekla ty." uraženě odkráčela k baru a poručila si whisku podle barvy.

Nesnášel jsem ty hádky s Mary. Neměly hlavu ani patu a k ničemu nevedly.Jen mě unavovalo jí vůbec odpovídat.

Když večírek konečně skončil, Mary byla již značně opilá a já jsem se rval za vlasy. Bylo totiž na mě, abych jí odvlekl do postele.

,,Proč se mnou jsi?" napadlo jí náhle, když jsem jí položil na postel.

,,Protože jsi mě o to požádala."

,,Chceš mi snad říct, že sis mě vzal jen proto, že jsem tě o to požádala a nic víc v tom nebylo?"

,,Přesně tak."

,,Ale já už jsem pochopila, proč jsem požádala zrovna tebe."

,,Mary, nechtěj po mně nic. Naše dohoda tenkrát zněla jasně."

,,Jak přesně."

,,Chtěla jsi jen, abych ti řekl svoje ,,ano", aby ses nemusela vdávat za Jonathana a vlastně jsem se ti vůbec nedivil."

,,Jen pořád nedokážu pochopit, proč si nepamatuju nic jen s tebou a všechno ostatní včetně rozlučky a toho pádu si vybavuju."začala zase žvanit.

,,Mám si to brát osobně?" dělal jsem uraženého.

,,Můžeme začít od začátku. Chci to s tebou zkusit."

,,Mluví z tebe alkohol. Jdi si lehnout a ráno si o tom promluvíme."

,,Nejsem zase tolik opilá, Miku."

,,Tím líp, aspoň si ráno budeš pamatovat o čem jsme se bavili."pousmál jsem se a snažil se hovor ukončit.

Přikryl jsem jí a konečně zhluboka oddychovala. Potřeboval jsem mluvit s Kathy, ale neměl jsem ponětí, zda už přišla a jestli nebude v jejím pokoji třeba s matkou. Připravil jsem si výmluvu, kdyby mě někdo načapal a vykoukl z ložnice. Prošel jsem chodbou a těsně u schodiště jsem zaslechl Kathyin hlas z haly.

,,Díky za doprovod, ale nebylo to nutný."

,,Já děkuju za hezký večer a doufám, že jsem tě tím vyprávěním nenudil." dodal hlas Jonathana.

,,Něco vymyslíme. Dobrou." zaslechl jsem klapání jejích podpatků a tak jsem zapadl do jejího pokoje než mě mohl někdo vidět.

Její pokoj byl ponořený do tmy a skrz okna jen prosvítala záře měsíce. Dveře se vzápětí otevřely a Kathy vešla. Rozsvítila lampu na nočním stolku a odhodila kabelku na křeslo. Bylo zajímavé jí sledovat, když o mě nevěděla. Stál jsem za závěsem a chystal se jí překvapit.

,,Doufám,že sis den alespoň užila na rozdíl ode mě." položila si úlekem ruku na srdce.

,,Kruci Miku, vyděsil jsi mě."

,,Promiň."postavil jsem se čelem k ní.

,,Jen jsem se snažila zjistit, co za hru hrála Mary a její fotřík."

,,Už jsem se lekl, že by ti začínal být Jonathan sympatický."

,,Ve všem jsou jen prachy. Henry manipuluje dědečkem už pěkně dlouho, aby dědila jen Mary. Dědeček se rozhodl napsat závěť až po jejich svatbě, jenže k té nedošlo a tak začínali být nervózní. Dědečkův stav už není tolik uspokojivý a dochází jim čas."

,,Řeknu ti, že na to, že jste rodina, chováte se k sobě jako bestie.Tohle bychom si s rodinou nikdy neprovedli."

,,To víš, jde o peníze a ne malé."

,,O kolik asi? Ať mám přehled."

,,Jen tenhle dům má hodnotu čtyřiceti milionů liber. Nepočítám pozemky, továrnu, obchody, rodinné šperky, obrazy a co já vím,co ještě."

,,A proč se nerozdělíte? Každý by dostal stejný podíl a bylo by hotovo."

,,Takhle to chtěl dědeček, ale Henry se nedokáže spokojit s tím, že dcera obyčejné cukrářky by mohla zdědit takové obrovské jmění."

,,A tohle všechno jen kvůli dědictví? To bych jim ho radši nechal ať si ho strčí za klobouk."

,,Jenže já v tomhle vyrůstala. Nedokážu si představit, že bych tomu tady dala sbohem."

,,Ale za každou cenu bych to nechtěl."

,,Já vím. Otec by se zbláznil, kdyby byl ještě naživu. Měla bych aspoň někoho, kdo by mě chránil."

,,A teď jsem tu já." usmál jsem se na ní a chytl jí za ruku.