Weasley?

43. Zvěromág

Neuplynul ani měsíc od začátku školního roku a profesorka McGonagollová mě opět nachytala s Georgem při naší další noční výpravě.

A tentokrát za to vážně nemůžu!

Po večeři jsme si s Georgem povídali v jedné prázdné třídě a o pár minut později se k nám přidal i Protiva. Trochu jsme zapomněli, jak hrozně rychle čas letí a bylo to v pohodě. Dokud mě to zrzavé monstrum netrefilo ze srandy křídou, já mu to samozřejmě oplatila, a tak začala křídová válka.

A asi by nám to i bývalo prošlo, kdyby naše opravdu šikovné hradní strašidlo netrefilo profesorku přeměňování do obličeje mokrou houbou.

McGonagallová nás každého poslala do své ložnice, naše všudypřítomné spolužáky odtamtud vyhodila a zadala nám napsat dvanáctipalcový esej o zvěromázích.

A navíc nám zabavila košťata a sovy, abychom si nemohli radit.

Mě to nijak zvlášť nevadilo, protože mě zvěromázi fascinovali už jako malou, takže jsem měla mnoho informací. Ale věděla jsem, že George s tím bude mít mnohem větší problém.

Za půl hodiny jsem měla hotový esej dlouhý patnáct palců a zkoušela vymyslet způsob, jak se dostat k Georgovi.

"Nezbývá mi nic jiného," povzdychla jsem si. "Prostě to musím zkusit."

Postavila jsem se před velké zrcadlo, zavřela oči, pronesla zaklínadlo a pekelně vážně jsem se soustředila.

Když jsem se odvážila otevřít oči, pokoj jakoby vyrostl. Koukla jsem zpět do zrcadla a málem jsem sebou sekla nadšením, když se místo mojí postavy v zrcadle zjevila velká sova.

Dokázala jsem to! Je ze mě zvěromág!

V duchu jsem řekla kouzlo na navrácení do původní podoby a místnost opět nabyla normální velikosti.

Otevřela jsem tiše okno a sedla si na parapet. Trochu se mi zamotala hlava z té hloubky pode mnou.

Znovu jsem se přeměnila v sovu a hned mi došlo, že vlastně vůbec neumím lítat.

"Dobře," řekla jsem si v duchu. "Je to můj kamarád a přátelé si mají pomáhat. Takže na tři. Raz, dva, tři..."

Zamávala jsem křídly a vrhla se z parapetu dolů. Chladný noční duch mi svištěl kolem uší, ale křídla mě naštěstí nadnesla, a tak jsem si spokojeně oddychla a namířila si to k nebelvírské věži.

Tiše jsem přistála ve výklenku a podívala se skrze okno dovnitř. George seděl u stolu a přemýšlivě klepal brkem do zpola prázdného pergamenu.

Usmála jsem se a zaťukala zobákem na okno.

George's p.o.v.

Nemohl jsem už na nic jiného přijít, ale přesto jsem se usilovně snažil na něco si vzpomenout.

Přece jen mě v pátém ročníku čekaly zkoušky NKÚ a nemohl jsem ze všech neuspět. Navíc jsem si byl celkem jistý, že z tohohle už mě Vera nevytáhne.

Z rozjímání mě vyrušilo ťukání na okno, za kterým přešlapovala malá sova. Nedokázal jsem určit její druh. Byla sněhově bílá s nebesky modrýma očima, kolem nichž byly tmavě šedé proužky, které jí dodávaly zvídavý výraz.

Prolétla nad mou hlavou a spokojeně se usadila na stole, kde jsem měl položený svůj nedokončený esej.

S nezájmem jsem pokrčil rameny a otočil se, abych zavřel okno.

"Tady máš pravopisnou chybu," ozval se za mnou dívčí hlas. "A to dost hrubou."

Prudce jsem se otočil a pohlédl do Veřiných veselých očí, které si mě pobaveně prohlížely.

"Jak ses tu ocitla?" vypadla ze mě velice inteligentní otázka. "A kde je ta roztomilá malinká sovička?"

"Georgi, tobě to nedošlo?" zasmála se. "To já byla ta sovička."

Vera's p.o.v.

"Ale jak?"

"Člověk by řekl, že ti to po zadání eseje dojde, ale ono stále nic," povzdechla jsem si. "Očividně nebudeš tak chytrý jak vypadáš."

Uraženě se na mě podíval. "To, že jsi zvěromág, Ver, je mi docela jasné. Spíš mě zajímá, jak jsi to dokázala?"

"No, dva roky úsilí a tvrdé dřiny něco vytvoří. Makám  na tom už od začátku třeťáku. A dokázala bych to dřív, kdybych polovinu minulého roku neskončila jako ozdoba ošetřovny."

George nechápavě pozvedl obočí nad mou poslední větou a já pokrčila rameny.

"Tak jako tak, prostě se umim přeměňovat v sovu a jsem tady, abych ti pomohla. Vem si novej papír a sedni ke stolu. Já diktuju, ty píšeš," udělila jsem rozkazy.

"Ano, pane," zasalutoval z legrace a udělal, co jsem po něm chtěla.

"Takže," zamyslela jsem se a sedla si zpátky na stůj. "Zvěromág, nebo také odborně animagus je kouzelník, který se dobrovolně dokáže přeměnit ve zvíře. Tím se liší například od vlkodlaků, kteří svou přeměnu nijak neovlivní. Každý zvěromág má jako zvíře určitý znak, podle kterého poznáme, že je to proměněný člověk…"

Šlo nám to spolu docela rychle. Zhruba po dvaceti dvou minutách jsme měli esej hotový a já seskočila ze stolu.

"Děkuju, Ver," zazubil se George a vzal mě jednou rukou kolem ramen. "Jsi můj anděl strážný. A teď," povzdychl si, "co uděláme s mým prvním nepovedeným pokusem?"

Zamyšleně jsem vzala kus pergamenu do jedné ruky a druhou z kapsy vytáhla svou hůlku. "Laminum inflamare," zamumlala jsem. Papír vzňal jasným plamenem a za pár vteřin byl pryč.

"Tak," proťala jsem chvilku mlčení. "A já už budu muset jít."

Došla jsem zase k oknu, otevřela ho a postavila se na vnější část výklenku. Na chvíli jsem se skrčila, abych viděla na George. "Uvidíme se zítra?"

Usmál se a přikývl. "Já si tě najdu."

"Myslím, že to nebude třeba, jsem docela výrazná osobnost," řekla jsem a lehce mu zamávala na rozloučenou. Pak jsem se vrhla střemhlav dolů z věže. V polovině cesty k zemi jsem se proměnila a roztáhla křídla.

Vletěla jsem otevřeným oknem do havraspárské věže, popadla ze stolu svůj sloh a donesla ho profesoru Kratiknotovi, kterého profesorka McGonagallová požádala, aby mě pohlídal.

"Skvělý popis, slečno Singrová," zhodnotil maličký profesor mojí práci a mile přikývl.

Usmála jsem se nazpět a vyběhla zpět do ložnice. Nechtělo se mi hrát s holkama kouzelnické šachy, navíc bych stejně neměla protihráče.

Vytáhla jsem si Pobertův plánek a rozložila ho. "Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti."

Na pergamenu se objevila mapka Bradavic a já studovala jednotlivá jména. Něco mě ale zarazilo.

Mezi jmény Ron Weasley a Harry Potter bylo ještě jedno jméno a nebylo to Hermionino.

Bylo tam napsané Peter Petigrew.

Zavrtěla jsem hlavou a usmyslela si, že jsem asi přece jen hodně unavená, protože plánek nikdy nelže.

"Neplecha ukončena," zašeptala jsem, složila už prázdný pergamen a do dvou vteřin usnula.

Čau všichniii. Snad se nová kapiola líbila. Vera dostává podezření… :D. No, konec nesmyslného kecání.

Enjoy it. Baru<3