Star and mafie girl (FF - Harry Styles)

55. Kapitola

"Ale od toho tu má nás, od toho tu má mě, budu se o ní starat do posledního dechu, dokud tu budu, tak ona bude v bezpečí."

Dočetla poslední větu a usmála se, cítila pocity zadostiučinění a spokojenosti. Zvedla hlavu a koukla se po davu, co s otevřenou pusou hltali každé její slovo, seděli nahnutí dopředu a ponořeni ve světe, který jim představila. Poupravila si svůj klobouk, který ji držel její neposlušné vlasy z jejich očí, očí ze kterých utekla jedna neposlušná slza, nebyla to slza smutnu, ale štěstí, štěstí které zažívala v tuhle danou chvíli. Pořád se jí honili hlavou myšlenky, že to není možné, že tohle není její život, není tady, nedočetla její knihu, kterou vydala a doslova během pár týdnů vyletěla raketovou rychlostí v žebříčkách a stala se bescelerem, který chce každý mít doma. Nemohla cítit ty motýlky v podbřišku, kteří ji tam splašeně létali, jaky by se ztratili zemské póly a oni nemohli najít směr. Jenže když se nepatrně štípla do předloktí, tak se neprobudila, pořád tam stála, na stupínku a ohromené pohledy lidí ji sledovaly, usmívali se na ni, posílali ji díky za tak krásné čtení. Dělalo ji to šťastnou, uznání od lidí, uznání za její práci, uznání za to co ji baví.

První ruka vylétla nahoru, za ní vylétli hned další a další, stovky rukou byli ve vzduchu a žádali si odpovědi na jejich otázky, usmála se, jemně si tleskla rukama a odvážila se ladně pokynout prvního posluchače, aby ji řekl to co měl na srdci. Cítila neskutečnou zvědavost a zároveň strach, co když je to nějaká urážlivá poznámka, jenže na to kašlala, nechtěla si kazit ten úžasný den, který nastal.

"Jak to dopadlo s Michelle a Harrym po konci této knihy?!" Usmála se jeho nedočkavému tónu, tuhle otázku čekala jako první a nezklamali ji, sklonila hlavu a pak ji se zářivým úsměvem zvedla s nachystanou odpovědí.

"Michelle vyřešila tu záležitost, jak slíbila, a pak s tím skončila, Lucy převzala její místo, Michelle se usadila společně s Harrym, založili si rodinu a přestěhovali se do svého společného domu, kam za nima každý volný pátek jezdí jejich přátele, pořádají grilování a užívají si společně bezstarostného života." Její odpověď byla propletená pocity a vzpomínkami, tazatel byl s odpovědí naprosto spokojený, úsměv, který zdobil jeho ústa byl pro ni uspokojující a pokynula další osobě, aby jí položila otázku.

"Jestli to není troufalé, připadá mi, že Michelle jste Vy, proto bych se chtěla zeptat. Je tato kniha o Vás?" Po její otázce to publikem zašumělo a hromada rukou spadla dolů, lhala by kdyby říkala že ji tato otázka nepřekvapila, kdyby si kdokoliv myslel, že je tato kniha o ní, tak jde rovnou cestou do vězení, její minulost není růžová a popadalo by po zjištění, že je tato kniha pravdivá, mnoho hlav dolů, odhalil by se veřejnosti skutečný a zlý svět, kterým svět ve skutečnosti je, jenže to se nikdy nesmí stát, veřejnost musí dále žít s nasazenými růžovými brýlemi, aby to dále fungovalo. Proto jim nikdo nikdy nesmí přijít že je to pravda. Odkašlala si s klidným a zároveň pobaveným hlasem odpověděla.

" Tato kniha je realná jen z poloviny, ten temný svět který v ní je je jen výmysl, nikdy nic podobného neexistovalo, nikdy nic takového nebylo a nebude, realné tam jsou jen postavy a pár příhod, jinak je to celé jen a jen smyšlené. Ale děkuji že jste si mysleli, že bych byla jako Michelle z knihy, je to skutečně úžasná dívka." Mile se na všechny usmívala a očích jí hrál jiskřičky pobavení. Její krásné, ženské, vysportované tělo, které bylo zahalené v kostýmku béžové barvy a dokonale obepínalo její postavu, byla přímo jako bohyně, krásná a působila inteligentně, nikdo by nepochyboval o tom, že má vysokoškolské vzdělání, ale opak byl pravdou, tato dokonalá žena nikdy školu nenavštívila, za její vědomosti může jen to co prožila, okolnosti, kterými si prošla, zážitky a momenty, které prožila ji naučili to co umí, život je nejlepší škola, to jí bylo dokázáno.