Star and mafie girl (FF - Harry Styles)

37. Kapitola

Pohled Harry...

Byly to už dva týdny, dva dlouhé týdny které mě poslaly na úpné dno a dva dlouhé týdny předstírání že jsem v pohodě a dva týdny ukrutné bolesti která mi svírala hruď a pořád dokola lámala srdce. Snažil jsem se z ní vypsat, tolik písní a básniček co jsem napsal jsem ještě nikdy nenapsal, nevěděl jsem co s ní bylo a kde byla, to mě ničilo, ani pitomé sbohem jsem ji nemohl říct a to bylo ještě horší. Žít v nevědomosti pro mě bylo svazující a nedostačující, potřeboval jsem se dozvědět co s ní je ale to jsem nemohl, přála si to a já její přání vyslyšel ale za ďábelskou cenu. Zrovna jsem seděl v jednom baru který mě nestál za to abych si pamatoval jméno a natož abych si pamatoval kolik toho ve mě už skončilo, když mi přišlo jako každý rok vyúčtovaní za bezpečí mých domů a automaticky k nim připosílají i výpisu o jeho používání a tyhle podobné blbost které byli naprosto nepotřebné a většinou mě nezajímali ale tehdy jsem potřeboval každý pokus o mé rozptýlení a proto jsem si ho otevře a jako paradox byl první dům ten v L.A a tak jsem se koukal postupně na detaily a pročítal si vše co tam psali ale jeden vstup mi neseděl, bylo to po tom co se Mich ztratila a já tam určitě nebyl, jediný lidi kteří měli heslo od mého alarmu byla právě Mich pak ještě Ben a kluci ale ty tam nemohli být protože jsme měli plný program a měli jsme čas sotva pro sebe natož letět do L.A a Mich to také být nemohla protože co by ona dělala v L.A? Jak by se tam dostala a proč by chodila do mé vili? Tyhle myšlenky mi v hlavě vířily jako splašený koně a já se je pokoušel zahnat alkoholem a občas i drogama ale jen lehkýma protože jsem měl ve smlouvě že se nestaneme drogově závislý a to by pak byl problém. Hodil jsem do sebe dalšího panáka a poručil si další šestici abych nemusel zvedat ruku každý dvě minuty protože by mi pak asi upadla, musel jsem začít měnit jména klubů protože jsem chtěl být sám a to s klukama v patách zrovna moc nešlo, pokaždé když jsem se šel do klubu uvolnit tak přišli oni a několikrát i managmant abych se začal klidnit a nezačal to přehánět ale co jsem měl asi podle nich dělat? Nevěděl jsem co bylo s dívkou kterou miluji, jestli ještě dýchala a to všechno kvůli tomu aby mě ochránila což mi na klidu ještě víc nepřidávalo, když jsem vyl u třetího panáka tak si vedle mě někdo sedl a já to už podle vůně poznal, byla to Perrie a byla sama což jsem se dost divil ale stejně mi byla ukradená a já ji ignoroval. Nevšímal jsem si jí a sáhl po dalším panáku ale než jsem ho stihl zvednout tak se ona chopila toho druhého a cinkla si se mnou a unisimo jsme to do sebe koply, tím si získala mou pozornost a já se na ni otráveně podíval, určitě tu nebyla aby se tu se mnou opila do bezvědomí. Usmála se a položila si hlavu na mé rameno, bylo divné zase takhle cítit blízkost člověka, ona jediná mě dokázala pochopit a věděla čím si procházím, ona a Jesy ale ta musela být ve studiu a jelikož i ona měla přítele tak s ním musela pak trávit čas a tak pro mě měla Perrie více času a měla o mě větší přehled.

"Harry, já už to také nezvládám ale musím, koukni se na ostatní co pro tebe všechno dělají, jak se o tebe starají a samy raději trpí zevnitř jen aby ti to ulehčili ale ty se vůbec nesnažíš! Potřebujeme toho starého Harryho aby jsme to všechny zvládli ve zdraví, taky nás to mrzí a každého z nám její odchod zranil ale udělala to co uznala za vhodné a ty by jsi její rozhodnutí měl respektovat a žít dál. Určitě by tohle Michelle nechtěla a už vůbec by se na to nechtěla koukat. Víš Harry potřebuješ abych k tobě byla upřímná a musíš slyšet pravdu a to je ta že si všichni myslíme že už Mich není mezi živými Harry, i mě to bolí ale je to tak a víš co by bylo nejlepší? Kdyby jsme se teď sebrali a šli jí udělat někde pomník, tam by jsi mohl chodit a povídat si s ní a nemusel by jsi chodit sem a upíjet se pomalu k smrti a věř mi že si akorát ničíš hlasivky takže se seber a půjdeme co?" Bylo těžké ji uvěřit ale to co říkala mělo logiku a smysl, celou domu co mluvila jsem se koukal do stolu a házel do sebe ty zbylé dva panáky. Když mi řekla to co si ostatní myslí tak mě do očí vytryskly slzy, jistě že mě to také už napadlo ale nemohl a nechtěl jsem si to přiznat, nechtěl jsem žít ve světě kde ona nebude. Ten nápad s tím pomníkem se mi zalíbil a proto  jsem se na ni podíval a se slzami v očích vstal a šel k východu, měla pravdu a proto jsem se vydal na místo kam jsem ji chtěl jednou vzít ale zastavila mě Perrie. " Stavíme se pro květiny a já jsem tu autem tak si nastup." Ukázala na bílou bugatku, na to že to byla Perrie tak si vybrala dokonalé auto ale měl jsem takové tušení že jí v tom pomáhal Zayn protože to on o ní básnil. Povzdechl jsem si a nastoupil do jejího auta a nechal se vést do nákupaku kde mělo květinářství otevřeno dvacet čtyři hodit denně ale zůstal jsem sedět v autě protože jsem potřeboval něco dodělat, když odešla tak jsem vytáhl tužku a blok a začal jsem psát něco co jí dám na pomník.