Nikdy bych nevěřila, že zůstanu sama. Uvězněná někde... No já ani nevím kde. Bez rodiny, přátel a kontaktu s okolním světem. Nejsem NIC! Proč sem se od života mafiána neodpoutala už dříve? Přežít ty nekonečné přednášky o lidech, co nic neudělali, mě...
Otočila sem se na bok a pootevřela oči. Bouchání na dveře mně donutilo si sednout. Šťouchla sem do Vadima, který se rázem probudil. Vstal a šel ke dveřím. Odemkl a zaraženě se koukl. Nakonec na mně koukl a usmál se. Do dveří nakoukl postarší pán a hned koukl na Vadima. ,,Hned sem zpět" řekne a já jen kývnu. Zabořila sem se do polštářů a lehla si na břicho. Deku sem nechala spadenou stejně v jeho pokoji je vždycky teplo. To ticho mně uklidňovalo. Převalila sem se na bok a usla.
Pohled Vadima:
,,Pane dneska jste měl na plánu schůzi a nepřišel ste" řekne mi George a já se chytnu za hlavu. ,,Omlouvám se" odpovím a on se nějak zašklebí. ,,Dobře. No asi to přesuneme na odpoledne. Ve dvě buďte v hale. A prosil bych alespoň trochu oblečený" dodá a koukne na mně. Jen kývnu a vracím se k pokoji. ,,Není trochu divný chodit tu bez trika?" zeptá se Yanna a šťouchne mně do holého břicha. ,,Nech si to jo?" řeknu naštvaně a ona se na mně zašklebí. ,,No jo prosim tě. Pozdravuj" dodá a zasměje se. ,,Pane Vadime!" křikne na mně z půlky chodby někdo. Otočím se a tam stojí zase George. ,,Ještě ty smlouvy" řekne když ke mě dojde. ,,Jasně. Mám je v pokoji" odpovím a mávnu na něj rukou. Otevřu dveře a kouknu na stůl. Jdu přímo k němu a ještě se ohlídnu na postel. Zase leží a spí. George na ni přesměruje pohled a uchylácky se usměje. ,,Nečumte na ni" řeknu přísně a on se rázem podívá na mně. ,,Pardon" odpoví a rychle výjde ze dveří. Bouchnu nimi a ona se lekne. Sedne si a koukne na mně. ,,Nejlepší probuzení na světě" řekne ironicky a já se zasměju. Lehnu si k ní a ona si stoupne. ,,Kam jdeš?" zeptám se a ona se na mně otočí. ,,Na záchod. Že by?" zeptá se stejně a usměje se.
Pohled Adély:
,,Co máš dneska v plánu?" zeptám se a on se na mně otočí. ,,Ve dvě bude schůze, protože sem jaksi nestihl tu co měla být ráno" odpoví a zavře oči. ,,Jako to kvůli mně?" zeptám se a on se na mně zase podívá. ,,Jo za všechno můžeš ty! Vypadni!" křikne a zasměje se. ,,Jak myslíš" odpovím a zvednu se. Samozřejmě vím, že je to ze srandy ale už se chci jít najíst. Otevřu dveře a bouchnu s nimi. Jdu přes chodbu. Že já blbá si alespoň nevzala župan. Ty chlapy na mně nějak divně koukaj. Rozeběhnu se snažím se co nejrychleji dostat k pokoji. Jak já to tu miluju. Samozřejmě sem uklouzla a před pokojem se vysekala. Naštěstí mně nikdo neviděl. Zalezla sem do pokoje a hned si šla dát sprchu. Zase sem se cítila jako nová. Vyšla sem ze sprchy a hned šla ke skříni. Volba byla jasná. Ještě sem koukla do zrcadla a upravila si šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Vadima:
Pořád sem se tvářil překvapeně. Zase sem jedl jako poslední do doby než se ve velkých dveří objevila Adéla. Když sem viděl co má na sobě zaskočilo mi. ,,Vážně si chceš vážně tohle dneska nechat?" zeptám se a ona se zaraženě koukne. ,,Je snad něco špatně pane Tkačenko?" zeptá se a já se na ni usměju. ,,Ne. Vše je v... pohodě" dodám opožděně a ona si sedne.
