V zajetí... (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Co s ní?"

Pohled Adély:

Probudila sem se a rozhlídla se kolem. Moje přání být zase doma ale nebylo vyslišeno. Byla sem pořád v té místnosti a ještě k tomu mi nebylo dobře. V sedu sem se přikryla a opřela se o zeď. Po dvaceti minutách sem zase slyšela otevírání dveří. Vešel ten kluk a koukl na mně. Jídlo mi položil na stůl a sám si sedl na židli. Koukal na mně a asi přemýšlel. ,,Budeš na mně čumět?" zeptám se chraplavě a on se zarazí. ,,Mluvíš nějak divně" řekne a já otevřu pusu. ,,Fakt? To není možný" řeknu nepříjemně a on se udiveně podívá. Zababuším se do deky a přehodím si ji přes hlavu. Zasměje se a stoupne si. Odejde a po chvíli se vrátí s teplou dekou. Stoupne si přede mně a přehodí to přese mně. ,,Proč se staráš? Stejně ti nic neřeknu, protože to nevím" řeknu a kouknu na něj. Jen pokrčí rameny a zase si sedne. ,,Kolik ti je?" zeptá se a poposedne si. ,,Šestnáct" zalžu a on se na mně překvapeně podívá. Stoupne si a klekne si ke mně. ,,Víme o tobě všechno Adélko" řekne a deku mi sebere. ,,Co děláš?" zeptám se a on i s dekou jde ke dveřím. ,,Mně lhát nebudeš" řekne a zamkne. Ten trapný pocit když sedíte v tílku a teplákách v chladné místnosti bez deky. Jo a zapomněla sem na tu kameru. Lehla sem si a schoulená v klubíčku sem koukala na židli u stolu. Když mi byla zima ještě víc vstala sem a šla se podívat do skříní. Nic tam nebylo. Zase sem si sedla a koukala se do rohu.

Pohled Vadima:

V řídící místnosti sem si sedl k monitoru a koukal na ni. Ve většině případů jen seděla na posteli a koukala někam do blba. Klepala se zimou ale nějak mi to bylo jedno. Znova sem si prošel její složku a snažil se vymyslet jak to z ní dostat. ,,Vadime máme schůzku" řekne někdo a já ho ani nevnímám. Zvednu se jdu do sálu. Sednu si na svoje místo a koukám na plátno kde je zase ona. ,,Je tu už třetí den a pořád nepovolila. Nějaké návrhy?" zeptá se táta a ukáže na velkou televizi. ,,Nechat ji vyhladovět?" ,,Umučit". Všechny návrhy přes sebe křičí a všichni se snaží ten jejich prosadit. ,,Vadime co myslíš?" zeptá se táta a koukne na mně. ,,Já nevím. Nejí a když ji budete mučit nepovolí" řeknu a kouknu na všechny. ,,Otce ste jí zabili. Dalo by se říct, že už nic nemá" dodám a oni se na mně zaraženě podívají. ,,Máš pravdu" přitaká mi a rozpustí schůzku. Když sem na odchodu zastaví mně otec a koukne na mně. ,,Zjísti jak ji zničit. Najdi její slabinu a úplně ji s tím vydeptej" řekne a odejde. Zamyslel sem se. Šel sem k sobě a koukl na sebe do zrcadla. Pokýval sem hlavou a šel si pro její složku. ,,Nic" řeknu a hodím ji na stůl. Máme nejlepší agenty, kteří zjistí oblíbený jídlo ale ne čeho se bojí? Vzal sem oběd a šel za ní. Odemkl sem a koukl dovnitř kde je. Seděla na zemi a koukala do blba. ,,Oběd" pronesu a položím jí to na stůl. Ani se nehla. Jdu k ní a šťouchnu do ní. Podkopne mi nohu a já spadnu. Naštvaně na ni kouknu. Jen se lehce usmála ale nic jinýho. Zvednu se a ji zvednu taky. Je ledová jako led. Kouknu jí do očí a hned pohledem zase uhnu. Pustím ji a ona se posadí na postel. 

Pohled Adély:

Nevím jak on ale já se perfektně bavím. Asi ho trošičku štvu. ,,Tak co dědo už se v tobě vaří krev?" zeptám se a on se zasměje. ,,Kolik si myslíš, že mi je?" zeptá se a sedne si na židli. ,,Třicet a víc" odpovím a on se zasměje. ,,Mně je osmnáct" pronese pobaveně a koukne na mně. ,,Ouu. Omluvila bych se ale nevidím důvod" pronesu a lehnu si. Odejde a po chvíli se vrátí. Ani se na něj neotočím ale vím, že se na mně dívá. Cítím jak se prohla postel pod jeho vahou. 

Pohled Vadima:

Když se k ní budu chovat mile možná mi vše vyklopí. Vzal sem deku a přikryl ji. Nechápavě se na mně podívala. ,,O co ti jde?" zeptá se a sedne si. 

Pohled Adély:

Jen se usmál ale dál nic neřekl. ,,Budeš jíst?" zeptá se a ukáže na jídlo. Popravdě mám šílený hlad ale bojím se něco sníst aby v tom něco nebylo. ,,Ne díky" odpovím a on se zamračí. ,,Jako vím nevypadá to nejlíp ale je to celkem dobrý" řekne a dá mi to přímo pod nos. ,,Vypadá to jako jídlo z naší školy" pronesu a on se zasměje. Vezme vydličku a napíchne bramboru. Sní ji a pokrčí rameny. ,,Fajn a teď ještě tam to a sním to" řeknu a ukážu na řízek. Odkrojí si a sní ho. Vezmu si od něj vydličku a aniž bych se jí dotkla rty sem snědla ten řízek. ,,To je vačice?" zeptám se a on se zasměje. ,,Ne. Kuře" řekne a usměje se. Pomali sem jedla a zpozorovala, že se na mně dívá. ,,Ani nevím jak se jmenuješ" řeknu a podám mu pití. ,,Co s tím mám dělat?" zeptá se a vezme si ho. ,,Napij se. Nechci umřít v křečích" řeknu a on se vystrašeně podívá. ,,My tě ale nechceme zabít" řekne a dá mi to zpátky. ,,Jo a já od tuď nechci utýct" řeknu a on jen prokrouží očima. Napije se a koukne na mně. Kývnu a taky se napiju. Už sem celkem uvolněná. Po chvíli mlčení si začneme povídat. 

Pohled Vadima:

Pod tím vším je celkem fajn. ,,Mimochodem sem Vadim" pronesu hrdě a natáhnu k ní ruku. Začne se smát a koukne na mně. Dobře beru to zpět je to svině. ,,Co?" vypískne a koukne bokem. ,,Promiň. Jen, že sem tohle jméno nikdy neslyšela" řekne a koukne se na mně. Ruku sem položil na postel a chystal se odejít. Ona mně však za ruku chytla a potřásla s ní. ,,Nemusím se představovat. Vše o mně víš" řekne a usměje se. Koukám na ni a asi se i usmívám. Proč? Já se usmívám, kvůli holce co zabila lidi od nás? Ruku pustí a koukne bokem. ,,Díky za tu deku" řekne potichu a zase mi věnuje pohled. ,,Není za co" odpovím a zvednu se. Jdu ke dveřím a ještě se vrátím pro tác. ,,Jak dlouho tu budu?" zeptá se a já se na ni podívám. ,,Dokud nezjistíme kde jdou ty peníze a nebudeme mít jistotu, že si poslední z vaší rodiny" řeknu a ona se smutně podívá. ,,Potom mně zabijete?" zeptá se a mně dojdou slova. Jen se na ni podívám a ona si povzdechne. ,,To mi stačí jako odpověď" řekne a lehne si ke mně zády.

Pohled Adély:

Bylo mi z toho do pláče. Když odešel vstala sem a snažila se najít nějaký únik. Nejsem si jistá jestli by mně chytli a nebo bych stihla utýct tím oknem. Bylo malé ale protáhla bych se jím. Byli v něm mříže ale ty by se dali vymlátit. Kolem půlnoci sem je začala uvolňovat. Po nějaké době sem měla jednu skoro povolenou. Když v tom slyším kroky. Skočila sem do postele a čekala až přejdou. Pořád nic a tak jak sem čekala sem i usla.

Tak to je pro dnešek vše. Díly budou vycházet asi obden nebo jednou za tři dny. Uvidím jak to budu stíhat.

Vaše AdellRainbowUnicorn

BW : Sorry za chyby