Pure light

28.

Černovlasá dívka se probere celá zadýchaná. Už zase se jí zdálo o jejích obětech. Všechny, které svou vlastní rukou zavraždila, viděla před sebou. Tak moc chce zapomenout, ale to nejde. Je vrah a musí s tím žít. Laila už to nevydrží a vyhrabe se z peřin. Jde se umýt a převléct, protože moc dobře ví, že už neusne. Voňavá a převlečená přejde do obývacího pokoje, kde nikdo není. Laila se nad tím ani nepozastaví, jelikož je pět hodin ráno. Automaticky vyrazí k baru, kde si nalije skleničku jedné Starkovy whisky. Sice na ni alkohol nepůsobí, ale ona má ráda jeho chuť. Se skleničkou a lahví v ruce se posadí. Popíjí a je totálně ponořená ve svých myšlenkách, a proto si nevšimne nově příchozího, jenž jí pozoruje.

„ Alkohol hned ráno? To je skandální, slečno Wreskovci." zasměje se zlehka Bucky a ona mu věnuje nic neříkající pohled a dál se soustředí na svoji skleničku.

„Skandální je spíš to, že vás přeprala dívka, pane Barnesi." oplatí mu stejnou mincí a Buckymu zmrzne úsměv na rtech.

„Pokud se budeme bavit o Vídni, budu potřebovat alkohol taky." řekne a natáhne se po její láhvi. Laila mu s ladností uhne a zamračí se na něj.

„Vezmi si svoji." poví a vyplázne na něj jazyk. Přitáhne si svoji flašku k hrudi, jakoby to bylo dítě.

„Hele nebuď lakomá." okřikne jí Bucky a snaží se jí láhev sebrat, ale marně. Nakonec ho napadne ji uvěznit pod sebou, jenže ona ho převrátí a sedne si na něj. Svoji flašku vítězně třímá v ruce a mohutně se z ní napije. Pak se k němu nebezpečně přiblíží. Jejich rty od sebe dělí jen pár centimetrů. Slyší jeho srdce, které bije stejně rychle jako to její. Mělce dýchá jako on. Najednou začne toužit ochutnat jeho rty. Oproti ní Bucky není schopen ničeho. Jen na ní tupě zírá.

„Nikdy, opakuji nikdy, mi nešahej na alkohol a zbraně." řekne s vražedným pohledem a zvedne se z něho, jakoby se nechumelilo. Co to ksakru bylo?, začne panikařit. Vždyť ho chtěla políbit. Není blbá?

„Proč si vůbec přišel?" otáže se a otočí se na něj. Bucky je u baru a vybírá si vhodnou whisku. Poté si konečně nějakou vybere a otevře. Uzná, že sklenička je zbytečná a napije se rovnou z láhve.

„Nemohl jsem spát." pokrčí ledabyle rameny a ona se na něj smutně usměje.

„Tak to jsme dva." řekne a uhladí si svoje neposedné vlasy.

„Mám toho litování dost. Jde se trénovat." spráskne ruce Laila a vydá se do tělocvičny. Bucky tam jen zůstane zaraženě stát.

„Jdeš nebo se bojíš, že ti nakopu zadek?"křikne na něj a Bucky za ní vyrazí. Přejdou k ringu a než stačí něco Laila udělat, Bucky se na ni vrhne. Ona ho máchnutím ruky odrazí a přinutí svou sílu, aby mu dala ruce za zády. Bucky začne bolestivě skučet.

„Ujednáme si jedno pravidlo. Ty na mě nebudeš neočekávaně útočit a já nebudu používat svoje schopnosti, dobře?" zeptá se s úsměvem Laila.

„Platí." dostal ze sebe Bucky a ona ho milostivě pustí. Bucky si naštvaně promasíruje ruku. Postaví se před sebe a boj začne. Je to docela vyrovnané, ale je jasné, že se Bucky drží zpátky, aby jí neublížil a ani ona nejede na sto procent, protože jinak by ležel už dávno na zemi. Jakmile jsou oba dva úplně vyřízení, leží na žíněnce a koukají se do stropu.

Laila začíná mít hlad a to pořádný. Musí se hodně držet, aby nevyvedla nějakou pitomost. Musí vydržet do večera, i když to bude hodně těžké, ale nebude vysávat její a sestřiny kamarády. Taková mrcha ještě není. Z jejího přemýšlení ji vytrhne něčí hlas.