Pure light

6.

Probudí mě tiché oddechování. Když odlepím svá oční víčka za účelem najít zdroj toho rušivého zvuku, dostanu šok. Já ležím na Stevovi. To uvědomění mě nutí přemýšlet, co se včera stalo. Jakmile si vzpomenu, co se stalo, vzdychnu nad svými včerejšími činy. Jak jsem mohla povolit, aby tu zůstal? Možná to bylo únavou. Možná jsem se bála čelit svým nočním můrám sama. Nevím.

Každopádně to nebylo moudré rozhodnutí. Všechno na něj mě z nějakého nepochopitelného důvodu přitahuje. Jeho samotná blízká přítomnost nutí moje srdce zrychleně bít. Jeho modrošedé oči mě pokaždé zhypnotizují. Bože a to nemluvím o jeho svalech, na kterých ležím. Nechápu to. Potkala jsem tolik hezkých kluků, ale on je všechny předčil za jediný den. Středobod mých myšlenek se pode mnou pohne a překazí moje dumání. Zvednu hlavu a zahlédnu rozespalého Steva.

„Dobré ráno." popřeje mi zmateně.

„Dobré." popřeju mu vzápětí. Stevovi to chvíli šrotuje a pak se mu na obličeji objeví výraz pochopení.

„Můžu se zeptat, jak jsme se dostali do takovéhle pozice?" položím otázku, která mě jako první napadla.

„To kdybych věděl." zasměje se Steve a já se kochám pohledem na jeho úsměv.

Přeruší nás Jarvis. 

„Dobré ráno slečno Laureen a pane Rogersi. Jen vám mám vyřídit od pana Starka, že už je snídaně."

„Nevím, jak ty, ale já jdu ze sebe udělat člověka." usměju se na Steva.

„Já jdu taky." přitaká Steve a vyjde z pokoje.

Jakmile za Stevem bouchnou dveře, jdu udělat to, co jsem řekla. Po převlečení vyrazím směrem ke kuchyni. Tam najdu už převlečeného Steva a Tonyho. Zamumlám na pozdrav a loudavým krokem přijdu ke stolu s jídlem. Sednu si k poslednímu volnému místu a zkoumavě si prohlížím toust s vajíčky.

„Že by vařil sám Tony Stark?" otážu se překvapené a povytáhnu obočí.

„Ten určitě." zasměje se Steve.

„Naposled když vařil, málem podpálil celou Stark Tower." Při této větě dá Tony oči v sloup a já se uchechtnu.

„To říká ten pravý. Kdo spálil na uhel vánoční cukroví?" zeptá se naštvaně Tony a otočí se na Steva.

„Já spálil jenom cukroví, za to ty jsi podpálil mikrovlnku, když si ohříval jídlo, které ti připravila Pepper." ohradí se Steve a já to nevydržím a vyprsknu smíchy.

„Jak. Jak se ti to povedlo?" vydám ze sebe mezi nádechy.

„Prostě jsem na to jídlo v té mikrovlnce zapomněl. To se stává." mykne rameny Tony.

„Nechci ti nějak kazit iluze Tony, ale ne, tohle se normálně nestává." pokroutím hlavou.

„Tak jak jste si to včera užili?" snaží se Tony změnit téma.

„Jestli myslíš to pročítání desítek dokumentů o Kříži andělů, tak nic moc. Ještě nám polovina chybí." vzdychnu při představě dalšího pročítání. Neznám nic lepší na zahnání nudy. To víte, koukat na televizi jako normální člověk, je moc veliká nuda.

„No spíš jsem myslel večer." zazubí se Tony.

„Tony, já se Stevem nechodím, jen aby bylo jasno." řeknu klidně.

„Proč jste tedy spali spolu v posteli?" zeptá se šibalsky. Při této zmínce málem vyprsknu toast, který jsem do teď klidně žvýkala, a Steve na tom není o nic lépe. Jak o tom sakra ví?