Pure light

20.

Už čtrnáct dní nedělám nic jiného, než trénuji. Dvě hodiny denně s Nat, která se mě snaží přivést do blázince neustálím opravováním a připomínkami. Potom tři hodiny s Wandou, která mě učí se ovládat, jelikož při několik mých záchvatů vzteku, jsem pár lidí přimáčkla ke zdi. Nejčastěji chudáka Tonyho, jenž mě umí hodně rychle naštvat. Hned za ním je Nat. Potom už je to docela vyrovnaný. Moje moc, ale neposlouchá jen při vzteku. Několikrát se stalo, že mě Steve musel budit, jelikož podle jeho slov vše v místnosti včetně postele levitovalo. Skoro všichni se na mě dívají jako na bombu, která může za chvíli vybuchnout. Není to příjemný, ale mají pravdu. Naštěstí se už nestalo to, co s Wandou. Všichni si dávají pozor, aby Stevovi neublížili, jelikož se bojí o vlastní zdraví. Steve. Nad tím jménem se mírně pousměju. Bože, jsem v tom až po uši. Nikdy jsem nikoho takhle nemilovala. Jo, pár kluků jsem už měla, ale tohle je něco totálně výjimečného. Je jako moje druhá polovina. Vždy když jsem s ním, cítím se jako princezna. Z mého přemýšlení mě vyruší polibek na rameno.

„Nad čím dumáš?"zeptá se Steve.

„Nad vším a zároveň nad ničím." pokrčím rameny a přetočím se na druhý bok.

„Dneska mám konečně po dvou týdnech volno. Co budeme dělat?"otážu se a dám si ruce pod bradu.

„Já si bohužel musím něco zařídit." řekne sklesle Steve a chce se zvednout z postele, ale já ho chytím za ruku a strhnu ho zpět.

„Prosím zůstaň." zaprosím a jemně se dotknu jeho rtů. Steve si jenom povzdechne. „Nedělej mi to těžší." zakňučí.

„Co je tak důležité, že tě nepřesvědčím?" nadzvednu tázavě obočí.

„Jenom musím něco zařídit pro Furyho." řekne rychle. Lže. Je mu to vidět na očích a ještě k tomu se mu na čele udělala vráska, která tam normálně není.

„Vrať se brzy." řeknu a políbím ho. V ten moment se mu podívám do hlavy. On ho našel. On našel Buckyho. Povedlo se mu to. Počkat. Neříkal, že se ho pokusil několikrát zabít?

„Vždyť budu pryč maximálně tři hodiny." mávne nad tím rukou Steve a odejde. Já se bleskurychle převléknu a vyrazím za ním. Nemyslete si, že jsem nějaká stíhačka, ale Bucky se ho několikrát pokoušel zabít a co kdyby se mu to tentokrát povedlo. Vsugeruju mu okolí, které je beze mě, a následuji ho. Společně vejdeme do nějakého polorozpadlého skladu. Několikrát zatočíme v úzkých chodbičkách, až dojdeme do místnosti s přivázaným brunetem. Rozšířím pole svého vlivu. Vedle Steva zahlédnu černocha, který mu vysvětluje, jak ho spoutal. Přejdu k blíže k Buckymu a prohlédnu si ho. Je docela hezký, ale je na něm vidět, že je tady držený déle.

„Bucky? Pamatuješ si na mě?" zeptá se opatrně Steve.

„Samozřejmě." zvedne svůj pohled od podlahy.

„Jsi můj další cíl." ušklíbne se na něj a trhne kovovou rukou. Pouta se rozletí a on se vrhne na Steva.

V ten moment se dostanu do stejného transu jako u Wandy. Vše zruším a jedním máchnutím ruky Buckyho přišpendlím na zeď. Snaží se utéct, ale já mu nedám možnost. Ještě jednou na něj šáhneš a přísahám, že tě zabiju.

„Uvědomuješ si vůbec, že vyhrožuješ nájemnému zabijákovi?"sykne vztekle Bucky. Jsem si toho plně vědoma.

„Jak by mi mohla ublížit holka, jako jsi ty?" odsekne mi Bucky a já pomalu ztrácím trpělivost. Nepodceňuj mě. V tom mu začnu způsobovat bolest a on začne křičet. Cítím to už zas. Mohla bych ho teď a tady zabít. Jsem silnější. Ta moc, co mi koluje v žilách, je nesmírně silná. Jedna část mozku jí ještě odolává, ale začíná pomalu ale jistě prohrávat.