Skater Boy [CZ]

5. kapitola

Chris

„Kde jsi kur*a byl?!" zakřičel na mě otec, když jsem se vrátil domů. Bylo něco po osmé večer. Měl jsem si hlídat čas.

„Ve škole," odpověděl jsem. Bylo to první, co mě napadlo. Neumím lhát.

„Ve škole?!" zakřičel a já jsem přikývl, „volal mi tvůj učitel matematiky! Odešel jsi v polovině hodiny!" Nevěděl jsem, co na to říct. Mlčel jsem a kvůli tomu se otec naštval ještě víc.

„Tak kde jsi sakra byl?!" Každým slovem jeho tón hlasu sílil. Věděl jsem, co bude následovat.

„Ve skateparku," zašeptal jsem. Otec se ke mně přibližoval a já jsem se od něj snažil vzdalovat. Narazil jsem na stěnu.

„Hajzle," zamumlal a vrazil mi. Pekelně to bolelo. Než jsem se stačil vzpamatovat z první rány, vrazil mi další a další. Bolestí jsem se svalil na zem. Myslel jsem, že už mě nechá, ale to by nebyl on. Začal do mě kopat. Bylo mu úplně jedno, že ležím na zemi v křečovité bolesti. Bolel mě každý kousek mého těla.

„Máma by na tebe nebyla pyšná!" Přestal do mě kopat a odešel pryč. Nechal mě tam ležet. Řekl větu, které mě bolela. Cítil jsem, jak se slzy dostávají do mých očí. Nebreč. Hlavně nebreč, opakoval jsem si v hlavě.

Ráno jsem se probudil s obrovskou bolestí hlavy a břicha. Bylo to, jako bych měl kocovinu a bodal si nožem do břicha. Podíval jsem se do zrcadla v koupelně a leknul jsem se odrazu, který jsem uviděl. Pod pravým okem jsem měl obří monokl, který by nezakryla ani tuna make-upu nebo obří černé brýle. Po čele, nose a tvářích jsem měl krvavé škrábance.

Opláchl jsem si obličej a smyl zaschlou krev. Nebylo to o moc lepší. Stále jsem vypadal, jako by mě zmlátila parta boxerů. Ale nejhorší na to bylo, že to nebyli boxeři ani kluci, kteří by si chtěli něco dokázat. Byl to můj vlastní otec.

Mé břicho bylo poseté modřinami a pohmožděninami. Ještě štěstí, že to zamaskuju tričkem.

Dal jsem si černé brýle, které alespoň z poloviny zamaskovali ten monokl, a vyšel z domu. Nemusel jsem se bát o to, že mě otec nachytá. Dnes byl v práci už od rána.

Napsal jsem Izzy smsku, kde se sejdeme, a na skatu jel na určené místo.

Isabella

Chris:U městské fontány. TEĎ!

Stálo v smsce, která mi přišla od Chrise. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z pokoje. Musím se chovat, jako když jdu do školy, opakovala jsem si v hlavě.

Hlavně klid, „tak já jdu. Ahoj, mami," řekla jsem roztřeseným hlasem. Divila jsem se, že nic nepoznala. Lhaní není má silná stránka.

Celou cestu až k fontáně jsem utíkala. Nechtěla jsem, aby na mě čekal moc dlouho. Viděla jsem, jak tam sedí s mobilem v ruce a se skateboardem položeným vedle jeho nohou. Ani si mě nevšiml.

„Ahoj," řekla jsem a on zvedl hlavu. Naskytl se mi pohled na jeho tvář, která byla pokrytá škrábanci, a pod okem měl velký monokl, který se snažil zakrýt brýlemi. Ani jsem nečekala, až mě pozdraví zpátky a řekla jsem, „Ježiši, co se ti stalo?" Sundala jsem mu brýle. Viděla jsem ten monokl v celé velikosti a musím říct, že byl vážně obří.

„Nějací blbečci mě včera napadli," odpověděl a znovu si nasadil brýle. Už jsem k tomu chtěla něco říct, ale Chris mě přerušil, nejspíš chtěl změnit téma, „znám tady jeden skvělý plac, kde nechodí moc lidí. Pojď!" Přikývla jsem a šla těsně vedle něj přes náměstí do zapomenuté uličky, kde jsem nikdy předtím nebyla. Chris se zastavil a usmál se.

„Jsme tady," oznámil a položil skateboard na zem. Trochu jsem se bála, že si něco zlomím.

„Jen si na něj stoupneš a pomalu se rozjedeš. Není to nic těžkého," vysvětloval, zatímco mi to názorně ukazoval. Přikývla jsem a udělala, jak řekl. Stoupla jsem si na skateboard, odrazila se levou nohou a pomalu se rozjela. Zatím to opravdu nebylo nic těžkého.

„Nebudu tě učit žádné triky, jsi začátečník a bylo by to nebezpečné. Zkus se rozjet rychleji," řekl. Udělala jsem první krok: stoupla jsem si na skate a za odrážení levé nohy jsem se rozjela. Byl pro mě problém udržet rovnováhu. Spadla jsem, ale myslím, že tohle se stává všem začátečníkům.

„V pohodě?" zeptal se a pomohl mi vstát. Přikývla jsem a oprášila si špínu z džínů. Řekl mi, abych si stoupla na začátek skateboardu. On si jednou nohou stoupl dozadu a druhou na zem. Chytl mě za ruce, abych nespadla a pomalu se rozjel. Jeho ruce pustili mé a přemístili se na mé boky. Pod jeho dotekem jsem se cítila... divně? Nedokázala jsem ten pocit popsat. Nemohla jsem se na nic soustředit. V hlavě jsem měla jen jeho ruce na mých bocích. Taky ta jízda podle toho vypadala. Ani jeden z nás se nesoustředil, na co měl. Skončili jsme na zemi v záchvatu smíchu.

„Možná bychom toho měli pro dnešek nechat," řekl, jakmile jsme se oba zase postavili na nohy.

„Rozhodně," souhlasila jsem. Šli jsme zpátky do města, Chris mi koupil zmrzlinu a sedli jsme si na betonový schodek fontány. Lízali jsme zmrzlinu a povídali si.

„Jak to jde ve škole?" zeptal se mě.

„Představ si soukromou školu plnou snobských holek a několik namyšlených učitelů."

„Každá škola je stejná," řekl a já přikývla. Všude jsou namyšlení lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou něco víc.

Chris si z kapsy vytáhl krabičku cigaret a zapalovač.

„Ty kouříš?"

„Někdy," pokrčil rameny a zapálil si jednu z mnoha cigaret, které se nacházeli v krabičce. Já jsem ještě nikdy nekouřila a ani nechci. Možná je to divné, je mi sedmnáct a ještě nikdy jsem nekouřila, dnes to zkouší děti v sedmi letech.

Každým jeho potáhnutím kousek cigarety ubyl. Cítila jsem kouř, který mi nebyl příjemný, ale nedávala jsem to na sobě znát.

„Sakra," zamumlal Chris a rychle uhasil cigaretu. Nechápala jsem, co se děje. Zmateně jsem se na něj dívala, ale on mi nevěnoval pozornost. Zíral dopředu na chlapa, který se k nám rychlým krokem přibližoval. Neměla jsem tušení, kdo to byl, ale podle Chrisova pohledu to nebyl nikdo, koho měl rád.

„Jak to, že nejsi ve škole?!" zakřičel na něj, když k nám přišel. Popadl Chrise za tričko a postavil ho na nohy. Chris nic neříkal, jen hleděl do země. Zmateně jsem vstala. Nevěděla jsem, co mám dělat. Ten chlap, asi jeho otec, mu dal pohlavek. Chtěla jsem něco říct, ale bála jsem se. Pak ho rukou postrčil dopředu na znamení, že má jít. Vzdalovali se ode mě, následně nasedli do tmavě modrého auta a odjeli. Stále jsem tam zmateně stála. Nechápala jsem, co se stalo.