Díky královu rozkazu...

46

„Co váš bok?" zeptala se.

„Zahojí se, není to hluboké," mávl rukou Cormag.

„Až bude po boji, ošetřím vám to."

„Měl bych se omluvit vašemu meči, že jsem ho nazval ozdobeným párátkem. Právě mi zachránil krk."

„Právě jsem chtěla říct to samé," rozesmála se Willow.

„Díky, lady. Omlouvám se, jestli jsem kdy pochyboval o vašem meči nebo o vás," řekl už s vážnou tváří Cormag.

„Omluva se přijímá."

Willow z legrace udělala pukrle a rozhlédla se po bitevním poli. Bylo prakticky dobojováno. Jak by ne, na jednoho Lochova vojáka připadali dva horalové a spousta ostatních ani neměla šanci do boje zasáhnout. V ohromné přesile, byla jejich síla. Jediné místo, kde ještě zuřil boj, muž proti muži, bylo poblíž Lochova tábora. Willow se prodírala bojovníky, kteří stáli v kruhu kolem těch dvou bojujících mužů. Když přišla blíž, viděla, že bojuje král proti králi. Pohledem prohledávala okolí. Její oči přeskakovaly z jednoho na druhého. Srdce jí zběsile bušilo, ruce se jí potily nervozitou. Byla si jistá, že tam mezi nimi někde je. Uviděla Harolda, zamířila k němu. Kde je Harold, bude i Angus.

-----------------------------------------------------------

Proběhl jsem bránou s ostatními za zády. Hned jsem se pustil do boje, tohle jsem chtěl udělat už dlouho. Lochovi vojáci moc dobří v boji nebyli, ale to mně nevadilo, alespoň bude brzy dobojováno a já budu dřív doma. Všichni už mi chyběli. Otočil jsem se, chtěl jsem zjistit, jestli se nějaká svině nesnaží dostat do hradu. Most zel prázdnotou. Jen o kus dál byl Harold, který stál na místě a nemohl odtrhnout zrak od nádherné ženy na koni, která svým mečem dokázala nemožné. Bylo vidět, že se pro Harolda zastavil čas. Fascinovaně doslova civěl na její umění s jakým svůj meč ovládala. Každé seknutí i úder, vše bylo vedeno s přesností a ladným pohybem ruky, jakoby meč nic nevážil. Vlasy, které se jí z copu rozpustily, nyní divoce vlály kolem její hlavy a užívaly si svojí volnost a svobodu. Úsměv zdobil její sluncem opálenou tvář, všemu vévodila vášeň pro boj, vepsaná v jejím pohledu. Harold ani neslyšel, že na něj řvu:" Pozor!" Dál sledoval tu krásu, za kterou by umíral. Málem se tak i stalo, kdyby mě neznámá neslyšela, neotočila koně a nezasáhla. Hrot jejího meče těsně minul Haroldovo rameno, aby našel svůj cíl. Nepřátelský voják se skácel mrtev k zemi.

„Vzpamatuj se, vojáku, si moc snadný terč," nabádala ho neznámá.

To teprve vytrhlo Harolda z transu:" Jsem tvým dlužníkem, paní," řekl ochraptěle. Právě si uvědomil, že žije jen díky ní.

„Bylo mi potěšením," usmála se a pokračovala směrem k dalším nepřátelským vojákům, jejichž řady se rychle tenčily. Nakonec neodolala a ještě jednou se otočila, aby si prohlédla právě zachráněného vojáka. Od smrti jejího milovaného manžela to byl první muž, který jí zaujal.

Dál jsme bojovali a mně konečně došlo, kdo nám to přijel na pomoc. Legendy a vyprávění, o bojovnících z hor, nelhaly. Od pohledu vypadali hrozivě a jejich umění boje bylo famózní. Byl jsem rád, že jsou na naší straně. Kdo je přesvědčil, aby nám přišli na pomoc? Doufal jsem, že se to brzy dozvím. Kousek ode mě bojoval jeden z horalů, se samotným králem Lochem. Bylo mi jedno, jestli ho zabije nebo ne, ale náš král byl jiného názoru.

„Přenechte mi ho, ten je můj!" rozkázal.

Horal se ušklíbl, ale místo králi přenechal. Tak začal boj krále proti králi.

„Vzdávám se," oznámil král Loch.

„Opovaž se, takovou možnost jsi měl a po celou dobu obléhání jsi ji nevyužil. Teď takovou šanci nemáš. Bojuj!" rozkázal mu náš král.

Mně přišlo divné, proč by se měl vzdávat Loch během obléhání a ne my, ale popravdě mi to bylo jedno. Věděl jsem, že ho král nenechá odejít, což se mi potvrdilo za malou chvíli.

„Zabiju tě! Šanci na další boje s mým královstvím, nebo další obléhání mého hradu, už mít nebudeš. Měl jsem tě zabít během boje před lety, stejně tak mého bratra. Nespolčili byste se, smrt by vám to nedovolila," tvrdým hlasem mu řekl král.

Jejich boj pokračoval.

Podle únavy krále Locha mi bylo jasné, kdo bude vítěz. Harold se postavil vedle mě,  nesledoval však boj králů, ale onu neznámou horalku, která mu před pár okamžiky zachránila život. Podle výrazu jeho tváře mi bylo jasné, že v tom lítá až po uši. Usmál jsem se. Uslyšel jsem, že na mě někdo volá. Otočil jsem se po hlase a viděl, že je to jeden z našich a snaží se udržet na nohou Wallise, nejmladšího z královských vojáků. Přispěchal jsem mu na pomoc a spolu jsme ho, každý z jedné strany, podepřeli a odváděli ho do hradu na ošetření.

-----------------------------------------------------------

Camron s Alexem zůstali vzadu, jak slíbili. Oba měli oči navrch hlavy, jak se snažili dohlédnout co nejdál. Trochu sice popojeli na jejich koni dopředu, ale dál se neodvážili. Slib je slib. Až k nim se nesl hluk z bojiště. Kluci nakonec slezli z koně, neudrželi se a začali spolu bojovat. Málem si v zápalu boje nevšimli postavy, která se k nim rychle blížila.

„Hele, někdo jde?" ozval se Alex jako první.

„Naše chvíle je tady," usmál se Camron.

Postava byla zahalena v plášti, klobouk měla nasazený hluboko do čela.

„Hej, kam jdete a kdo jste? Máme to tady na starost," zavolal Camron.

„Hleďte si svýho," dostalo se jim odpovědi.

„To nemůžeme. Máme své rozkazy. Nikdo přes nás od hradu nesmí projít," řekl Alex a bojovně vystrčil bradu.

Postava se zastavila.

„Hele, má fousy. Je to chlap," pošeptal ještě bratrovi Alex.

Chlapík se zastavil a pokukoval po jejich koni, který se pásl nedaleko.

„To ať vás ani nenapadne! Ten je náš," varoval ho Camron.

„A kdo mi v tom zabrání?" ušklíbl se neznámý.

„My dva," vyhrkli oba najednou a zaujali bojový postoj.

Neznámý si sundal klobouk a plášť. Jílec meče, který se mu zatím houpal u pasu, pomalu uchopil do pravé ruky.

„Vážně?" uchechtl se.

„Ano, pane. Nechte ten meč na pokoji a sedněte si na zem. Jen co se máma vrátí a zjistí kdo jste, pustí vás," zkusil to po dobrém Alex.

„Mám na spěch, s vámi budu raz dva hotov," vytáhl meč," nejspíš jste nikdy neslyšeli, že králův bratr Brodrick, je mistr v ovládání meče?" zeptal se.

„Ne, ale..." nestačil Camron doříct větu, protože byl přerušen.

„Tak teď to slyšíte a nejen to, sám Brodrick vám to ukáže," a udělal krok v před.

Kluci se ani nehnuli, jen se na sebe podívali.

„Slyšeli jsme jinou věc..." chtěl Camron dopovědět, co před chvílí začal.

„Jste zrádce, co se spolčil s tou sviní Lochem a málem nám zabil tátu," přerušil ho vztekle Alex.

„A za to chcípneš, ty prase," dodal Camron.

Oba si připadali jako udatní bojovníci, Brodricka tím dost naštvali, obvzlášť, když ho nazvali prasetem. Králův bratr zařval a hnal se na ně.