Harley Quinn:He is coming.... (CZ)

30.

//Pohled Jokey//

Nemám absolutní ponětí jak dlouho tady asi jsem zavřená. Vždycky příjdou , připoutají mě , několik minut do mě pumpujou elektřinu a pak mě odvážou a odejdou. Vím ,že je něco špatně. Užívám si to. Ta bolest už není bolestí nýbrž je to příjemné. 

Znovu se otevřou dveře a já už natěšeně sedím na sedátku ,ale postava jen stojí ve dveřích.  Zvednu se z mého křesílka. Netuším co je to za člověka ,ale toužím po jeho krvi na mých rukou. Košile ,která mi byla ještě nedávno těsná na mě visí. A teď mi zbývá jen jedna vražda ke svobodě. ,, Co jsi zač? " Zeptala jsem se chraplavě. Zabodnu do něj jeden osten z mého náramku ,který mi nesebrali. Idioti.

Nečekala jsem na odpověď a skočila jsem po něm. Celkem mě překvapila jeho síla. Odmrštil mě pryč a při tom se smál jak idiot. To,ale nebyl smích mého táty. Znám všechny verze jeho smíchu ,ale tenhle to není. ,,Pojď vypadnem odtud. " Ne to není možné. Jeff. Jak to přežil? Upřímně jsem tajně doufala ,aby utekl. Vždycky mě to němu nějak táhlo ,ale byl až moc vážný a taky mám chlapce zakázané. ,,Jeffe...." Řekla jsem tiše a zvedla se. ,,Jokey.... Díky moccc! Konečně jsem díky tobě prozzzřel!!!"  Řekl energicky . ,,Ale jak jses sem dostal?" Zeptala jsem se jak jsme šli tichou chodbou.  Když ho ozářilo světlo všimla jsem si jeho kůže. Byla stejně bílá jako ta moje. Pohlédl na mě když si uvědomil ,že ho pozoruji. Měl ústa prořízlé do úsměvu a nemrkal. Neměl oční víčka.

Nevím proč ,ale jeho nová image mě vzrušovala dvakrát tolik co předtím. Pohled ode mně odvrátil a řekl:,, Tvůj táta na tebe čeká v továrně. Zavezu tě tam." Natěšeně jsem zatleskala. Na rodiče jsem se strašně moc těšila. Hopsala jsem chodbou. Zajimavé bylo ,že kdykoliv jsem se vzbudila byla jsem čistá .  Rozhodně bych Jeffovi polichotila ,ale v tomhle areálu táta stoprocentně všechno vidí.

Jakmile jsme sedli do  nákladního prostoru bílé dodávky ,kterou řídil James- Tátova nejvěrnější gorila - objala jsem ho. ,,Sekne ti to Jeffrey" Řekla jsem a políbila ho na líčko. Ztuhl. Já se uchechtla a odtáhla se . Je jedno kým se stal. Pořád po mě jede. To není teorie nýbrž fakt. Dodávka zastavila a já otevřela dveře. Věděla jsem kudy do továrny a tak jsem šla a Jeffa táhla za sebou. Chtěl utéct ,ale to se mu nepovede. Půjde se mnou i kdyby nechtěl. Na rampě nad chemikáliemi stál táta ve zlatém saku.

 //Pohled Harley//

Celkem mě překvapilo když mi Mr.J řekl ,že Jokey jela na měsíc do Tokia . Dneska se ,ale už měla vrátit a za to jsem byla ráda. Ten měsíc bylo doma jaksi ... prázdno. Když jsem se Jokera zeptala jak to ,že se neozve odůvodnil tak ,že se musí soustředit na výcvik.Celé se mi to nějak nezdá. Možná to byl jeden z důvodů ,že jsem měla pocit být od Jokera odtažitější. Bylo 14:00 tak jsem šla čekat do podzemního parkoviště.

Čekám hodinu ,ale nic. Asi se zpozdilo letadlo . Řekla jsem si a šla zase nahoru.

***Mezitím v továrně, Pohled Jokey***

Běžím k němu rychlostí blesku a ihned ho objímám. On jen moje objetí přečkává a když se odtáhnu hází po mě fialové kimono. ,,Obleč si to." Zavrčel chladně a já poslechla ,,Ale proč?" Řekla jsem když už jsem byla oblečená. ,,Máma se tě bude ptát jak bylo v Tokiu a ty řekneš ,že skvěle jasný?!" Kývám . Nemůžu mu odporovat. Potom mi podal revolver. Nechápavě jsem na něj pohlédla. On ukázal na Jefferyho. Začali se mi klepat ruce.  Mrkla jsem na něj a doufala ,že to pochopil. Zhluboka jsem se nadechla a střelila ho těsně nad hlavu. R I P Jeffovi vlasy. Táta se začal smát jako pomatený. ,,Hodná hol-" Nedořekl to ,protože jsem k němu přišla a namířila na jeho hlavu.

,,OOOOO tady někdo začal rebelovat co? Tak dělej! Zmáčkni to!!" Pustila jsem pistoli na zem. Nedokážu to. ,,Hloupá ,hloupá, hloupolinká malá Jokey. Tady má někdo Quinzelovský geny! Ty budeme muset spálit!  Na to mě strčil z rampy a já padala.   Spadla jsem do jedné z těch kádí. Dopadla jsem na dno. Pálelo to , štípalo. Po chvíli jsem cítila ,že se ta tekutina vypouští.

Po chvíli jsem ležela na prázdném dně. Táta stál v otevřených dvířkách a asi deset metrů za ním Jeffrey. Zvedla jsem se a tátu odstrčila. Běžela jsem za Jeffreym.  V rychlosti jsem mu zašeptala: ,,Dnes o půlnoci na starým šibeničním vrchu. Teď uteč" V rychlesti jsem otřela moje rty o ty jeho a poslušně šla za tátou. ,,Takže Jokey si našla psycho-chlapceeeee?" Řekl táta . ,,Jdi do prdele." Štěkla jsem a on se zasmál ,,Tak se mi líbíš. Nebojácná. Nechceš kérku?" Otevřela jsem pusu dokořán. ,,To jako můžu?"   On se znovu uchechtnul ,,Můžeš? Musíš!" Řekl a podal mi moje oblečení. Asi se z něj stala moje uniforma. ,,Máma bude nasraná. Asi budeme mít oba zaracha." Řekl spiklenecky a já se zasmála ,,Koho zajímají zákazy? Ty jsou tu přece od toho aby se porušovali ne?"  ,,Bože ty seš perfektní! Jedeem!" Celou cestu jsme se řechtali. 

Taková šílená rodinka

Pokračování příště...