Znala jsem Siriuse Blacka II ✔

Harry se učí Patrona ✔

Po Vánocích si Oliver promluvil s Harrym ohledně dalšího zápasu. Měl strach, aby se Harrymu něco nestalo, kdyby na dalším zápasu byli opět mozkomorové. Harry se rozhodl, že zajde za Remusem, aby mu s tím pomohl, protože mamka byla v jednom kole. Byli domluvení na čtvrtek večer. Jsem ráda, že se jim Harry naučí bránit. Naštěstí, narážky na tátu slýchám čím dál méně často, tak jsem celkem v dobrém rozpoložení, ale to bych nebyla já, kdyby mi někdo nebo něco nepokazilo náladu. Šla jsem ze schodů a nějak se mi zamotaly nohy, no prostě jsem se už viděla rozpláclá někde dvacet metrů pode mnou, když jsem přistála v něčí náruči. Celá rozjařená jsem se podívala na svého zachránce, ale když jsem zjistila, kdo mě to vlastně chytil, tak se o mě pokoušely mdloby. Byl to Draco Malfoy a tak nějak divně se na mě usmíval.

,, Ehm, díky za záchranu," zamumlala jsem, ale on mě pořád držel. 

,, Promiň, ale byl bys tak hodný a pustil mě?" řekla jsem podrážděně, ale žádná reakce. Pořád jsem na něj byla přitisknutá a on mě držel kolem boků.
,, Malfoy, naposledy tě žádám, abys mě pustil-"
,, To mě ani nenapadne, Blacková," řekl a mě se zastavilo srdce. Jak to sakra ví?
,, Měl by sis zajít na ošetřovnu a udělat něco se svou pamětí, já jsem Whitová."
,, Nemysli si, že nevím, kdo je tvůj otec," řekl až překvapivě klidně a stále se usmíval.
,, A kdo, ty detektive?"
,, Jako bys to nevěděla. Sirius Black, přece," odpověděl nezaujatě a začal si hrát s pramenem mých vlasů.

,, To není pravda."
,, Ale je. Tvoje matka tomu krvezrádci dala přednost před mým otcem a je jisté, že žila s ním, teda dokud neskončil v Azkabanu, jak...nemilé."
,, Co po mně chceš?" zeptala jsem se ledově.
,, Ještě nevím, ale neboj se, dám ti vědět."
,, Snad mě nehodláš vydírat, i když, ty a tvůj otec jste schopni všeho," řekla jsem znechuceně. 
,, No dovol, škoda, že nechodíš do Zmijozelu. Jsi přece čistokrevná čarodějka, proč se zahazuješ s Potterem, Grangerovou a Weaslym?"
,, Protože to jsou mí přátelé a mají mě rádi."
,, Uvidíme, jak se budou tvářit, až zjistí, kdo je ve skutečnosti tvůj otec."
,, Proč jsi tak bezcitný, Draco? Nemusíš být jako tvůj otec. To mi opravdu tak toužíš ublížit?" řekla jsem tiše a sklopila oči. Tohle ho hodně zaskočilo.
,, Já, jen, chtěl jsem. Nejdřív, byl jsem na tebe naštvaný a chtěl jsem tě mít v hrsti. Myslel jsem si, že jsi nafoukaná a namyšlená. Čekal jsem, kdy na tebe narazím. A vida, spadla jsi mi přímo do náruče. Řekl bych, že mi začneš nadávat a chovat se jako Potter a asi jsem se spletl."

,, No, já bych od tebe čekala, že mě pustíš a necháš, abych sletěla."

,, Já od sebe taky."
,, Hodláš mě...prozradit?" zeptala jsem se tiše a se strachem čekala na odpověď.
,, Já nevím, asi ne. Sakra, něco mě nutí, abych na tebe byl milej!"
,, No, nebylo by to špatné. Pokud na mě budeš milý ty, budu i já na tebe, je to jednoduché."
,, Zatím si to nechám...pro sebe."

,, Na Malfoye jsi nějak...velkorysý."

,, Já vím."
,, Nemohl bys mě už pustit? Kdyby mě takhle viděla Parkinsonová, tak mě utluče."

,, Co je mi po ní?" řekl líně, ale mě se to přestávalo líbit. Každou chvíli tudy musí někdo projít.
,, Každou chvíli může někdo jít kolem a ty určitě nechceš, aby Zmijozelského prince viděli s nebelvírkou," zkoušela jsem všechno možné, jen aby mě konečně pustil.
,, Zatím nikdo nejde, takže-"
,, Draco, prosím, pusť mě už. Musím jít-"
,, Okamžitě ji pusť Malfoyi!" ozvalo se za námi. Byl to Oliver a já mu byla neskutečně vděčná. Malfoy mě neochotně pustil a když šel kolem Olivera, oba se propalovali pohledem.
,, Ještě jednou se jí dotkneš, tak za to zaplatíš," ucedil Oliver a Draco zmizel v další chodbě.
,, Jsi v pořádku, co po tobě chtěl?"
,, Nic. Zakopla jsem na schodech a on mě chytil. Pak mě nechtěl pustit."
,, Opravdu?"
,, Ano," řekla jsem a snažila se, aby to vyznělo pevně.