Znala jsem Siriuse Blacka II ✔

Usmířila jsem se s Ginny ✔

Červnové sluníčko se dralo do Velké síně a osvětlovalo dlouhé kolejní stoly, kolem kterých právě obědvali studenti všech ročníků. Harry s Ronem byli zrovna v živém rozhovoru, Ginny ale seděla zaražená jak špunt v sudu. Všimla jsem si, že se celá třese. Ruce měla v klíně, já je pod stolem našla a stiskla.
,, Ginny, to bude dobrý, řekni mi už, co se děje," řekla jsem tiše a Ginny se na mě unaveně podívala.
,, Ségra, přijdeš mi nějaká nesvá," řekl Ron ne příliš citlivě, vyrušil nás při rozhovoru a Ginny uhnula pohledem. Věděla jsem, že ji něco trápí.
,, Já, ehm, musím vám něco říct," vyhrkla najednou, zrovna když přišel Percy. Konečně se rozhodla nám svěřit!
,, Ginny, jsi už po jídle, rád bych si sedl, mám hlad jako vlk," řekl Percy panovačně a naznačil Ginny, aby mu uvolnila své místo. Než jsem ji stihla zadržet, Ginny se zvedla a utekla.
,, Tys tomu teda dal, Percy," neodpustila jsem si. Zatroleně!
,, Co je?" odsekl a já otráveně zakoulela očima. Nic, troubo!
,, Zrovna nám chtěla něco říct," řekla jsem pichlavě a zvedla se k odchodu.
,, Jistě to nebylo nic důležitého...no....ehm, možná vím co," zakoktal se Percy a já se zastavila. Tak tohle si poslechnu!

,, Tak řekni," vyzval ho Ron.
,, Ehm, Ginny mě při něčem přistihla a slíbila, že to nikomu neřekne," řekl Percy neochotně a já radši šla, aby se mi neudělalo špatně z představy, že ho Ginny přistihla při leštění zábradlí.
,, A při čem, Percánku," ušklíbl se Ron a já jsem s rozhodla zmizet pro případ, že by to opravdu řekl.

Kvůli útokům nesmí studenti chodit sami, ale s doprovodem učitele. Já, Harry a Ron jsme museli vzít za vděk Lockhartem, i když se jeho přítomnost ani jednomu z nás příliš nezamlouvala. Ale lepší než drátem do oka!

,, Pane, už to máme jednu chodbu, můžeme dojít sami?" pípl Harry a prosebně zamrkal.
,, Dobrý nápad, Pottere, musím se jít připravit," řekl Lockhart potěšeně a zmizel. Šli jsme dál a narazili na Mc Gonagallovou. Minnie vypadá, jako by se nám chystala vynadat.
,, Co tady děláte?" křikla po nás smutně. A je to tu!
,, No, ehm, víte, už dlouho jsme neviděli Hermionu a stýská se nám po ní, opravdu. Chtěli jsme jí říct, že už brzy bude zase s námi," vykoktal ze sebe Harry a já s Ronem jsme ho podpořili pohledem smutného štěněte.
,, Ach, ano, chápu vás, tak jděte. Musí to pro vás být těžké," řekla unaveně a odešla.
,, Páni, Harry, to bylo geniální, jen teď musíme jít na ošetřovnu," povzdechl si Ron. Pokračovali jsme potemnělými chodbami až k ošetřovně, kde bylo díky bohu liduprázdno. Vešli jsme za paravan a Hermiona tam pořád jen nehybně ležela. Pohladila jsem ji po ruce a všimla jsem si, že v ní něco svírá, byl to kousek papíru. Co když se pustila do pátrání na vlastní pěst a objevila něco, co neměla?

,, Harry, Rone, podívejte!" řekla jsem a papírek rozložila. Tolik mě zajímá, co tam je!
,, Ze všech nestvůr a příšer nejvražednější je bazilišek. Tento had může dorůstat obludných rozměrů a žít mnoho set let. Bazilišek zabíjí své oběti dvěma způsoby. Jeho jed zabíjí do minuty a na koho pohlédne, ten ihned zemře. Pavouci před ním prchají, neboť on jest jejich úhlavním nepřítelem," četla jsem a pod tím bylo napsané Hermioniným písmem: Potrubí.
,, To je ono, ten netvor je bazilišek!"vyhrkla jsem třesoucím se hlasem a sledovala reakce Rona a Harryho.
,, Tak proč nikdo neumřel?" zeptal se Ron udiveně. Chvíli jsme nad tím dumali, než se svou teorií jako první vyrukoval Harry.

,, Nikdo ho totiž neviděl přímo, Colin ho viděl přes fotoaparát, Justin přes Skorobezhlavého Nicka, který do dostal naplno, ale byl to duch, takže nemohl znova umřít. Hermiona ho viděla v zrcátku."
,, A paní Norrisová?" ptal se znova dychtivě Ron. Mysli, Sel, mysli!
,, Tehdy Uršula vyplavila koupelnu, byla tam voda," došlo mi a Harry zakýval.
,, Ano," dodal a všichni jsme byli neskutečně dychtiví po dalších odpovědích.
,, Ale jak se taková obluda mohla pochybovat po hradě?" ptal se opět Ron. Odpověď na jeho otázku stála napsaná Hermiononým písmem.
,, Potrubím," řekl Harry, ,,když jsem ten hlas slyšel, tak se hýbal," dodal.

,, A kde je vchod do Tajemné komnaty? Někde v umývárně?" ptal se Ron.

,, V umývárně Ufňukané Uršuly!" vyhrkl Harry a všichni jsme se rozběhli k oné místnosti. Bohužel pro nás jsme se oficiálně nesměli pohyboval po hradě sami, tak jsme museli být ostražití, aby nás nechytil některý z profesorů. Byli jsme zrovna schovaní za rohem, když jsme uslyšeli hlasy.

,, Zmojozelův dědic nám nechal další vzkaz," řekla Minnie a my ani nedutali.

,, Její kosti zůstanou v komnatě ležet navždy," opakovala vystrašeně madame Pompfeyová a mně přejel mráz po zádech. Co to má zatraceně znamenat?!

,, Koho unesl?" zeptala se madame Pompfreyová.

,, Ginny Weasleyovou," řekla Minnnie a já sebou trhla, ne Ginny, sakra, to ne! Chtěla jsem se rozběhnout, ale Harry mě chytil za rameno a stáhl mě zpátky.
,, Přišel jsem o něco?" zahlaholil někdo, podle hlasu Lockhart.
,, Ten netvor odnesl jednu studentku, přišla vaše chvíle. Včera jste přece říkal, že celou dobu víte, kde je vchod do Tajemné komnaty," utrousil škodolibě Snape.
,, Výborně, necháme to na vás, Zlatoslave," ukončila debatu Mc Gonagallová.

,, Harry, musíme tam jít, musíme Ginny zachránit," naléhala jsem, ale Harry mě zadržel. ,, Teď se tam nedostaneme, je tam moc velký povyk. Musíme počkat. Zajdeme do společenské místnosti a na něco přijdeme, neboj," řekl a já si povzdechla. Má pravdu. Když jsme se posadili na pohovku, Harry dostal nápad.

,, Já a Ron zajdeme za Lockhartem a zkusíme ho donutit, aby šel Ginny zachránit. Ty, Sel, zůstaň raději tady."

,, To teda ne, jdu s váma!" protestovala jsem, ale nebylo mi to nic platné. Musela jsem se smířit s tím, že bude nejlepší, když to nechám na nich. Rozloučila jsem se s Harrym a Ronem a vešla do dívčích ložnic. Bylo mi mizerně. Mé nejlepší kamarádce jde o život a já tady musím trčet, to je vážně super! Raději jsem přestala myslet a usnula tupým spánkem.

,, Selene, vzbuď se!" třásl se mnou někdo. Otevřela jsem spánkem zalepené oči a uviděla nad sebou zrzavou pihovatou tvář. Cože, Fred Weasley?! Zatraceně, jak ten se sem dostal?!
,, Hm, co tady sakra děláš, tohle jsou dívčí ložnice!" okřikla jsem ho rozespale.
,, Ginny je na ošetřovně a mimochodem, nejsem tady poprvé," řekl s úšklebkem Fred a zmizel. Jeho slova mě okamžitě probrala. Rychle jsem na sebe naházela nějaké oblečení, vyčistila si zuby a běžela za Ginny. Rozrazila jsem dveře ošetřovny a ona tam seděla na posteli. Vedle zkamenělé Hermiony. Achjo, už aby byla zase živá a zdravá.
,, Ginny, proboha, jsi v pořádku, jak ti je?" vykřikla jsem a pevně ji objala. Ginny se celá třásla.
,, Selene, můžeš mi odpustit?" vzlykala a já ji stiskla ještě pevněji. Usmívala jsem se, zatímco mi po tváři stékaly horké slzy.
,, Ty za to jistě nemůžeš, Ginny, jak bych ti to mohla dávat za vinu. Řekneš mi teď konečně, kdo ti to udělal?" zeptala jsem se klidně.

,, To ten Raddleův deník, on mě ovládal, já vážně nechtěla, ale on mě donutil. Nechtěla jsem na tebe být ošklivá, vážně ne," šeptala Ginny roztřeseným hlasem.
,, Pšš, to je v pořádku, už se tím netrap," řekla jsem a hladila ji po zádech.
,, Sel, jsi ta nejlepší kamarádka, jakou si člověk může přát,"řekla a já zrudla. To jistě, hlupáčku můj.
,, Ehm, no, to nesmíš tak brát, jsi ehm, rozrušená," vysypala jsem ze sebe rozpačitě nad jejími slovy.
,, Ale stejně," řekla a usmála se na mě. Věděla jsem, že teď je už všechno v pořádku.

Tak, je tady další kapitolka a pomalu se blížíme k prázdninám, kdy se to už konečně zase rozjede, protože uteče Sirius, mega moc se na to těším! Trojka byl vždycky můj nejoblíbenější díl :D Jinak, budu ráda za votes/komenty, dává mi to chuť dál psát:) Příjemné počtení vám přeje vaše sprucelady123.