Holidays/with Cameron Dallas

To nemůže být pravda

Dnes je druhý den po příletu. Vybavují si své veci a s nimi vzpomínám na vsechny zážitky. Jsem doma sama, takže si užívám klidu a samoty. Když jsem si vsechno oblečení dala do pračky, šla jsem dolů a začala kuchtit něco k obědu. Rozhodla jsem se pro obyčejné špagety. Sedla jsem si ke stolu a začala jíst. Potom jsem si sedla na gauč a pustila televizi. Dávali nějakou blbost, tak jdeme e na to jen tak po očku koukala a po chvíli usla. Po zhruba deseti minutách spánku mě vzbudil nekonečný zvonění zvonku. Bylo to porad a porad dokola. ,, Nojoo, uz jdu" Křikla jsem rozespale na znamení, ať už nezvoní.
Když jsem otevřela dveře, stál tam Cameron s kamenným výrazem. Hbitě a silně mě beze slov obejmul. Vůbec jsem nechápala, co se děje, do doby než začal mluvit. ,,Nnnnicole, stalo se něco strašného." Řekl skoro se slzami v očích. Ttvoje prarodiče měli autonehodu. Jsou v kritickém stavu v nemocnici." Dořekl.
Když jsem uslyšela tu nejhorší zprávu mého života, absolutně se mi podlomily nohy. Spadla jsem na zem a omdlela. Zdal se mi sen. Šla ke mně tmavá postava. Porad se přibližovala. Když se začal přibližovat, zjistila jsem, že nemá obličej. Když byl asi metr ode mě, slyšela jsem jen: ,,Nicole, Nicole, vzbud se." V tu chvíli jsem otevřela oči a videla Camerona, jak nademnou sedí s vyděšeným výrazem. Já prudce vstanu a on mě obejme. ,, Neboj, babi a děda budou v pořádku, slibuji." Řekl uklidňujícím hlasem. Teď mi volali z nemocnice, že děda je na tom uz skoro úplně dobre a babička jeste půjde na operaci, ale urcite to také dobre dopadne. Chceš jet za nimi?" Dopovede. ,, Urcite" Odpověděla jsem. Nastoupili jsme do Cameronova auta a jeli směr nemocnice. Když jsme přijeli, nahlasili jsme se na recepci, Kdo jsme a za kým jdeme a oni nám řekli pokoj dedy a pokoj babičky, ikdyz babička se právě nacházela na operačním sále. Vydali jsme se tedy za dedou. Zaklepali jsme a následně vešli dovnitř. Viděli jsme dedu s obvazam na hlavě a rukou v sádře až po rameno. ,, Ahoj Nicole, Camerone!! Je babička v pořádku? Ja o ni vůbec nic nevim." Řekl vystrašeně. ,, Dědo, jak je ti? Babička je ted na operaci, snad bude vse v pořádku." Odpověděla jsem mu a sedla si k němu. Cameron šel za sestrou se zeptat, jak se daří na operaci s babičkou. Sestra mu odpověděla, ze az skončí operace, tak nám dá hned vedet na děduv pokoj. Ja si mezitím četla lístek nalepeny na dědovi posteli, ohledně jeho stavu. Bylo zde napsané: Rudolf Hamleys, zlomená ruka na třikrát, silný otřes mozku. Stabilizován, bez ohroženi života. Když jsem docela poslední vetu, ulevilo se mi. Po chvíli přišla sestra s hrůzným výrazem. ,, Je mi lito pane, vaše manželka je po smrti." Řekla. V tu chvíli ja zacala šílené brecet, děda ani nemohl mluvit a Cameron byl také uplne vyděšený. ,, Tttto neni možné!! Co se ji stalo?!" Zeptala jsem se s pláčem. ,, Paní Jakinsová měla infarkt, který jsme nemohli ovlivnit." Dopověděla. ,, Počkat Jakinsová?! Ale my tu čekáme na výsledky paní Hamleys!!" Řekne Cameron s nadějí ve tváři. ,, Paneboze, moc se vám omlouvám. Spletla jsem si jména a koukala na stav někoho jiného. Moc se omluvam, řekla vyjeknutě. Strasne se nám všem ulevilo. Řekli jsme ji, ze to nevadí a ona hned běžela zjistit OPRAVDOVÝ stav babičky. Po minutce proběhla zpet s veselou zprávou, ze se operace vyvedla, že babi bude v pořádku, ale ted ji jeste nemůžeme navštívít. Byli jsme moc šťastný. Jeďte hodinu jsme tam pobývali s dedou a potom jsme se rozloučili a jeli domu. Cameron u me přespal. Koukali jsme na nějakou komedii, abychom na vsechno zle ze dneska zapomněli a na vsechno dobre si vzpomněli.
Po milionu let nova kapitola👏🏽👏🏽.   Fakt se omlouvám, nebyl čas. Ted uz to bude snad pravidelnejsi. Snad se libi❤️❤️.