Spoutaná

#14 - "Je ti zima?"

"Jsem těhotná," opakuje Selena spíše sama pro sebe a já se to snažím vstřebat.

"S Brycem?" zeptám se potichu.

"Ano," zahledí se do země.

"Už to chápu.. Ale chceš to děťátko s ním vychovávat?" zeptám se opatrně.

"Cass, nechci. Zlomil mi srdce. Měla jsem ho tak ráda a pak mi jen tak zahnul. S Lacey, před mýma očima. Ale co mám dělat?" složí si hlavu do dlaní.

"Nemůže ti pomoc rodina, kamarádi..?" tak ráda bych jí pomohla, ale co mám dělat? Je pod dohledem stejně jako já. Nevyšlo by to.

"To může, ale to děťátko potřebuje otce," zašeptá a já ji obejmu.

"To bude dobrý, neboj. Ale Bryce není jediná možnost. Jsi krásná, mladá žena, Sel. Někoho si určitě najdeš. Ví to vůbec Bryce?" podívám se jí do očí a ona pomalu zavrtí hlavou.

"Musíš mu to říct," rozhodnu.

"Dneska mu to řeknu," slíbí, já jí naposledy stisknu a poté se vydáme zpátky ke stolu. Zrovna tam číšník vyřizuje objednávku.

"Co si dáš Cassandro?" zeptá se mě Jason poté co si Selena objedná, ale já so ho nevšímám a otočím se k číšníkovi.

"Jeden phad thai," usměju se na mladého blonďatého číšníka a on mi úsměv opětuje. Poté odejde. Jason se na mě naštvaně podívá, tak ho radši ignoruji.

Poté se u stolu strhne vášnivá diskuse o pokeru. Tomuhle moc nerozumím, tak radši mlčím. Ostatně stejně jako Lacey a Selena. Samozřejmě všechno je tu o mužích.

"Kolik ti je Cassandro?" z trhání ubrousku mě vytrhne tichý chraptivý hlas. Vzhlédnu a spatřím jak se na mě dívají Christianovy hnědé oči.

"Dvacet dva," plácnu první hloupost, co mě napadne.

"Dvacet dva? Vypadáš mladší, mnohem mladší," změří si mě pohledem.

"Považuji to za svou přednost," pokrčím rameny a snažím se uniknout jeho pronikavým očím.

Christian si mě dál zkoumavě prohlíží,
ale naštěstí nás vyruší číšnice a všichni se pustíme do jídla.

Probírají se samá nudná témata, tedy alespoň pro mě, takže se plně soustředím na své jídlo a snažím se být neviditelná.
Ale nepovedlo se.

"A Cassandro prozradíš nám tvé kouzlo?" uchechtla se Lacey a já se na ni nechápavě podívala, zatímco jsem zjistila, že Jason vedle mě ztuhnul.

"Lacey," zasyčel na ni, ale ona mě pořád propalovala pobaveným pohledem.

"Jaké kouzlo máš na mysli?" zeptala jsem se opatrně.

Všichni u stolu pozorovali, mě a Lacey. Bylo mi zároveň trapně, ale zoufale jsem toužila vědět o čem to mluví.

"No, že s tebou Jason vydržel déle než jednu noc," pomalu se opřela o stůl, aby ke mně byla co nejvíce nakloněná.

Chvilku jsem na ni užasle hleděla, neschopna slova. Jak jí na to mám odpovědět?

"To by stačilo, Lacey," zasyčel Jason.

"Víš, pokud se jako děvka chovat nebudeš, tak se k tobě lidi tak chovat nebudou," pohlédla jsem jí klidně do očí, zatímco v těch jejích se odrazil vztek, ale možná i trochu.. lítosti?