Spoutaná

#9 - Večírek

Když dojedeme k vile ještě tam nikdo není, jelikož je jenom kolem šesté hodiny.

"A to se to nebude vůbec připravovat nebo co?" podivím se.

"Prosimtě. Na večírky má náš pán Bohatý speciální dům." prokroutí očima, ale pak se zarazí, protože si myslí, že se asi naštvu.

Já se ale zasměju a jemu se očividně uleví. "A kde je ten dům?" zeptám se.

"Je tady na pozemku jenom trochu dál, je to takový menší domek blízko bazénu." neurčitě ukáže směrem k zahradě.

Přikývnu a pomalu se vydáme směrem k hlavnímu domu. "Já ještě něco budu muset vyřídit, tak se zatím měj, Cass."

"Takže na ten večírek nepříjdeš?" Prosím, prosím ať příjde! Je to jediný člověk, který je tu aspoň trochu normální. Jinak se uchýlím k svému prvnímu plánu, že celou tu událost prospím.

"Chyběl bych ti?" pousměje se a jemně natočí hlavu ke straně.

"Hmmm, možná," otočím se a jdu směrem ke dveřím, "měj se, Wille."

Ještě než zavřu dveře otočím se, ale on už nasedá zpátky do auta. Tak zamířím k sobě do pokoje, přesněji do mé koupelny.

________

Když jsem konečně připravená je čas vybrat outfit. Jako vždycky otevřu velkou skříň a nerozhodně před ní stojím.

Postupně vyhážu snad všechno oblečení ze skříně.

"Moc velké."

"Moc malé."

"Málo hezké."

"Až moc vyzývavé."

"Absolutně vyloučeno."

Až mi zůstane jen posledních pár kousků. Začnu je prohledávat až natrefím na starorůžovou tylovou sukni, která se ale zdaleka nepodobá princeznovským šatičkám.

Ještě si vezmu černé tílko a ze šperkovnice vyberu výraznější zlatý náhrdelník s jemnými světlými kamínky.

Když si to všechno obléknu podívám se na sebe do zrcadla. A žasnu překvapením. Všechno mi dobře sedí a vypadá to hezky. A to je to první pokus!

Teď musím něco udělat s vlasy. Přemýšlím jestli se budu snažit o něco složitého, ale při zjištění, že celý večírek už před dvaceti minutami začal si to rozmyslím. A navíc stejně nechci působit dojmem "připravovala jsem se celé odpoledne."

Tak si vlasy jen trochu natočím a udělám si volnější, ale i tak elegantní drdol ze kterého mi volně splývají pramínky vlasů.

Na oči si dám tmavší, ale ne až tak výrazné oční stíny, řasenku a na rty už jen nanesu světle růžovou rtěnku.

Naposledy se kouknu do zrcadla a jsem překvapivě spokojená s výsledkem. Mé oči znovu zabloudí k hodinám a zjišťuji, že už je 8.45, nejvyšší čas vyrazit. Ani moc brzo, ani moc pozdě. Nakouknu do botníku a vyberu si černé lodičky.

Vyjdu z tichého domu ven na zahradu, kde už postávají hlučné skupinky lidí. Zamířím směrem k domu o kterém mi Will říkal a snažím se nesrazit už s hodně opilými lidmi. Vždyť ještě ani není devět a oni jsou už namol!