Kluk ze sousedství

5.kapitola

Spolu se Zachem jsme prošli město. A mohu jednoznačně usoudit, že to byla neskutečná otrava! Mám ráda gentlemany, ale on to trochu přehání.

,,Měj se,"rozloučil se semnou.

Jen jsem mávla rukou a vtrhla do domu.

,,Tak co?"vyzvídala má matka hned, jak jsem zabouchla dveře.

,,Nic moc,"rozeběhla jsem se do schodů ve snaze odbít matku. Ta se místo nechání mě na pokoji, rozběhla zamnou.

,,Co to máš v ruce?"vytrhla mi z ruky růže a roztáhla rty do velice širokého úsměvu. ,,On ti koupil růže! To je milé,"rozplývala se má matka nad jeho úžasností.

,,Úžasné, mami. Můžeš teď jít?"popohnala jsem ji spolu s kytkami, které nehodlala pustit z ruky.

,,Jo jen jsem ti chtěla připomenout, že zítra jsme s tátou celý den v práci!"křičela na mě za dveřmi.

Co budu zítra celý den dělat? Půjdu nakupovat? Budu si číst? Nebo si udělám filmový večer?

Mám to! Pořád jsem Zacharymu nevrátila to poprskání džusem. Už mám i vymyšlené, co provedu! Jsem úžasně zlomyslná.

Popošla jsem ke svému francouzskému oknu, přes které jsem vylezla ven na můj soukromý balkon. Venku už zapadalo slunce a všechno působilo tak romanticky. Fascinující.

Zvedla jsem knížku, kterou jsem měla položenou na mini stolku na balkóně a sedla si na příjemně měkké lehátko. Začala jsem číst, knížka mě naprosto vtáhla do děje. Četla bych dál, kdyby mě nevyrušilo volání mého jména.

Zvedla jsem se a začala se rozhlížet. Uviděla jsem siluetu postavy. Zachary měl hned naproti pokoj. Za co jsem tak trestaná? Zběsile mi mával a jeho běloskvoucí zuby se jen leskly.

Pořádně jsem si ho změřila pohledem. Snad nečekal, že mu taky zamávám, ne? Tak naivní.

,,Těš se na zítra,"zakřičela jsem tak hlasitě, aby mě slyšel a odešla zpět do pokoje.

Nic mě dnes nedrželo a já mohla jít nerušeně spát.

------------------------------

Probuzení probíhalo stejně jako vždy. I když dnes nademnou nestála moje máma a nekřičela, že mi za deset minut začíná škola. Bylo to osvobozující.

Líně jsem otočila hlavu, abych byla alespoň informovaná o tom, kolik je hodin. Nebylo ani pozdě a ani brzy.

Zazvonil zvonek. Kdo zase ode mě co chce?!

Neřešila jsem své oblečení a jen si projela rukou vlasy, abych dotyčného nevyděsila. Ale možná by to bylo lepší, třeba by pak odešel a nic po mně nechtěl.

,,Stalo se něco?"zeptala jsem se ospale Zacha, který se na mě zářivě usmíval.

,,Nechceš se jít k nám nasnídat? Máme palačinky,"ráda bych nabídku přijala, kdybych neměla v plánu jít běhat a po té provést svou pomstu.

,,Ne, díky. Půjdu si zaběhat,"chtěla jsem zavřít dveře, ale zastavila mě jeho noha. ,,Ehm...pokud nechceš, abych ti ji surově zlomila, tak bych ji být tebou dala pryč,"pohrozila jsem mu.

,,Půjdu si zaběhat s tebou,"prohlásil.

,,Chci jít sama,"sykla jsem na něj a zúžila naštvaně oči.

,,Ale pak se přijdeš nasnídat,"přikázal mi a odešel.

Normálně bych na něj asi křičela, že mi nebude rozkazovat, ale dnes ne. Přeci jen nikdo nebyl doma a tím pádem bych si musela udělat snídani sama. Jeho nabídka zněla lákavě a k tomu mi výborně nahrála do karet.

Běhat jsem šla, ale jen chvíli. Nemohla jsem se totiž dočkat, až konečně uskutečním svou sladkou pomstu.

Nová kapitola je na světě a Vy si ji můžete přečíst! :D Jak bude vypadat její pomsta? Bude Zach naštvaný? No to a další se dozvíte jak jinak než v další kapitole!

Jak se Vám tahle kapitola líbila? Doufám, že dostatečně. Budu ráda za jakékoli ohodnocení, komentář a samozřejmě i zhlédnutí. :)

Jsem ráda, že tak rychle narůstá zhlédnutí. Myslím, že je to super, ne? :D

Mějte se, komentujte, votujte a hlavně čtěte dál! :) Bye!